Městečko Twin Peaks

Jedná se o ten nejlepší seriál 90. let, ale jelikož je místy nudný, nemůže být mnou zařazen před nadseriál Ztracené. _ _ _ První série - 75%. -- První epizody jsou vynikající; ke konci série začne děj být velmi předvídatelný (viz zejména úplně poslední epizoda první série). Někde mezi pátou a šestou epizodou, se vyskytne úsilí odchýlit seriál jiným směrem. Náznaky už byly ve třetí a páté epizodě. V poslední sedmé epizodě se ono úsilí vyvede, a změní úroveň seriálu. V posledních dvou epizodách první série se vyskytuje nepořádek v tom smyslu, kde jaká postava s kým bydlí. Např. dr. Jacoby evidentně bydlí v domě, jako i jiná postava, kterou navštívil Cooperův tým. _ _ _ Poslední epizoda první série se mi vůbec nelíbila, a i když samotný závěr je vcelku nabit, mám obavu, že druhá série nebude tak dokonalá, jak jsem četl. _ _ _ Druhá série - 90%. Druhá série k mému překvapení začíná relativně nabitě, a cítím závan originality (seriál je i rozlehlejší dějem a propracovaností postav). Zejména zřejmě proto, že se o scénář postaral Lynch. Za dobu vzniku prvních šesti epizod druhé série se vystřídalo několik režisérů, ale jedna režisérka dle mého názoru, velmi zkazila atmosféru šesté epizody. Sedmou epizodu naštěstí režíroval Lynch, a vše mistrovsky slepil dohromady (určitě i díky scénáři na jehož vzniku se podílel). Ze začátku se sice tato epizoda jeví podivně, ale jak se divák blíží ke konci, zjišťuje, že ho Lynch vtáhl do svého mistrovského umění. Nyní tedy už vím, proč se mi tak nelíbila poslední epizoda první série. Nelíbila se mi z toho důvodu, že ji režíroval Lynchův scenáristický kolega Mark Frost. _ _ _ Někde mezi devátou a jedenáctou epizodou se děj roztáhne mimo městečko Twin Peaks. S tím je spojeno míření seriálu k dosud neznámému novému cíli. Jiným směrem tedy, neboť v osmé epizodě se vlastně všechno podstatné vyřešilo. Od těchto epizod začnou tvůrci využívat nové metody, jak odvést diváka ze stopy. Touto metodou je vsazení trans-dez-orientovaného do děje seriálu. Následně děj nějak plyne, směřuje, a to až k mezníku čtrnácté epizodě. Pobavíte se, a v polovině/třetině se dostaví i guilty pleasure. Děj seriálu se nakonec vydává do naprosto nečekaných hloubek. Je vážně k neuvěření, jak může být scenáristická práce profesionální (viz seriál Ztraceni). _ _ _ K mému překvapení v následujících čtyřech epizodách se postupně mění atmosféra, a v osmnácté epizodě se zas vrací starší atmosféra. Zejména proto, že se to, co tvůrci důmyslně skryli během proměnlivé atmosféry, vrací. I včetně jedné důležité postavy z FBI, a ne, není to Cooper. Následuje už jenom doběh k závěru, a samotný závěr osmnácté epizody + Lynchovský úvod devatenácté epizody, a staré dobré městečko Twin Peaks bez rozlehlosti je zpátky. :) A doufám, že až do konce seriálu. _ _ _ Cooper v jedné z předchozích epizod říká šerifovi Trumanovi: „To zvládnete, je to jednoduché město.“, šerif Truman odpoví: „Bejvalo... Myslím, že sem už dorazil skutečný svět.“, následně se Truman napije z lahváče. _ _ _ Už mám za sebou celý seriál. Ve 21. epizodě se však nějakého uvěřitelnějšího spojení prvků první a druhé poloviny druhé série nedočkáte. I přes fakt, že ji režíroval Lynch. A ta chyba, která to způsobila, je v první polovině (do 2×8), ve které se „všechno vyřešilo“. Následně pouze vše bobtná a přichází 22. epizoda, kterou režíruje Lynch, a pokouší se obě poloviny spojit v jednu. Náznaků relativnosti je v celém seriálu dostatek. A záběr na hrnek, obsahující černou kávu, je dokonalý. Skvělé zakončení seriálu. Pokud bych měl nějak stručně shrnout celý seriál, pak bych použil tuhle větu Gerryho O'Driscolla, vrátného z nahrávacího studia, kde Pink Floydi nahrávali své písně (alespoň se to říká, že je to od něj): „There is no dark side of the Moon really… as a matter of fact it's all dark.“ (Není žádná temná strana na Měsíci vlastně... protože vše je ve skutečnosti temné.) _ _ _ Záběrů na Měsíc bylo v druhé sérii celkem dost, a teď abych šel hledat Měsíc na denní obloze. :) ✔ (14.09.2011) (méně) (více)