Městečko Twin Peaks

Divák i agent Cooper (neodolatelně entuziastický sympaťák do morku kostí, oni všichni policisté zastávají bezvýhradně kladné role) pozvolna pronikají do zašmodrchaných vztahů svérázných charakterů, plných na povrch vyplouvajících tajemství. Tuto vědomou telenovelu (podvratně souznící se široce sledovanou 'Invitation to Love') Lynchovo snové mystično jen jemně okořeňuje, prim jednoznačně hraje (detektivní) odhalování okolností Lauřiny vraždy i další kriminální činnosti, bující ve zdánlivě idylickém městečku. Aura plíživého (starodávného?) zla tak ponejvíce vyzařuje z lyricky krásné, ale zároveň znepokojující Badalamentiho hudby (tu jsem prostě nemohl nezmínit :-)). Poslední a nejspíš nejlepší díl pak končí opravdu monstrózním cliffhangerem! (03.07.2017)

Jeden z nejkultovnějších seriálů všech dob odstartoval jako normální vyšetřování vraždy středoškolačky Laury Palmerové (plus zbití a znásilnění jedné další) bez jakýchkoliv psychotropních podivností - i když třeba vodítko "odraz motocyklu v detailu oka" (videokamery na CRT televizi!!!) mi vždycky přišlo více než přitažené za vlasy. :-) Ve 24hodinovém okně krátce představil množství postav (většinu se zatím nejasným účelem) a jejich propletené vztahy. Jedinečnou atmosféru obstarala dnes již klasická Badalamentiho hudba, cíleně hodně pomalé tempo mě však po 60 minutách regulérně uspávalo, což snad u standardně dlouhých epizod hrozit nebude. 7/10 (22.05.2017)

„Sovy nejsou tím, čím se zdají být.“ Pokud viditelně divnější a obskurnější podívanou svazuje jasná příběhová kostra (v 1. polovině vyšetřování Lauřiny vraždy, ve 3. třetině šachová partie s maniakálním Windomem Earlem), drží pohromadě a někam směřuje. Odkrývání záhady Černého vigvamu dokonce dodá ždibec smyslu a celý seriál zastřeší jakous takous "lynchovskou" mytologií. Problém jsem měl s prostředkem sezóny (kolem suspendace agenta C.), který se tříští na sledování přízemních patálií tuctu nudných postaviček a vysloveně přešlapuje na místě, i s poslední makabrózně "psycho" (navíc nic neuzavírající) epizodou. (25.10.2017)

David Lynch dostal volnou ruku a ukázal, že v Twin Peaks je ve svém živlu, nicméně (na své dnešní poměry) stále příčetný – to ho nejspíš usměrňoval Mark Frost. Dohromady vyprodukovali totální bizár, v němž pomalé, nesouvisející scénky po předlouhé agónii překonávají propasti trapnosti, aby vygradovaly do surreálného ticha bezpointového vtipu a/nebo abstrakce zla z jiných dimenzí. Třetí sezónu pojali autoři z větší části jako absurdní "telenovelovou" komedii plnou nesrozumitelného, bezkontextového chování plejády roztodivných existencí; z té menší pak jako meditativní ponor do groteskních výjevů pokrouceného universa – a tady jsem se i nudil. Nejvíc mě však ve výsledku zamrzelo, že většina z těch svérázných postaviček se zde objevila jen kvůli pár výstupům, často bez jakéhokoliv dramatického oblouku či pointy (což zejména platilo o navrátilcích – aspoň, že rozetnuli trojúhelník Normy, Eda a Nadine). Zde se nejenom nic nevysvětlovalo, ale ani neuzavíralo, jediná jakž takž dotažená linka se týkala dvou agentů Cooperů (BTW, za zpomaleného Dougieho by zasloužil MacLachlan cenu). Závěrem tak mohu fádně konstatovat, že jsem sice nepochopil absolutně nic, ale výborně se bavil (a v Roadhouseu poslechnul několik skvělých "nemainstreamových" kapel). (26.10.2020)