Panství Downton

S3: Fajn. Par podstatnejsich udalosti, inak zivot na Downtone pre pozorovatela plynie pokojne. Budem sledopvat dalej. // S1a2: Pekne. Niektorym postavam uz vylozene prajem stastie (za tie roky by ho veru uz niektori mohli najst), niektore som si neoblubila a niektore som si ani oblubit nemala. :) Kazdopadne vskutku velmi slusny serial a tesim sa na S3. (18.01.2012)

Klasická anglická nádhera a dokonalost.. Skvostná výprava, promyšlený scénář, režie a herci bez kazu. Na pozadí denního života anglické aristokracie a jejího služebnictva nenásilně sledujeme, jak se v průběhu dvacétého století měnil svět. Spleť příběhů je provázána natolik umně, že z ní netrčí neskutečná práce, kterou to muselo dát, aby všechno působilo přirozeně. Aby vývoj postav byl logický, zvraty uvěřitelné, překvapení taková, jaká zná život a nikoliv počítač scénáristy. Absolutorium. (18.03.2012)

Po páté řadě ubírám z plného počtu, protože je to čím dál tím větší červená knihovna, i když výborně natočená a rozhodně to nenudí. Ale přesto se to scénáristicky už hodně vyčerpalo a viděli jsme už všechno od tragické smrti po vraždu i nemanželské dítě, nehledě na směšně působící manželské návrhy přestárlých dvojic (narážím na pátou řadu, některé ty páry byly moc už i na mě). Jen incest jim tam snad ještě chybí. (02.07.2015)

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0% (24.07.2015)