Marvel's Luke Cage

Přichází další člen netflixové party Defenders. Rozjezd je trochu pomalejší a tak se to táhne skoro celou dobu. Postavu Lukea známe už z Jessicy Jones. Vylepšený vězeň, který stále váha, jestli své schopnosti využít nebo ne. Ze začátku se drží v ústraní, ale to se později. Záporáky tu má hned dva. První je Cottonmouth, který není nic moc. Po něm přichází Diamondback, který je jiný kalibr. Trochu mi vadí rasová nevyváženost seriálu, protože je tam 90% černých. Asi to tak newyorském Harlemu fakt vypadá. Taky mi vadily časté odkazy na černé celebrity, které bohužel neznám. Objevuje se tu i zdravotní sestra Claire Temple, kterou jsme mohli vidět v Daredevilovi i Jessice. Na oba zmíněné seriály to ale bohužel nemá. Ani ke konci se to moc nerozjede. Finále je docela slabé. Snad ostatní seriály ze stáje Defenders budou lepší... Příští rok bychom se měli dočkat kompletních Defenders. Názvy epizod jsou pojmenované po slavných rapových sonzích. Je tu 2. série a s ní i nový záporák. Dost postav děj opustí a některé nové se do něj přidají. Finále mě docela naštvalo, zvláštní poměna postavy... "Nebaví mě si pořád kupovat nové oblečení." :D (01.10.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Season 1: Luke Cage. Maník, kterého normální zbraní nepostřelíte a přežije i výbuch rakety mířené na jeho prdel. Prostředí je převážně černošské a protože tuto komunitu moc neznám, nedocházelo mi mnoho souvislostí/vtipů. Což je škoda. Celkově je to takový ucelenější příběh s málo překvapeními. Konec je slabší, začátek je slabší, prostředek však velmi silný. Úžasný přímo. Celkově takový průměr. 60 % (22.03.2017)

Dávám po první sérii tři hvězdy, ale reálně je to někde mezi třemi až čtyřmi. Mám podobné výhrady jako ostatní - Luke Cage (a ještě víc Black Panther) vznikl jako odpověď Marvelu na poptávku po černém superhrdinovi, který bude v týmovkách reprezentovat určitý princip (a rasu). Jeho první komiksy tohle téma dost akcentovaly, což už z dnešního pohledu působí trochu směšné. Tvůrci seriálu se však rozhodli, že rasové téma bude jedním z high-lightů jejich díla a v zásadě je motivicky propojili s prvky blacksplotation, tedy sub-žánru, který je dnes konzumován spíše jako parodie (působící mnohdy kouzlem nechtěného). Místy je to zábavné (třeba, když to dá prostor pro cameo-vystoupení Method Mana), místy křečovitě patetické (jako v Lukově závěrečném proslovu na policejní stanici). Odhlédneme-li ale od toho, je sympatické, že se Luke Cage vydal cestou marflixovské Jessicy Jones, kde také hlavní hrdina není úplný übermensch, který řeší globální problémy lidstva v podobě útoku mimozemšťanů, ale spíš jde o tak nějak obyčejného člověka s vlastními problémy, jehož největším úspěchem je něco mezi zmlácením lupičů v obchodě a mařením obchodu s drogami. Tomu odpovídá i mikrosvět jedné čtvrti, kde se většina příběhu odehrává a povaha záporáků, kteří jsou mimochodem zapamatovatelnější, než kdokoli z marvelovského filmového univerza. (03.11.2016)

Season 2 jako černý Kmotr. Z původně odstrkované komiksárny se stalo výživné gangsterské drama, s fantastickým záporákem (Bushmaster!), který sice protivníkům řeže hlavy, ale na konci mu regulérně fandíte, ať tu svini Mariah (skvěle zahranou Alfre Woodardovou) zkrouhne. Ke konci se hranice mezi dobrem a zlem stírá, přesně jako v životě, kde je vše relativní. Mike Colter je charismaťák až na půdu, líbí se mi jeho klidné herectví, ze kterého vyzařuje síla, znovu musím vyzdvihnout Bushmastera alias Mustafa Skahikra a jeho prima jamaštinu, který mi fakt přirostl k srdci. A k tomu všudypřítomný jazzík, blues a sem tam slušný hip-hop a taková zvláštní posmutnělá atmosféra, která je u komiskárny neobvyklá. Ke konci se dokonce v jednom záběru cituje Coppolův Kmotr, tvůrci si přesně uvědomovali, co jejich dílko připomíná. Fakt je mi moc líto, že už to nebude pokračovat. (17.07.2019)