Spider-Man: Homecoming

Filmová varianta Iron Manova na dálku ovládaného obleku (na který zde také dojde). Navenek funguje bezvadně a splňuje všechno, co od něj očekáváte (přestože jde z velké části jen o nezávazné blbnutí, film uteče vcelku rychle), ale uvnitř je prázdný a chybí mu osobitost. Vyjma scén s Michaelem Keatonem, jehož komiksový Walter White mě bavil mnohem víc než Spider-Manovo dilema, jak zajistit světový mír a zároveň sbalit sexy spolužačku. Vulture by zasloužil sólovku, ve které do jeho obratně vystavěného příběhu nebudou zasahovat (povinné) odkazy k osmdesátkové popkultuře ani teenager válčící se svými hormony. Překvapilo mne, jak konzervativně film přes své zaměření na mladší diváky (zhruba ve věku Youtuberů, které oslovuje hned úvodní Peterův videodeníček), kteří by v sobě mohli mít trochu rebelantství, vyznívá. Učiněný anti-Deadpool. Charakterizace tety May začíná i končí u zkratky „MILF“ a druhá výraznější ženská postava je zde jen od toho, aby měl Spider-Man koho zachraňovat. Ze dvou hrdinů z lidu je správné pouze počínání toho, který jedná s posvěcením obří korporace (a za přispění jejích supermoderních technologií typů dronů), byť se snaží sebe i své okolí urputně přesvědčit, že Starka za zády nepotřebuje, což je podtrhnuto hned dvěmi patetickými scénami „last minute“ prozření. Nádech anarchie, která filmem bohužel není nijak zohledněna, v sobě má akorát Spider-Manovo nezodpovědné ničení cizího majetku (a ve finále pravděpodobně i zabíjení desítek civilistů), ve které opakovaně ústí jeho snaha konat hrdinské skutky. Také z toho důvodu funguje mnohem lépe patosu prostá civilní rovina, dialogové scény připomínající nám, že Peter je v nitru jen obyčejný kluk z ulice, který ví, kde v Queensu připravují nejlepší sendviče, ale s řešením závažných morálních dilemat vám nepomůže. Kdyby jej tvůrci netlačili k zodpovědnosti a nesnažili se jeho počínání napasovat do šablony superhrdinských velkofilmů, mohl by být nový Spider-Man mnohem přesvědčivější. Protip: vezměte si do kina tabulku se jmény vašich oblíbených seriálových postav a udělejte si čárku, kdykoli se na plátně mihne Earnest Marks z Atlanty, Lincoln Rice z Broad City, Bertram Gilfoyle ze Silicon Valley nebo Nacho Varga z Better Call Saul. 70% (03.07.2017)

Dlouhá léta mě dost štvalo, že se točí nové a nové adaptace Spider-Mana, ale na tohohle jsem slyšel jen skoro samou chválu, tak jsem sám sebe překecal. Vtipné je to dost, akce byla záživná, ale nemůžu si pomoct, i já, který jsem viděl jen Raimiho snímky, se pořád nemůžu zbavit pocitu, že co se týče pavoučího muže, je to stále variace téhož. (30.11.2017)

V rámci dovzdělávání světa Marvelu jsem si dal toto a tvrdě jsem padl na hubu. Ukázalo se, že Spider-Man po upgradu Supermana je moje nejneoblíběnjší komiksová postava ze všech komiks světů. Tady mě vysloveně sral, tak uřvanej idiot co nic neuměl, ale do všeho se montoval to bylo fakt úmorný. Nejlepší akci obstaral IM při zachráně lodi, fandil jsem Vulturovi co to jen šlo. Ne opravdu, pubertální superhrdinové nejsou pro mě. (12.05.2019)

Jsem mírně v šoku. Režisér, co zatím natočil jenom pár hororových béček, najednou pozvedl svojí kariéru filmem, který je asi nejzábavnějším příběhem Spider-Mana. Je teda pravda, že si se Spider-Manovou postavou trošku pohráli a tak by bylo fajn, kdybyste okamžitě zapomněli na úvodní Raimiho trilogii. Udělali tu z něj totiž takovýho chudýho super hrdinu, kterej nic neumí, stojí za starou belu a ještě je doslova osinou v prdeli slovutné organizaci Stark Industries. Také Michael Keaton není žádnej nepřítel, ale kupodivu spíš reálnej člověk, kterej mě svojí rolí vysloveně překvapil. Jasně cílenej humor, kterej ze Spider-Mana dělá chudáčka, je ale kupodivu moc fajn a to středoškolské prostředí tomu jen a jen prospívá. Překvapivě hodně vydařená Marvelovina. (12.03.2018)

Spidergay Homocuming jsou jen další přiblblé trampoty pubertálního kokota, co při hlazení si přirození prcá pavučinky, strašlivě touží poklátit pydlookou spolužačku, načež si však ujasní orientaci a nepohrdne ani škaredým tlustým ťamanem. Trampoty, primárně určené pro pubertální kokoty, co z neustálého hlazení si přirození mají ztvrdlá pyžamka s Medvídkem Pů, místo povinné četby raději s mongoloidním výrazem listují dementujizícími omalovánkami, strašlivě touží poklátit nějakou nafrněnou uhrovitou kravku ze sedmé bé, načež si však ujasní orientaci a nepohrdnou ani otylým nejlepším kámošem, se kterým si vzájemně už tolikrát drželi džojstyky při Volání dutých. Film o už tisíckrát zhomixovaném tupém ničem a zbytečnější než radiátory v Senegalu, točený pouze za účelem plošné mentální retardace a vykrmení korporátního Mrvelovského prasátka z těžce u pásu vydřeného kapesného na kino pro tu chloubu dělnických rodičů. Charizmaticky se supící Míša Kýtn je tak jedinou osvěžující a bezesporu kladnou postavou, které od počátku urputně držíte palce, aby toho upištěného pičuse co nejdříve postříkala insekticidem, vrazila Blikající turbokonzervu do prdele Kapitána Homokokota, nějakým bestiálním způsobem vyvraždila všechny ty ostatní Assvendžry, a už se pro mládež točily výhradně jen nedebilotvorné, alespoň kapku oduševnělé filmy s nějakou elementární přidanou hodnotou. (01.10.2017)