Městečko Twin Peaks

Původní Twin Peaks si zaslouží svůj status, přeci jen divákům naznačilo, že od televize mohou očekávat hutnější zážitek než kulisu k vypnutí mozku a odreagování. Přesto mám, zejména k druhé sérii, výhrady, a můj obdiv není nekritický. Seriál si drží hlavně ambientní kvality, každé nahlédnutí do Twin Peaks je pohlcující. Díky barvám, hudbě a dokonalé volbě lokací se v seriálu cítíte čím dál víc jako v důvěrně známém prostředí. Problém paradoxně není v roztříštěné režii (navzdory častému střídání režisérů je tón jednotný), ale ve scénářích, na nichž je až moc vidět, že jednotlivé postavy a příběhové linky nepsal od začátku do konce jeden člověk, ale že se na nich střídalo více hlav, bez jasného plánu a pevného uchopení zejména vedlejších charakterů. Druhá půle druhé série tedy výrazně ztrácí moji pozornost a zájem. Příběhům Donny, Jamese, Josie a řadě dalších je věnován neúměrně velký prostor, neladící k únavné nezajímavosti jejich postav a zanedbatelným důsledkům jejich jednání na celkovém fungování děje. Jakmile se od nich odlepí pozornost, vše zas ožije. Ovšem i hlavní linie kolem agenta Coopera trpí na přílišnou nahodilost. Postrádá-li děj logiku, vše je nepředvídatelné a hraje se na "divnost", odpadá důvod o něm přemýšlet a hledat souvislosti. Přesto zásadní počin. (19.01.2018)

Jestliže jsem měl výhrady k původním sériím, třetí řada je bourá. Lynch nám servíruje epizodu za epizodou toho nejlepšího, čeho je schopen, až to působí jako plán na definitivní završení kariéry. Hračičkovství, hra s divákovým očekáváním (nejen od děje, ale od formátu samotného), významově mistrovsky zakomponované odkazy na řadu předchozích prací (Laura Dern, zpěvačka z klubu Silencio, obrazy cest odkazující k Lost Highway a řada dalších), závěrečné snové písně, humor z paralelních vesmírů, nesnesitelné pnutí, autismus, schizofrenie, návraty starých známých, životnost, transcendence, všechno. Přitom to zůstává srozumitelné a nohama pevně na zemi. Vedle originálních sérií, které byly stylově jednotné, ale trochu ploché, vypadá The Return jako mnohorozměrný obraz který přetéká svůj rám. Jen Lynch už není v roli toho, kdo udává trendy, ale někoho, kdo si točí naprosto mimoběžně. Má štěstí, že technologie včas doběhly jeho vize a on je může ztvárňovat, aniž by složitější efekty působily legračně. Zpět k podstatnému - návrat Twin Peaks je se povedl lépe, než čekali ti nejoptimističtější. Geniální. Tlesk tlesk. (19.01.2018)