Městečko Twin Peaks

Moje první a v podstatě náhodné setkání s Lynchem. Spíš jen tak ze zvědavosti a bez větších očekávání jsem si k téhle věci sednul, abych se po jejím skončení jen těžko smiřoval s tím, že mě sice čeká 30 dílů něčeho fantastického, ale na ten nejbližší si budu muset týden počkat. Z nynějšího pohledu je mi jasné, že já osobně jsem nemohl začít objevovat mistrovu tvorbu z lepšího konce - jak nyní vidím, tahle jeho podoba je mi nejbližší (do stejné skupiny řadím Mulholland Drive). Takováhle nenapodobitelná směsice mysterióznosti, depresivnosti, temnoty (doslovné i obrazné), surrelismu, symbolismu, hravosti, romantiky a nadhledu, to je přesně to, co je mě schopno naprosto pohltit a co dělá z Městečka to, čím je. Podobnou znepokojivou atmosféru, kdy se sice všechno na první pohled tváří naprosto idylicky, ale člověku je jasné, že "sovy nejsou tím, čím se zdají být", tu umí snad opravdu jenom Lynch. A když už máte pocit, že se to vás začíná psychicky podepisovat, tak se buď objeví Dáma s polenem nebo agent Cooper dostane chuť na třešňový koláč a proklatě dobrou kávu anebo třeba Lucy zazvoní telefon (Šerife, volá Pete Martin z pily. Přepojím vám ho na telefon na stolku u červené židle. Té červené, co stojí proti zdi. Stolek stojí hned vedle a je na něm lampička. Ta lampička, co jsme ji přendali z rohu. Telefon je černý, ten hnědý neberte!) Závěr? S výjimkou skalních "Nováků" a ortodoxních milovníků klasických detektivek, kteří se nejsou schopni oprostit od rámce zločin-vyšetřování-řešení (pokud možno do 90 minut), vřele doporučuji naprosto všem. (04.05.2005)

Moje první a v podstatě náhodné setkání s Lynchem. Spíš jen tak ze zvědavosti a bez větších očekávání jsem si k téhle věci sednul, abych se po jejím skončení jen těžko smiřoval s tím, že mě sice čeká 30 dílů něčeho fantastického, ale na ten nejbližší si budu muset týden počkat. Z nynějšího pohledu je mi jasné, že já osobně jsem nemohl začít objevovat mistrovu tvorbu z lepšího konce - jak nyní vidím, tahle jeho podoba je mi nejbližší (do stejné skupiny řadím Mulholland Drive). Takováhle nenapodobitelná směsice mysterióznosti, depresivnosti, temnoty (doslovné i obrazné), surrelismu, symbolismu, hravosti, romantiky a nadhledu, to je přesně to, co je mě schopno naprosto pohltit a co dělá z Městečka to, čím je. Podobnou znepokojivou atmosféru, kdy se sice všechno na první pohled tváří naprosto idylicky, ale člověku je jasné, že "sovy nejsou tím, čím se zdají být", tu umí snad opravdu jenom Lynch. A když už máte pocit, že se to vás začíná psychicky podepisovat, tak se buď objeví Dáma s polenem nebo agent Cooper dostane chuť na třešňový koláč a proklatě dobrou kávu anebo třeba Lucy zazvoní telefon (Šerife, volá Pete Martin z pily. Přepojím vám ho na telefon na stolku u červené židle. Té červené, co stojí proti zdi. Stolek stojí hned vedle a je na něm lampička. Ta lampička, co jsme ji přendali z rohu. Telefon je černý, ten hnědý neberte!) Závěr? S výjimkou skalních "Nováků" a ortodoxních milovníků klasických detektivek, kteří se nejsou schopni oprostit od rámce zločin-vyšetřování-řešení (pokud možno do 90 minut), vřele doporučuji naprosto všem. (04.05.2005)