Žena zákona

Další feministicky laděný francouzský krimiseriál, jehož hlavní hrdinka četnice Isabelle Florentová je neskutečně protivná a nesympatická, že i taková Lescautová by ve srovnání s ní hravě získala hlavní cenu v soutěži Miss sympatie. Nemůžu si pomoct, ale působí na mě straně strojeně a bez emocí, zejm. v prvních dílech. Později se to sice nepatrně zlepší (zhruba v době, kdy se odbarví na blond), ale nepříjemný dojem z ní zůstává i nadále. Její tým mi vůbec nepřijde jako dobře sehraná parta a protivná je mi i postava manželky jednoho z četníků. Co se případů týče, některé jsou zajímavé a originální, jiné jako by byly jen předělávkami jiným kriminálek a je v nich určitá podobnost s Lescautovou a Moulinem. Docela hezká a místy nedotčená příroda. Slabý průměr 2 * a 40%. (20.10.2018)

Zajímavý seriál přibližující všední život francouzského četníka bez zbytečných příkras, sentimentu a hrdinství. Tak trochu i zamyšlení, že i naši četníci za první republiky měli něco do sebe a naše dnešní Městská policie, to je jenom ostuda ČR. Celkem slabší hodnocení vyplývá zřejmě z nepochopení a taky z nedostatku akce. Do popředí se totiž místo akce v tomto seriálu dostává každodenní mravenčí práce policajta, tedy četníka. Myslím, že si zaslouží 4*. (05.03.2012)

Další z řady feministických policejních seriálů, ale tenhle ještě ujde, protože je za a) francouzský tudíž b) hlavní představitelka není zplastikovaná načesaná přestárlá kikina, naopak je velmi přirozená a řekla bych fajn c) odehrává se v realistických barvách a ne v barvách reklam na hygienické potřeby, metr dlouhé řasy či (ne)hydratovanou pokožku jako policejní večerníčky made in USA. (28.05.2010)

jedna hvězdička je za ten skvělý rébus. Asi dva díly jsem přemýšlel, jestli to má být komedie, parodie, krimi nebo prostě děsná ptákovina. Když jsem viděl některé ty zákroky kdy chrabří policisté zadržují pachatele nebo zneškodňují bombu, tak jsem nevěřil vlastním očím. Prostě Pat a Mat v policejních uniformách.. (05.07.2009)

I feminismus má své dny ... kdy právě neperlí. V tomto francouzském případě i při této slabině nezanikají tradiční přednosti francouzských nejen detektivek, ale hraných filmů vůbec. Půvab Corinne Touzetové je právě tak nesporný jako uhlazenost děje, vcelku slušná zápletka a na této úrovni ryzí zábavy i přesvědčivé charakteristiky. Svou úrovní se ŽENA pohybuje někde mezi skutečným filmovým dramatem a zase ne zásadně zavržitelnou četnickou hexalogií s Luisem de Funesem. Kladná hrdinka navíc není neprůstřelnou a její soukromý život rozhodně jednoduchý. I když je výsledný dojem opravdu o poznání slabší než jiné, paralelní seriály té doby, zážitek, který si odnášíme, je zřejmě v převážné části diváctva pozitivní. Bavit na úrovni není zvrhlost přesto, že i tady má tvůrce své dny někdy až příliš často. (03.02.2008)