Annabelle 2: Zrození zla

Na prvním filmu jsem byl v pražském kině a tehdy jsem chtěl ojet kámošku, tak jsem tam tu svini vzal zadarmo. Jelikož se mi to podařilo, tak jsem šel na pokračování s novou ženskou. Tuhle jsem ojet nechtěl. Jen přece je to má žena už nějakou dobu a tak mě povinnosti už tolik nebaví. Nenapumpovaný adrenalinem, jestli dnes vztáhnu ruku na ženský klitoris či nikoliv jsem vyrazil do lokálního kina plného pubescentních rádoby vtipných frajírků a ukřičených kráv. No, ti frajírci ve výsledku řvali víc. Každopádně jsem trailer viděl jen jednou a musím konstatovat fakt, že jsem udělal dobře. Nakonec jsem plný adrenalinu zažil skoro dvou hodinovou jízdu, která v dnešním hororovém světě nemá konkurenci. (pozn. frajera: "Doufám, že Sandberg dostane šanci natočit novou Elm Street.") Byl jsem nadšen, jásal jsem uvnitř jako za starých časů a k dokonalosti filmu chybí málo. Kvalitní obsazení, kvalitní lekavé scény a neskutečný nářez. Doporučuje 12 panenek z 10. Jen příště bych chtěl upozornit, aby ty svině z UH kina držely hubu. Neslyšel jsem film. (18.08.2017)

Kvintesence moderního pojetí hororu. Schematické, nenápadité a všední bubákování po domě i mimo něj a žádnému dítěti se zase nic nestane, tedy kromě úvodního rendez-vous s mřížkou chladiče, které spolu s mitózou ženského těla a jedním hezkým strašením pod prostěradlem patří k tomu nejlepšímu, a pohříchu téměř jedinému, za co se dá druhá Annabelle pochválit. Tři šedivé. (30.01.2018)

Osobně si myslím, že dvojka je lepší, zábavnější a nápaditější jak jednička. David F. Sandberg je přeci jen docela talent na hororová témata. V tomto případě ale film stojí a padá na samotném domu, kde démon působí. A působí hlavně na děti, takže bychom tento film klidně mohli nazvat dětským hororem. Všichni se tam ale chovají jak z jedličkárny a vůbec nic nedává smysl. Výsledek je tak poněkud rozpačitý. Technicky ale v pořádku. (03.01.2019)

První Annabelle jsem neviděl. Ke dvojce mě přesvědčily docela slušné recenze. A je pravda, že tvůrci místy nabídnou solidní momenty, nějaký ten nápad a vykřesají sympatickou atmosféru. Ale skutečně jen místy. Celkově jde o rutinu, která se postupně omezuje na samovolné bouchání dveří, zhasínání světla nebo vřískot dívek. Řádová sestra a právě skupinka osiřelých děvčat se dostává do velkého domu/sirotčince manželů, kteří před lety tragicky přišly o dceru. V jednom z pokojů je přitom uzamčená mnohým dobře známá panenka a my se postupně dozvíme, že s jejich dcerkou je to krapet jinak. Jenže tvůrci si pouze odškrtávají položku po položce, určitě jim nepomáhá poměrně předvídatelný scénář, mnoho scén je delších, než by mělo být, a v druhé polovině jsem se už docela často díval na hodinky. A často jsem s několikavteřinovým předstihem věděl, odkud bubák vyskočí. A to zrovna není dobrá hororová vizitka. Zapomenu rychle. Takže k jedničce se vracet nebudu a o chystanou trojku zrovna tak nestojím. (09.06.2019)

Všechny ty vzkazy na papírcích, schodišťová křesla, nákladní výtahy či strašáci do pole mají své využití předem dané sotva se objeví na scéně. Postavy v záběrech jsou vždycky rozmístěny tak, že dopředu víte, z kterého místa přijde bubácká aktivita a nezaznamenal jsem jediný pokus, že by se autor z tohoto pravidla snažil vytěžit nějaké překvapení. V minimálně deseti případech si s vteřinovým předstihem zazoufáte, ať se to hororové klišé nepoužije a oni ho tam bez milosti vrazí (mj. samovolné otvírání dveří, třesoucí se poklop studny, kladná postava nečekaně bouchne zvenčí do okýnka auta). Děti, pokud zrovna nevyměňují kolo bez reflexní vesty, se nemusejí obávat, že by jim někdo zkrátil dětství a v rámci výborných svěračů si své individuální zkušenosti s nadpřirozenými silami navzájem svěří až asi po hodině filmu. Konec, kterého bych si mimochodem ani nevšiml, kdyby nenaběhly titulky, byl suchý jak klín frigidní ženy a postavil se jako protiklad k typickému žánrovému nonsensu v podobě sexuálně přitažlivé jeptišky. Tento zdaleka ne úplný výčet vyměřuje Sandbergovu prachsprostou rutinu, která může vyděsit maximálně toho, kdo šokován při Rosenbergově Hororu v Amityville upadl do kómatu a probral se až nyní. Tu otravnou panenku Annabelle měl už dávno navštívit rošťák Chuckie s pugetem růží. Přeskočil by předehru (respekt k nápisu Choking Hazard), nadzvedl jí kanýrovou sukýnku a ukázal, kdo je tady pán domácí. Pokud by si nedával pozor, nemusíte být ani odborník na genetiku, abyste věděli, že to bude mít rezavé vlasy a vražedné sklony.. (27.09.2017)