Aquaman

Má to žábry, legíny, po mámě půlku příboru, a skáče to. Co je to? Kvakvaman! Hraje ho Momoja, Džejsn. Takže ženská část publika vcelku spokojeně vrní, neboť onen herec vlastní statné těleso (mladší třou stehna o sebe) a v reálu przní stařenu (zkušenějším pro přemíru lubrikace vykluzují venušiny kuličky, zasloužilým rodičkám pak venušiny koule). Druhé, v dnešních dobách dost opomíjené pohlaví, pak většinou nebere pana Conana Droga jako nekalou konkurenci, ale ideál, takže si též nestěžují. A děti? Znáte je. Hovádka. Těm se líbí ten příběh! No, já osobně za Jasona házím dvojku, protože z něj taky teču jak Němcová z funkce, a tvůrcům bych doporučil jednou vlézt do bazénu tři na sedm s alespoň metrovou hloubkou a vyzkoušet si, jak v něm fungují fyzikální zákony. Ti se pak nasmějí nad tím, co za píčovinu vytvořili, až hanba. (09.05.2019)

Blockbustery byly vlastně vždycky stupidní, tak nemám důvod se tolik divit, že ty současné jsou taky. Nejvíc mi asi vadila ta hudba, působila rušivě a nepodporovala akci, spíš jako by šla manicky proti srsti, plus se až příliš snažila být cool a vybudovat si svůj signature riff jako u Wonder Woman, z mého pohledu a poslechu neúspěšně, protože si zpětně nevybavím jedinou notu, jenom jak mě to štvalo. P. S.: Amber Heard ať se smaží v pekle. (14.03.2019)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Aquaman má na jednu stranu špatnej příběh plnej prkenných hlášek a hereckých výkonů, na druhou je to ale pekelně zábavná podívaná zasazená do tak vymazleného prostředí, které tu snad nebylo od Avatara. Cringe, kde se baví i ta nejposlednější digi-ryba, Willy už nepotřebuje zachránit a jedna Verneovka dostává moc pěkné cameo. Tenhle mix Souboje titánů, Star Wars a Indiany Jonese uzavírá rok 2018 ve velkém stylu. Až se na tohle budou dívat Japonci, tak budou tak strašně vyděšený a zároveň vzrušený z toho kolik je tam chapadel! (13.12.2018)

I filmový Aquaman se už od začátku profiloval jako takový otloukánek z DC comics, ale pak přišla druhá upoutávka a najednou to vypadalo k světu...jako například Valerian nebo Star Wars pod vodou. Už i blockbustery ošlehaný režisér James Wan dostal k ruce zajímavé herecké obsazení, balík peněz a co je možná vůbec nejpotřebnější, dostatek času na dokončení filmu a dlouhou postprodukci (i tak musel být film víc jak půl roku hotov a jen se čekalo na vybrané datum premiéry). Takže to vezmu od hlavní role. Všichni jsme věděli, jak je na tom herecky Jason Momoa, ostatně se nám vydatně představil již v Justice League. Mně do role celkem sedí, ovšem novinkou je přidaná nálož humoru, který je občas vtipný, ale převážně je to facepalm a vyzní do ztracena. Podobně jako jsem si před pár dny pochvaloval Smrtelné stroje, i Aquaman vypadá vizuálně naprosto skvostně, všemožných Cgi nesmyslů je tu až přehršel, ale vše vypadá krásně, barevně a vesměs dobře nasvíceně. Kamera v akčních soubojích překvapí různými přelety za zady nebo na hlavami postav, nic co bychom znali od Snydera. Nejvíce se mi líbila hned ta původní bitka s Nicole Kidman (!!!). Co se týče obsazení, překvapilo mě, že vedlejší postavy Dolpha Lungrena nebo Willema Dafoea mají mnohem více prostoru, než bych čekal. Patrick Wilson je můj miláček, takže tady herecká jistota. Příběhově se jedná o základní origin verzi New 52 (doporučuji skvělý animák, který se v hlavních událostech příliš neliší) a vůbec nejvíce ze všeho mě na filmu překvapilo, jak se zuby nehty drží komiksové předlohy a i věci, které jsem si do té doby neuměl ve hraném filmu příliš představit, tu tak nějak jsou a ačkoliv se člověk občas uchechtne, vlastně to v rámci tohoto materiálu nijak extra neruší. Mluvím například o přeleštěných zbrojích, všemožných osedlaných potvorách, na kterých se vedou bitvy, či samotný vzhled jednoho ze záporáků, Black Manty. Jistě by se dal film pečlivě rozpitvat a dalo by se polemizovat, kde šlo navazovat na Justice League a další (patrně již do budoucna neexistující) DCEU filmy, mimochodem nějaké náznaky tu jsou, ale tvůrci jenom opatrně našlapují, film je plně samostatný a sami určitě vůbec netuší, co bude dál. Já hlavně doufám, že případný úspěch krom rychle oznámené dvojky konečně nastartuje i tu dlouho plánovanou sólovku Batmana, když ne rovnou sequel JL. (13.12.2018)