Řím

První řada: Z historie Říma mne vždy nejvíce fascinovalo období Prvního triumvirátu a proto jsem naprosto unesen z toho, jak přesně jsou zde podány dobové události. Seriál si totiž nehraje na Řím, on Římem je! Špína kam se podíváš, bordely, žebráci, krysy a mnoho dalších věcí, které tak citelně chyběli předchozím dílům z téže doby, jsou zde naprosto běžná věc. Příběhově se jedná o opravdovou bombu! Skvěle napsané a bravurně zahrané postavy, především Octavianus a Pompei Magnus. Svět se zde nedělí na hodné a zlé, všichni jednají jako opravdoví lidé, snažíc se přežít a získat pro sebe co největší moc, ať už si jako omluvu vymýšlejí záchranu republiky či službu vyšší moci. Pokud jsem měl na začátku ze seriálu obavy, tak ty úplně zmizely a byly nahrazeny úžasem v momentu, kdy Brutus uštědřil Caesarovi poslední bodnutí dýkou. Druhá řada: Kde další série slábne na scénáři, tam to dotahuje skrze značně lepší a nákladnější technickou stránku. Více soubojů, více kulis a dokonce i na na seriálové poměry skvěle udělaná bitva u Filipp. V příběhu sice nedosahuje svého předchůdce, neboť zde neexistuje postava s tak silným charakterem jako měl Julius Caesar, i přesto se na intriky římské spodiny a vrchnosti skvěle kouká. Vrcholem je pak neustálý souboj Octaviana a Marka Antonia. Bezcitná kreatura contra vášnivý agresor. U obou představitelů se dá mluvit o opravdu dech beroucích výkonech. Zakončující díl sice není tak úderný jako v první řadě, i přesto díky němu nastane pocit, že tentokrát jsem se stal součástí něčeho většího, jenž přesahuje hranice běžného seriálu. (29.10.2009)