Stoupenci zla

Po výborné úvodní epizodě, která přislíbila netradiční kriminálku, začal The Following zákonitě scenáristicky klesat, až šestou epizodou narazil na absolutní dno. Debilní šestákové zvraty, stupidně se chovající postavy (hlavně policejní složky), klišé na každém rohu a směšný vývoj děje, který už opravdu zavání tvůrčím záměrem. Neskutečně přehnaná a částečně i vtipná sedmá epizoda mi však dovolila odhodit veškerý vypěstovaný "hate" a užít si seriál čistě jako guilty pleasure. I přes topornou kvalitu mě totiž neskutečně zajímá, jak tahle slátanina dopadne. (06.03.2013)

Výborné obsazení a námět na způsob Se7en, který by konečně mohl dekapitovat stále více vyčpělého Dextera. Přesně to už od oznámení The Following sliboval. A v prvních epizodách tento slib i plní, a to tak, že na jedničku. V každém díle se tak najde chvilka, ze které spadne čelist a poznávání Hardyho minulosti stejně jako charakteru Joe Carrolla a jeho kultu je co do atmosféry v televizi málem bezkonkurenční. Bohužel se ale znovu scénáristé přepočítali a když v polovině přijde poměrně zásadní zlom, kvůli zbytečnému natahování už nepůsobí ani zdaleka tak působivě, jako úvod. Naprosto neuspokojivý závěr Carrollova plánu i přehnaně efektní finálový souboj je už jenom trochu smutnou tečkou. Nastávají tak sice pochybnosti, zdali bude mít druhá série kromě zajímavého startu ještě co nabídnout, ale celá ta tematika kultu mě uchvátila tak, že i přes všechny chyby považuji The Following za jednu z největších televizních událostí sezóny. Ale vůbec bych se nezlobil, kdyby se tentokrát otočil oblíbený proces, a téma přepracovala britská televize, která se zbytečným natahováním zápasí mnohem lépe. Pokračování jede víceméně v již vyjetých kolejích. Znovu kvalitou s přehledem převažuje spíš začátek, kde ještě Ryan Hardy vyšetřuje na vlastní pěst a druhý kult nevypadá, jako by byl jenom do počtu. O to víc však potěší poslední tři díly, ve kterých konečně dostává dost prostoru interakce mezi oběma hlavními antihrdiny, a lidský, s nadsázkou braný rozhovor ve třinácté epizodě patří mezi vrcholy celého seriálu. Zbytek je ale tak nezajímavá vata plná nucených cliffhangerů a nekonečného oživování hlavních postav, že se zdráhám nesnižovat hodnocení. Třetí a poslední série je od začátku do konce rozporuplné. Na jednu stranu ubíjí nudným ústředním příběhem lovení zbytků vrahů z předchozích řad, na druhou stranu se však celým dějem proplétá výborný proces proměny hlavní postavy. Nejlepší momenty jsou tedy znovu ty, kde se setkávají původní dva ústřední charaktery. Nakonec však bohužel stejně rozpačitě působí i závěrečný dvojdíl slibující hromadu zvratů a hodně akce. Zvraty se ale nevydaří, akce je ve výsledku taky a málo, a tak je nakonec nejlepším momentem série závěrečná pětiminutovka. Nutno ale dodat, že jde dost možná rovnou o nejlepší moment seriálu jako takového, a po takhle slibném rozloučení je mi nakonec i trochu líto, že Baconovu proměnu Foxové zařízli dřív, než jsme si jí stihli pořádně užít. (20.05.2013)

Děsná naseriálovina, ale s vypnutým mozkem koukatelná. Taková normální FBI zabíjačka, plná "neočekávatelných" zvratů a nevyužitých šancí. Několik tuctů citově deprivovaných sériových zabijáků bloumá seriálem i rozlehlým barákem sekty jako duše bez těla, případně se povalují otráveně na pohovkách, jak Rosický na střídačce Arsenalu a jen tiše doufají, že jim dá velký guru šanci ukázat, jaký vražedný talent v nich dřímá. Ve svých pěti minutách slávy před kamerou pak nadšeně hýkají, jak jejich zoufale prázdnému životu dal pan profesor (děsně užvaněná reinkarnace E.A. Poea) smysl a jak je fajn někam patřit. Do velké rodiny podobně frustrovaných vrahů. Jde vlastně o romantický rodinný seriál aneb i masoví vrazi jsou jen lidi a jako takoví si zaslouží být milováni a začleněni do společnosti. Guilty pleasure ombudsmanky Šabatové. Naštěstí má vůdce sekty Joe k dispozici svých následovníků tolik, že by je mohl vidlemi přehazovat (zajímavá představa), takže pár psychoušů nás přece jen mile překvapí a nechá pěkně vyhřeznout svůj nepěkný charakter. Diagnostikovaný magor Carrol však své ovečky i vlky v rouše beránčím čím dál víc zanedbává, pracně smolí svou knihu a užírá se nedostatkem invence i nedostatkem lásky. Zlá (!) exmanželka ho totiž tvrdošíjně odmítá milovat, neb jí kdysi děsně zasvinil ložní prádlo krví 14 vykuchaných dívek. Ona to pak použila jako záminku k rozvodu, místo aby svolila k návštěvám manželské poradny. Ty ženy, ty ženy...  První série: 70%. Ve druhé sérii už diváci, agenti FBI i vrazi trpí syndromem vyhoření a pracně hledají smysl vraždění. Moc je nebaví už po stodvacáté si na někoho brousit kudlu. Nebýt společného nepřítele agenta Hardyho, naši vrazi by to už zabalili a usadili se a asi i začali chovat králíky. Slovy zamilované úchylné macechy Lily Gray: "Utečeme ze seriálu pryč! Mám soukromý tryskáč a skromnou chýši ve Venezuele, budeme rodina!" Druhá série: slabých 40%. (10.01.2015)

Po pilotu: Fajn práce kombinující sračkoidního Havrana (znáte taky něco jinýho než Poa, vážení hollywoodští scenáristé?) se zvrácenější verzí Ctihodného občana, kde je Purefoy takovej Butler z výprodeje, přičemž kolem něj krouží suchý seriálový komparz a ne úplně křupavá Slanina. Uvidíme, co další díly, ale od Williamsona jsem čekal víc než pár klasických schémat, několik hodně wtf momentek (flashback se záchranou Maggie... džízis) a jeden vynikající twist. (26.01.2013)

Mnoha naprosto zbytečně odsuzovaný seriál, který má dost světlých stránek (Kevin Bacon, odvaha obětovat postavy, ...) a celý osobní souboj hlavních postav dokáže vygradovat až do závěru. Není seriál, kde by si divák nemohl stěžovat na chování postav nebo nelogičnost (hlavně, že chování a životy nás všech jsou tak logické!). Zde jsem se s chutí nechával unášet kultem okolo Joea Carrolla a jeho opěvování smrti. Konec první sezony pro mě tak byl slušným uzavřením, ale současně nebezpečným prostředníčkem od producentů, jenž si seriál ještě trochu natáhnou... PS: až mi někdo vysvětlí, co je na provázaném kultu osobnosti a ovládání lidí skrz jejich potřeby a pochopení sci-fi, tak budu rád:) (04.05.2013)