Borgiové

|| Scenár: Neil Jordan | Hudba: Trevor Morris | Produkcia: Niel Jordan, Michael Hirst | Distribúcia: Showtime, CTV, Take 5 Productions || Ako pre neznalca historickej predlohy som bol milo prekvapený detailnosťou jednotlivých epizód, ktoré diváka zavedú do doposial neznámých zákulisných procesov pápežského dvora, a samozrejme, oboznámia ako s historickými postavami reálnymi, tak i pridanými charakterovými. Hĺbka zkazenosti rodu Borgiov a tiež ostatných zámožných rodov tej doby dosahovala tú najvyššiu úroveň, a The Borgias vystihuje a odôvodnuje konanie každej osoby, niet prvoplánovej brutálnosti alebo nechutnosti. Jeremy Irons tu vládne nie len Rímu, ale celému seriálu. Najčastejším slovom je narozdiel od dnešných seriálov kultivované slovo: perhaps. Ale že prečo je až tak častým okrem toho, že dobre znie, som ešte neodhalil. Symbolizuje pravdepodobne neistotu a šachovú hru medzi životom a smrťou... Pre mňa o to silnejším zážitkom a významom vidieť tento seriál je účinkovanie v pripravovanom muzikály Lucrezia Borgia v Prahe, na ktorý Vás srdečne pozývam, hlavne v prípade, keď sa Vám seriál páči :) (29.01.2012)

Keby som to mal porovnať, tak z tria podobne ladených seriálov a z podobného obdobia (Mediciovci, Tudorovci a Borgiovci), sa mi tento seriál zdá najslabší. No i tak si zachoval vysokú úroveň, nielen čo sa týka pútavosti, ale aj čo do vyobrazenia dobových reálií. Výborná výprava a výborní herci, ktorí sem zapasovali. História síce občas dostávala na frak, vecne i časovo, no pre dramatické účely sa to dá prepáčiť. Spokojnosť, nadpriemer. 75/100 (03.06.2020)

Papež Alexander VI. a jeho rodina Borgiů je fascinující látkou pro filmy, seriály, knihy i PC hry. Tento seriál si myslím, že se pokusil o nejúplnější obraz. Bohužel mu nebylo dopřáno 4. série ani závěrečného plánovaného filmu, který by Borgiovy důstojně ukončil. Sledujeme tedy období zhruba v letech 1492, kdy se Rodrigo stal papežem až do roku 1500, kdy došlo k velkolepým novoročním oslavám a také dobytí Forli. Nedočkáme se tak smrti papeže Alexandra VI. ani osudů jeho dětí potom, což je docela škoda. Seriál se historie drží poměrně dobře, ale samozřejmě kvůli dramatičnosti si mnoho věcí upravuje a mění. Nicméně výprava se povedla na jedničku. Na všech 29 dílů jsem se prostě přenesl do renesanční Itálie konce 15. století a věřil úplně všemu, co se odehrávalo na obrazovce přede mnou, i když jsem věděl, že doopravdy se to třeba semlelo trochu jinak. Nejvíc se mi líbilo, že Borgiové byli vykreslení sice jako pomstychtiví intrikáni, kteří se neštítí ničeho, ale stejně tak byla zdůrazněna jejich lidskost, takže nepůsobili jako nahodilí italští gangsteři, ale jako rodina na nichž si boj o moc vybírá svou daň. (03.07.2016)

Skvělé to není, ale pěkné ano. 1) Slovo, které vystihuje devět dílů seriálu, je pěkný. Pěkné kostýmy, pěkné historické reálie, pěkně vypadající herci, několik pěkných kluků, pěkně (pro masového diváka) napsaný scénář, pěkné zobrazení faktu, že politika byla a je svinstvo za všech období a za všech režimů. Ano, bylo to pěkné. 2) Úsměvné je použití korunovační hymny Sádok kněz jako doprovod k instalaci papeže roku 1492. Hymnu složil čerstvý anglický občan George Frederic Handel v roce 1727 ke korunovaci Jiřího II. Dnešní fotbaloví fanoušci její upravenou verzi patrně znají jako znělku Ligy mistrů. 3) Historické nepřesnosti nejsou příliš závažné. Snad jen bych dodal, že ottomanský princ pobýval v Římě 5 let a zemřel v bitvě u Neapole po boku Karla VIII, kterého doprovázel spolu s Cesarem. Giovanni Sforza nepředváděl svou potenci před kolegiem kardinálů. Cesarova milenka Uršula Bonadeová dokonce vůbec neexistovala apod. 4) V seriálu vystupuje řada pěkných kluků. Především papežovi synové Cesare (26letý Francois Arnaud) a převelmi přitažlivý Juan (28letý David Oakes). Lukrezin podkoní (22letý Luke Pasqualino) stejně jako neapolský princ Alfonso (24letý Augustus Prew) rovněž stojí za hřích. Pěkný je i ottomanský princ Djem (28letý Elyes Gabel) i nájemný vrah Micheletto (39letý Sean Harris). Jinak řečeno, pořád bylo na co koukat. (24.08.2011)

Jak si udržet moc a moc se při tom nezacákat krví - Příručka pro začínající papeže. Stejně jako hrdinové Jordanových filmů, musí také Rodrigo Borgia skrývat, kým ve skutečnosti je. Pod třpytivým povrchem, pod líbivými maskami, skrývá své pravé zájmy. Aby nevypadl z role, nechá sem tam zabít nebožáka, který ho prokouknul. Stejně tak ostatní členové jeho prohnilé, krve a smilstva lačné famílie. Role jsou rozděleny jednoznačně: ženy svádí, muži vraždí. Téma těla a tělesnosti v menší či větší míře zpracovávají všechny epizody. Odosobnění tělesné schránky dosahuje vrcholu v samém závěru, kdy je lord Sforza během neskutečně ponižujícího procesu (spravedlnost v pojetí Borgiů = nástroj osobní msty) přinucen použít vlastního těla coby důkazu. S Tudorovci, jejich seriálovými příbuznými z britských ostrovů, pojí Borgie upovídanost. Postavy promlouvají i tehdy, kdy by neškodilo mlčet, a o tom, co by stačilo vyřknout/vyjevit jednou. Špetka cynismu, vlastní postavám i nakládání s nimi, Borgie nad Tudorovce povyšuje: těžko je vnímat jako rodinné drama, nevyjímaje idylický, ve svém jádru vrcholně cynický poslední záběr. Není-li uším vinou naivity dialogů (a s tím související naivity postav, měnících svá stanoviska s lehkostí, s jakou sfouknete svíci) dopřán dostatek chutné krmě, oči budou díky pompézní výpravě zaručeně nasyceny. Nádherné, vždy, žel bohu, čistočisté kostýmy a vyblýskané podlahy rozlehlých interiérů strhávají pozornost k mizanscéně. Stejně tak figury, jež se v záběr vynořují a ze záběru mizí dle významu, jež jim v zostra rozjeté hře pro pokročilé intrikáře náleží. Zvlášť v kombinaci s náboženskými chorály působí interiérové scény majestátněji než exteriérové boje tisícihlavých, očividně digitálních armád. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nefarie (15.08.2011)