Oni 2: Noční kořist

Dvojka, ktorá vlastne ani nie je dvojkou, no skôr akousi samostatnou, osobitou “jednotkou”, pričom v istom slova zmysle, je úplne inou, žánrovou odrodou. Absolútny súhlas s názorom, kým bola prvotina čisto atmosferická “zábava”, pokračovanie sa nesie v mierne odlišnom, “exploiďáckom” duchu. Preto je strašná škoda, že gore ako také, nedostalo takmer žiadnu “šancu”, keďže info v úvode: “True Story”, už dnes nijak mimoriadne nevystraší. Každopádne, Ja som rád, za tú odlišnosť spravovania, pričom hudobný doprovod počas celého diania, bol doslova skvostný! (24.05.2018)

Približne pred ôsmymi rokmi som videl prvú časť, ktorá ma svojho času slušne vystrašila, a tak som sa pri oznámení natáčania dvojky celkom potešil. Bohužiaľ však ide o maximálne zbytočné pokračovanie a po pravde by som bol rád, keby nikdy nevzniklo. Obete sa chovajú hlúpo, vrahovia sa chovajú hlúpo a asi jediné, čo som si pri snímke užíval, boli staré rádiové vypalovačky a úsmevná scéna v bazéne. (27.05.2018)

Dlouhých deset let si diváci museli počkat na volné pokračování „Home invasion“ známým pod českým názvem Oni. Otázkou však zůstává, zda to bylo skutečně zapotřebí. Dvojka totiž rozdělila diváky na dva tábory. Ti jedni ji považují za zcela zbytečnou záležitost, která postrádá v mnoha okamžicích reálnost, postavy jim byly nesympatické a především se vytratila ponurá atmosféra postupného psycho teroru a místo dalšího Home invasion tu máme jakousi jeho směsici s dalším hororovým subžánrem slasherem. No a těm druhým to samozřejmě zas až tolik nevadilo, ba co víc se jim líbila větší míra brutality a násilí. Osobně zůstávám někde uprostřed, protože i já jsem přivítal více násilí, obětí a krve, jenže právě na úkor samotné atmosféry. Přece jenom mi neustálé běhání po kempu z místa na místo lezlo dost na nervy, stejně jako neuvěřitelné teleportace hlavních záporáků a místy až nesmyslné chování většiny postav, které se v některých okamžicích chovaly naprosto nereálně. I z toho důvodu mi více vyhovoval příběh prvního dílu, který ovšem na rozdíl od mnohých rovněž nepovažuji za bůhvíjak skvělou podívanou. Znám dost lepších filmů na podobné téma, které mi nabídli mnohem lepší a záživnější podívanou než tyto dva filmy dohromady. Nicméně si nemyslím, že by dvojka byla nějaká výrazná katastrofa. Prostě jde jen o další tuctovou záležitost s několika světlými okamžiky, nějakou tou brutalitou a množstvím uhozených situací. To je však neduh každého druhého filmu, ale alespoň jsem se u toho nenudil. Hlavně i díky přijatelné délce. 50% (28.10.2020)

Když si vezmeme v potaz, jaký horory letos šly do kin, tak tohle byl konečně můj šálek kávy. Přesně ten typ psychickýho a vlastně i fyzickýho teroru, kterej já můžu. Rodinka byla v pohodě obsazená, masky jednoduchý, ale přesto výborný. Mělo to atmosféru, byl jsem skoro celej film v napětí, protože člověk nemůže vědět, kde se kdo objeví. Vůbec s ničím se to nemazlí, postavy se chovaj relativně inteligentně v momentech, kdy je to třeba. Já pro to mam jenom samý superlativy. Vlastně mi ani nevadilo, že to celý bylo bezdůvodný. Dost se divím, že to po prvním víkendu vidělo tak málo lidí. (20.03.2018)

Zatímco jednička byla nepříliš objevný, ale zručně natočený thriller se skvělou atmosférou a lekačkami, dvojka fušuje více do vod slasheru. Je pojata více moderně, oddychově a už jen těmi lehce neonovými barvami, retro synťáckým soundtrackem a místy zvláštní zoomující kamerou jakoby divákovi říkala, že tentokrát se bude cítit méně nepříjemně a naopak více bavit. A je tomu tak. I přes svou přímočarost to je opět nakrúcané dobře, vizuálně to působí svěže, postavy nelezou na nervy a kromě vřeštění jsou ochotny se i přiměřeně bránit. Bailee Madison coby hlavní postava Kinsey je tak akorát na pomezí křehké a nasrané teenky, že jsem se o ní bál, ale zároveň ji fandil, aby těm maskovaným zlořádům nakopala prdel. (27.03.2022)