V zajetí démonů 2

Wan jede po tisící stejnou notu, ale struny umí napnout pořád famózně, i když k tomu používá stále stejný skřipec a vlastně je vám trochu stydno, že mu to pořád žerete („My home!“). Což platí o první polovině. Ta druhá je trochu zmatený scénáristický bordel, kde nadvládu nadpozemského dětského castingu ukončí hrátky s triky a vypravěčská nerozvážnost. První díl je dramaturgicky sevřenější, byť vypraví vlastně o tom samém. (09.06.2016)

V zajetí mainstreamu. Úplně to samé jako jednička, takže v řemeslně takřka bezchybném hávu zabalené duchařské klišé, kde se nestane nic opravdu zajímavého. Žádné pnutí, žádný nečekaný zvrat, ani žádná extra zajímavá lekačka (lekačky tam jsou, a funkční, ale je to taková ta klasika, nic hravého). Zblízka navíc duchové vypadají dost chabě, nejstrašidelnější mi přišla ta jeptiščina malba. Trvá to zcela zbytečně přes dvě hodiny, což vzhledem k prostotě toho všeho je úplně neadekvátní. Snaha o budování divákova strachu o postavu Eda Warrena přichází vniveč, protože po zkušenosti z minula, kdy se ve výsledku nikomu nic nestalo, je jasné, že se nikomu nestane nic ani tentokrát. Zkrátka takový bezpečný hororový přístav, což je přesně to, co by horor být neměl. Lidem neschopným docenit horory nezávislé, umělecky cennější, hororově ostřejší a divácky náročnější (ťuk, ťuk, ťuk) lze ale bez váhání doporučit, studiový horor bohužel v současnu nic lepšího nenabízí. Napoprvý by mě to bavilo hodně, ale tohle je už, počítám-li Insidiousy, Wanova čtvrtá zastávka v duchařském baráku, a to je prostě moc. Propříště zachovat žánr, ale obměnit subžánr, prosím. (09.06.2016)

Na to, že si dal Wan s pokračovaním najlepšej americkej duchariny posledných rokov tak načas, je prekvapivo neprekvapivý. Nováčikov musí jeho famózny štýl ohromiť, je zkrátka o triedu vyššie než všetci strašiaci naokolo, ale kto už ho dobre pozná, pre uspokojenie potrebujete scenáristickú pridanú hodnotu. A tá tu nie je. Presun do Anglicka osviežil, ale priebeh riešenia prípadu Hodgsonových robí v žánrových klišé naopak kroky späť. (27.06.2016)

Tak co tu máme? Dvě solidní lekačky, ale jinak je to kompilace těch nejprovařenějších hororových propriet a postupů, které jsme mohli vidět v desítkách jiných žánrově spřízněných filmů. Navíc horory ze 70.let, na které Wan odkazuje, to uměly lépe. K tomu se tady operuje se scénářem, který je prostě…..hloupý, až to práská dveřmi hlasitěji, než to uměl ten duch. V první půli to Wan ještě kočíruje s přehledem, druhá půle už je jen festival hlouposti a trapnosti. Při některých scénách, třeba toho výslechu ducha ergo dívky s plnou pusou vody, jsem se za tvůrce až styděl. Ale Wana přesto nezatracuju, pořád umí z „prdu udělat kuličku“, třeba v povedeném prequelu, který byl v mnoha ohledech prostě lepší. (31.10.2016)

Jsem rád, že James Wan nezanevřel na hororový žánr, jak původně tvrdil, a natočil další tajuplný příběh ze světa za oponou. A upřímně říkám, že jsem ignoroval nelogičnosti, kterých bylo požehnaně a užíval si kvalitní filmařinu, která opět lekala tam, kde bych to nečekal a zároveň odvyprávěla příběh, který je zajímavý od začátku do konce. Také musím dodat, že se mi líbilo, jak režisér nutně neinklinoval k hororu a snažil se i o pár vtipných momentů střižených v poctivém britském suchém humoru. Také pár scén jak z hlavy Tima Burtona mi přišly vysloveně super. Na tento film jsem prostě nekoukal proto, abych se nechal vystrašit. Těšil jsem se hlavně na odvyprávění dalšího duchařského příběhu, které jsou poslední době tak v módě. (19.09.2016)