Panství Downton

Česká Televize budiž pochválena. Bez ní bych nedostal až pod čumák po všech stránkách dokonalé kostýmní drama s perfektně zvládnutými společenskými podtóny a většinou perfektně nadávkovanou knižností (kterou myslím především jednoznačné názorové vyhranění postav), prostě Gosford Park na pokračování bez detektivní zápletky:) Downton je ideálním místem, v němž se divák může pohybovat ve vyšší společnosti a nebýt obtěžován sociálními (i technickými) proměnami "staré dobré Anglie" v počátcích dvacátého století nad míru, kterou scénáristé potřebují, aby mohli vést své postavy tam, kam potřebují - to jest vstříc novým pořádkům. Tady se prostě drží prst na tepu (tehdejší) doby a zároveň je to pro diváka lákavé, přičemž naštěstí není k mání jenom ta výprava, které si můžeme užívat při každém Poirotovi nebo jiné "Agátě", ale i výborné výkony nepříliš známých herců - samozřejmě s výjimkou Dámy Maggie Smith, která tu skvěle portrétuje k jakýmkoliv novotám skeptickou starou čarodějnici, která má ve zlomových momentech "shodou náhod" světlé chvilky. Skvěle se na to všechno dívá, a je to po dlouhé době poprvé, co mě nějaký seriál dokázal přinutit, abych si ho poznačil do pomyslného kalendáře. 90% a napjaté očekávání dalších dílů, čímž neříkám, že to není trochu naivní a šmrnclé červenou knihovnou. (19.02.2012)

Úvodem mi dovolte učinit jedno velké přiznání. "Dobovkám" se celý život vyhýbám jako čert kříži a patrně budu i nadále; k Downton Abbey jsem se dokopal čistě proto, abych aspoň načas přerušil své trápení při čekání na Winter's Tale, přesněji řečeno na Jessiku Brown Findlay. --- Downton Abbey mě ale nakonec zaměstnalo v mnoha dalších rovinách. Jmenovat by se dala lahodná hudba, hláškující patriotka Maggie Smith (what is it, weekend?), nadčasové klepy a zaujala i práce s "dějem mezi díly", která stojí za elegantním kličkováním kolem nepodstatných srdceryvných momentů (smrt Williamovy matky), ale i jiné potenciální vaty (Sybilin bál). --- Především se však sluší vypíchnout onu historickou současnost. Pozorný divák si totiž může vyzobat pěkné paralely ke generálnímu růstu nezaměstnanosti, prázdnotě života, rozmachu moderních technologií nebo činnosti České pošty (haha) ... jinak řečeno: Julian Fellowes zobrazuje věci, které známe až moc důvěrně, jen v jiném balení. Na každý pád autoři vyžadují naladit se před každým dílem na poněkud rozvláčnější notu, přenést se do jiného světa (což nenuceně napomáhá splynutí s dějem a postavami btw), neboť první série ani jednotlivé díly tolik negradují a taky sám závěrečný cliffhanger není ryze cliffhangerovský (ovšem o to slibnější dle mě). --- Samostatnou kapitolu tvoří postavy, které pro mě představují zároveň slabou i silnou stránku seriálu. Slabou proto, že jsou zpočátku malinko černobílé (což je, hádám, odkaz na nápis "Downton Abbey" v úvodních titulcích). Vytvářejí se skupinky koncentrovaného zla i dobra; a aby v tom nebyl guláš, tak kdo má být krávou, je zatraceně velkou krávou (O'Brien + její odporný účes jako bonus), a kdo má být zmetkem, je zatraceně velkým zmetkem (Thomas). V roli jakéhosi balancéra dlouho působí samotná Lady Mary, která je fakt bezchybně zahraná i napsaná, ale to se naštěstí postupem času více či méně mění. Charaktery se nakonec ukazují být relativně vývojeschopné a hlavně jsou bez výjimky perfektně ztvárněné - což je ta stabilní silná stránka. --- Favoriti a favoritky z 1. série: Anna (!!), Lady Mary, Mr. Carson, Lady Sybil (povinnost). 2. série: Anna, Lady Edith, Matthew, Lord Grantham. --- "I was only trying to help!" - "Oh! And Judas was only trying to help, I suppose, when he brought Roman soldiers to the garden!" (11.01.2014)

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0% (24.07.2015)

Nabídněte si lahodný britský černý čaj s mlékem a staňte se členy či členkami panství Downton, ať už se budete cítit lépe mezi těmi nahoře či dole. Snad vám přiroste k srdci stejně jako mně a bude vám zatěžko ho opouštět. Seriál se odehrává na počátku 20. století a hýří tedy šarmem a elegancí a i přes všechny nevídané novinky, kterým se postupně otevírají dveře, se lpí na osvědčených tradicích. Jak už zde bylo zmíněno, tento seriál svou úrovní vybočuje ze všech těch, co se v poslední době objevují, plných vulgarit a intimních scén. Žádný z obyvatel Downtonu si nezasluhuje, abych si ho neoblíbila, neboť se všichni projevují lidsky a nemyslím si, že by byly černobílé. Nevidím důvod, proč bych měla hanět druhou sérii, neboť mi nepřišla ničím odlišná od té první, takže pokud jste si Downton v první sérii skutečně oblíbili, dle mě se těch dalších nemusíte bát. (25.03.2012)

Panství Downton je pro mě jednoznačně perlou a třešničkou na dortu na poli historických seriálů - odehrává se v 10. letech 20. století v nádherném prostředí Anglie a společně s poutavým scénářem Juliana Fellowese, překrásnou hudbou a kvalitními hereckými výkony jde o můj šálek kávy. Moc se mi líbí výprava, kostýmy a celkově dobová stylizace, která je nesmírně autentická. Z herců mě samozřejmě nejvíce oslovila Maggie Smith, ale i ostatní členové ánsámblu jsou mi sympatičtí. Zkrátka taková rozšířená a vylepšená verze Gosford Parku v seriálovém formátu, kde se střetává mnoho z mých oblíbených filmových aspektů, které ve výsledku tvoří nezapomenutelnou spektakulární podívanou. (17.01.2012)