Borgiové

1. série: Seriál se v podstatě drží zaběhlých stereotypů Kmotra, což by mně osobně ke štěstí stačilo, církví je koření jen trošku, což je škoda; charaktery ale zůstávají nepříliš prokreslené (zvláště Ironsův papež je toliko neproniknutelnou kamennou maskou) a téměř neprocházejí vývojem. Celkově má nakonec člověk pocit, že se toho až tolik nestalo. Prozatím velmi silné 3 *. (24.07.2011)

Po dlouhé době seriál, který mi působí radost. HBO se v poslední dost vytáhla, a po Římě a Tudorovcích opět sáhla po historické tématice, ano - opět se dostáváme do Říma, ovšem není už to Řím antický, nýbrž ten středověký-vatikánský. A opět uvidíme zajímavé příběhy vznešeného rodu, slavné Tudorovce vystřídali Borgiové. Pompézní kostýmy a kulisy, perfektní výkony herců (nejen Ironse), chytlavý scénář, dobrá režie a kamera, dokonalá titulní hudba a poměrně i slušné přihlédnutí k historickým údálostem činí z tohoto seriálu, který měl hrát původně druhé housle "Hře o trůny", seriál velkolepý. Jedinou chybu vidím v reklamě a propagaci, zdá se mi, že málo lidí ví o tom, že byl natočen (a stále se točí) takovýto skvost, což je samozřejmě škoda. Věřím, že s třetí sérií příjde i lepší reklama. Mimochodem, nemůžu se na ni už dočkat... (25.06.2011)

Papež Alexander VI. a jeho rodina Borgiů je fascinující látkou pro filmy, seriály, knihy i PC hry. Tento seriál si myslím, že se pokusil o nejúplnější obraz. Bohužel mu nebylo dopřáno 4. série ani závěrečného plánovaného filmu, který by Borgiovy důstojně ukončil. Sledujeme tedy období zhruba v letech 1492, kdy se Rodrigo stal papežem až do roku 1500, kdy došlo k velkolepým novoročním oslavám a také dobytí Forli. Nedočkáme se tak smrti papeže Alexandra VI. ani osudů jeho dětí potom, což je docela škoda. Seriál se historie drží poměrně dobře, ale samozřejmě kvůli dramatičnosti si mnoho věcí upravuje a mění. Nicméně výprava se povedla na jedničku. Na všech 29 dílů jsem se prostě přenesl do renesanční Itálie konce 15. století a věřil úplně všemu, co se odehrávalo na obrazovce přede mnou, i když jsem věděl, že doopravdy se to třeba semlelo trochu jinak. Nejvíc se mi líbilo, že Borgiové byli vykreslení sice jako pomstychtiví intrikáni, kteří se neštítí ničeho, ale stejně tak byla zdůrazněna jejich lidskost, takže nepůsobili jako nahodilí italští gangsteři, ale jako rodina na nichž si boj o moc vybírá svou daň. (03.07.2016)

29/29 Nikdy jsem neměla v úmyslu sledovat všechny módní historické seriály, ale čas od času není od věci změnit dobu děje toho či jiného formátu a seriály ze Showtime vedu v patrnosti vždy jako lepší volbu. Co je ale skutečným překvapením, je tvorba Neila Jordana, který pro mě i nadále zůstává nevyzpytatelným tvůrcem. Dodnes miluju jeho Interview s upírem, ale většina jeho ostatní tvorby má úplně jiné přednosti, oslovuje jiné diváky. A do přehlídky takových titulů jako Dům veselých duchů, Hra na pláč, Snídaně na Plutu nebo Byzantium nyní patří i Borgiové? Pokud bychom toto analyzovali, zřejmě bychom došli k poznání, že neviditelnou nití těch prvních bouřlivých let papežství za Alexandra VI. je téma panchartů. A to už je téma pro Neila přímo tradiční, zpracovávat látky o těch na okraji společnosti, o jejich ambicích a pocitech. Skrze tuto optiku je to pak trefa do černého. A mohu tedy doporučit všechny 3 řady plné renesanční morálky, módy a touhy. (24.06.2019)

Splněný sen milovníků historických „intrikáren“, které se nebojí používat filmovou řeč a nedělají z diváka hlupce, kterému je vše třeba polopaticky sdělovat (snad jen popisky s uvozením období by se hodily, působí to dojmem, že se to vše semele během týdnů a nikoli let) a navíc přecházejí od intrik i k činům. A vůbec nejlepší na tom je, že stále je to především o prokreslených živoucích postavách a emocích. Úvodní tři epizody jsou docela utahané, nic moc se v nich vlastně ani ne(u)děje a navíc je do nich necitlivě a násilně naroubovaná „propojovací“ postava žoldnéře. Ne, že by to bylo špatné, to ne, ale přeci jen jsem si říkal „do čeho si to Neile Jordane duši dal“. Takto si nechat utíkat mezi prsty tak silnou látku jako jsou osudy Apeninského poloostrova za vlády Borgiů je trestuhodné. Jenomže od čtvrtého dílu (a to ještě slabý odvar kvalitativních výšin, do kterých seriál zavítá během druhé série, která patří mezi to vůbec nejzdařilejší v žánru) se Borgiové stávají přesně tím čím měli být od samotného počátku, tedy ukázkovým kouskem na poli intrikářských historických seriálů, byť pravda, že s historií nakládají poněkud "hodně po svém"; a je to mnohdy spíše volně na motivy historie více než co jiného. A byť se autoři „ducha postav i událostí“ drží, tak pro věrný zážitek je potřeba zamířit jinam. Z herců by za zmínku stáli snad všichni (i „kontroverzně“ pojatý znuděný Ironsův papež), ale v čele tohoto nebývale kvalitního hereckého peletonu šlape Arnaudův Cesare. Třetí série je rovněž zdařilá, ale ve své první polovině bez tahu na branku. Ovšem jakmile se rozjede tak opět stojí za to. A i nadále platí, že Cesare je jednou z nejlépe napsaných a soustavně se vyvíjejících kontroverzních postav televizních obrazovek. Největším záporem celého seriálu je ovšem zrušení v momentě, kdy se k nejzajímavější pasáži osudů a činů Borgiovic famílie teprve schyluje; grr… (09.06.2011)