Horor v Amityville
The Amityville Horror
3:15 zomrieš!
The Amityville Horror
Režie:
Andrew DouglasKamera:
Peter Lyons CollisterHudba:
Steve JablonskyHrají:
Ryan Reynolds, Melissa George, Jesse James, Jimmy Bennett, Philip Baker Hall, Rachel Nichols, Chloë Grace Moretz, Marie Joelyn, Rich Komenich (více)Obsahy(2)
14. listopadu 1974 dovedl policii zoufalý telefonát do domu DeFeových, kde nalezla šest těl obyvatel domu, zastřelených ve spánku. K vraždě rodičů a čtyř sourozenců se přiznal Ronald DeFeo, který tvrdil, že mu to přikázaly hlasy. O rok později, 18. prosince 1975, se do domu přistěhovali George a Kathy Luzovi se svými třemi dětmi. Mysleli si, že to bude dům jejich snů. Mohl být, pokud by to byly noční můry... Rodina Lutzových v domě vydržela pouhých dvacet osm dní, během nichž byli terorizováni démonickými silami. Film 3:15 zemřeš, natočený podle skutečné události, zachycuje jeden z nejděsivějších příběhů o strašidelných domech, které kdy byly vyprávěny - protože se skutečně stal. (SPI Film)
(více)Recenze (591)
3:15 zemřeš. Jeden z těch velmi povedených hororů, který má šanci státi se kultovním. ()
Ze začátku působivý a napínavý. Ke konci už klasický thriller. Škoda, chtělo to lepší ,,inteligentní" závěr a byl bych spokojenej. Hodnocení: 40% ()
Zajímavé, jako dlouho mě film s tak populárním českým distribučním názvem míjel. A ono vlastně nejde o nic extra. Zručně natočená, ale strašlivě tuctová žánrovka natočená dle přesných hollywoodských měřítek pozdních 2000's hororů. Hlučnost, zbrklý klipovitý střih, hodně vizuálních efektů. Nebudu zapírat, že mi současné pomalé a atmosférické nezávislé kousky většinou sedí o poznání víc, než tyhle tříáčkové remaky, které hollywood okolo roku 2005 sypal ve velkém. Na druhou stranu není to až tak otravné. Postavy se sice chovají tradičně úplně absurdně, ale minimálně Reynolds je tu fakt creepy - především v té nalomené, tyranské, ale nikoli ještě úplně vyšinuté formě. ()
Přitvrzuji hodnocení zpočátku zajímavě se vyvíjejícího hororu za nevěrohodné herecké projevy (otec rodiny), za psychologicky pochybné postavy (farář), příliš velkou kombinatoriku motivů a v neposlední řadě za chtěné či nechtěné odkazy k jiným amityville, především k The Shinning (hned několik "klíčových" scén, které pak neplní v příběhu úlohu, jež jim touto aluzí byla předurčena); odkazy, které bohužel zdůrazňují chabou úroveň atmosféry snímku. ()
Fuj to bylo hnusné! Ještě, že jsem měla zaplou lampičku a cvičila v průběhu filmu, jinak bych asi vypustila duši. Stejně jsem se na to dívala jenom kvůli Ryanu Reynoldsovi a jeho výkon byl jako vždy obdivuhodný, skvělý, bezchybný a úžasný. ()
Remake, ktorý je vydarenejší ako jeho predchodca. Napínavejší, so sympatickejšími hercami a efektnejší v hororových scénach. ()
Ano, já jsem ten, který u čehokoliv, co se aspoň přibližuje hororu s**e strachy... U 3:15 jsem se pořádně nelekl ani jednou a asi po půlhodině neustále stejných lekaček jsem začal nenápadně pokukovat po hodinkách, kdy ta srajda skončí... A když už já se nebojím u hororu, je jasné, že ten horor nestojí za nic. :) To, že je podle skutečné události je sice zajímavé, ale myslím že by to klidně stačilo na jednu epizodu Věřte nevěřte a ne na celovečerní film. PS. ditechi, fakt si to neber osobně. :-D ()
Průměrný horror, který ale určitě nepatří k těm nejhorším, naopak. Pár dobře natočených "lekaček" tomu dává tu správnou atmosféru a herecký výkon Ryana Reynoldse není špatný. 70% ()
Další tuctový horor, jehož český název "přebásnil" někdo po lobotomii (je pěkné, že distributoři dávají šanci i našim postiženým spoluobčanům). Od A až do Z předvídatelný a snadno zapomenutelný kousek založený na "lekačkách" s vyloženě nepovedeným koncem. Podle mě tak na jedno letmé zkouknutí až to někdy půjde v televizi. I když - velmi slušná návštěvnost v kinech naznačuje, že to řada lidí vidí jinak :-o ()
Nůůůůůdáááá jak by zvolal někdo kdo viděl puvodní verzi a čekal něco poradnyho , když je to remake. Omyl byt se Reynolds snaží tak je to prostě až na pár lekaček spíše film hodný pozdní hodiny novácký. Nebál jsem se ani chvilku , pustte si radši díl z Halloweenu od simpsonu. Tam je více hororu než tady. ()
Tenhle typ filmu mi zcela nesedí. Rozumějte: duchařiny mám totiž ráda. I tajemnou atsmoféru a lá hodiny ukazují 3:14, pak to bude 3:15 a pak... ale celé to, co se ukrývá vespod, mi vadilo. 3:15 zemřeš je film, který se bere dost vážně, a to mě u hororů nebaví. ()
Docela zaujalo, ale od originálu z roku 79 se to asi nevyrovná..! Dost ho přibarvyli od originálu..! Zaslouží si za tři, má to totiž své klady a zápory..! ()
Slušný horor, pár vynikajúcich scén(na streche...), podľa pseudoskutočného príbehu-prečo nie. ()
Další duchařský horor, který mi až příliš připomínal slavný snímek Osvícení od Kubricka. Dům postavený na indiánském pohřebišti, nic netušící rodina, podivné hlasy a nevlastní otec s nimi bojujíc - to jsou klasické a nijak originální prvky této duchárny. Poltergaist a Exorcista jsou další filmy, z kterých si tento horor něco vypůjčil a zkombinoval slušným stylem. Atmosféra byla krásně mrazivá, čemuž pomohla i dramatická hudba. Film si udržuje napětí až do konce, který je ale po krátké honičce až příliš šťastný a mdlý. Přesto tento thriller patří mezi ty zdařilejší, na který stojí zato se podívat...ale jen jednou. ()
Je veskrze předvídatelné, jak asi dopadne horor, ve kterém lidé dobrovolně vysolí balík peněz za posledních pár nocí jejich života. Že bych nějak extrémně pocítila strach se říci nedá. Kromě všemi jistě velmi oblíbených lekaček v podobě odporných xichtů v zrcadle, či za zády zrovna nic netušícího chudáka(majitele domu), bych tento film(údajný horor) brala spíš jako nějaký zvrhlý nápad. Přestože věřím na něco mezi nebem a zemí(duchy, démony a podobné věci), tak mi přijde krajně zvláštní, že by dům měl zapotřebí usmrtit jeho obyvatele(když pomineme, že dům nemluví). ()
Horory nemám rád, ovšem u tohoto jsem se fakt párkrát málem po*ral :) Ještě že záchod mám kousíneček od pokoje + cute Chloe, takže 4* ()
Příjemné bubání s několika moc fajnovkami, ale konec laciný brak. Reynolds ale luxusní. 50% ()
Po celou dobu sledování, jsem tomu nemohl přijít na chuť. Je to prý podle skutečné události, tak jsem si o tom pár věcí zjišťoval a mělo by se to brát hodně s nadhledem. Podle mě to do světa hororových filmů zas takovou díru neudělalo. Hodně akce, atmosféra jsem tam zakolísala. Čekal jsem něco nového a hlavně děsivějšího! ()
nic sokujuce a nic prevratne to nie je... obycajne az velmi slabe lakacky uberaju z hodnotenia filmu. neviem preco skoro vsetci autori vytvaraju brutalne sceny a pri tom zabudaju na to najdolezitejsie - atmosferu. rucim vam zato, ze zimovriavky vam naskocia iba pri rychlich prestrihoch - a tot ma byt vse? ()
Související novinky
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)
A další předělávka
Specialista na filmovou akci Michael Bay nasměroval svou produkční společnost na konkurenční žánr. Po předělávce Texaského masakru a vedle jeho připravovaného prequelu, si pod svou záštitu vzal také… (více)
Jsem vysloveně alergický na hororové filmy podle skutečné události. Tohle počtení má tu averzi na svědomí: Málokterá záhada se dočkala holywoodského zpracování, v případě hororu z Amityville se jednalo hned o dva díly. Všechno začalo 13. listopadu 1974, kdy byl v domě v klidném městečku Amityville zavražděn Ronald DeFeo i se svou ženou a čtyřmi dětmi. Jediný syn Ronald, který přežil, se posléze k vraždám přiznal a byl odsouzen na doživotí. Následující rok se do prázdného domu přestěhovala rodina Lutzů a horor se dočkal druhého dějství. Lutzové vydrželi v domě pouhý měsíc, během kterého každému, kdo byl ochoten naslouchat, vyprávěli o tom, jak je z domu vyhánějí zlí duchové. Popisovali mlácení těžkými dveřmi, které síly zla vytrhly z pantů, tajemné otevírání a zavírání oken, zelený sliz, který na ně kapal ze stropu, ďáblovy stopy ve sněhu, náhlý objev stovek much v pokoji uprostřed zimy a desítky dalších paranormálních příznaků, včetně nadávek knězi, který se snažil dům požehnat, a bolestivé puchýře na rukou, se kterými kněz odešel. Po odchodu Lutzů se v domě vystřídalo procesí zájemců o spiritualismus a vyhánění zlých důchů. Jedni z „výzkumníků“, manželé Warrenovi, si dokonce pamatují pocit deprese, která je zachvátila v jednom z pokojů, reportérka Laura Didio zase tvrdila, že na jedné fotografii, kterou v domě pořídila, je vidět tvář malého chlapce, který nahlíží do ložnice. Celé záležitosti se chytil Ronaldův obhájce William Weber. Ronald se totiž u soudu hájil nepříčetností a tvrdil, že v domě slyšel hlasy, které jej vyzývaly k vraždě, a osudné noci jej něco k vraždám donutilo. Weber se současně snažil najít nakladatele pro Ronaldovu knihu o vraždách, a Lutzovo povídání o nadpřirozených silách považoval za dobrou reklamu. Weber nejdříve chtěl napsat knihu s Georgem Lutzem, ale tomu se nelíbila představa dělit se zisk s odsouzeným vrahem a nakonec napsal knihu s Jayem Ansonem sám. Výsledkem bylo dílo The Amityville Horor: A True story, které se dočkalo 6 miliónů prodaných kopií. Stejně úspěšný byl i film, který následoval o tři roky později. Weber mezitím pokračoval v přípravách vlastní knihy a za spolupracovníka si vybral profesora paranormální psychologie Hanse Holzera. Ten dům prozkoumal s pomocí média, které mu prozradilo, že dům je proklet Indiány, neboť stojí na starodávném indiánském pohřebišti. Warrenové jezdí dodnes po celé Americe a žijí z výtěžku přednášek o Amityville a tvrdí, že na místě domu bývalo útočiště Indiánů, kteří se buď zbláznili nebo umírali. Duchové těchto nešťastníků prý v Amityville straší dodnes. V knihách, které o záhadě dodnes vycházejí, se pravidelně objevují fotografie, snažící se dokázat mlhavé obrysy, vykládané za tváře nebo postavy duchů. Celý problém potom řešila série žalob. V jedné rodina, která se do domu nastěhovala, žalovala Lutze kvůli knize, která zapříčinila nepříjemnou publicitu a zaručila tisíce zvědavců, kteří se dodnes přijíždějí pochochat tajemným domem. V druhé se zase Weber soudil s Lutzem za to, že mu ukradl myšlenku na knihu. A jak to bylo doopravdy? Přes hysterii, která vraždy v Amityville pronásledovala po celá sedmdesátá léta, je většina lidí přesvědčená, že se od samého počátku jednalo o podvod. V domě se postupně vystřídalo několik majitelů, žádný z nich nějaké nadpřirozené události nezaznamenal. Rodina Moynahansů zde poklidně žila až do svého stáří, v poklidu následovali Fitzgeraldovi a jediní, kteří po kratší době dům prodali a odstěhovali se, byli Rileyovi, tam byl ale zcela prozaickým důvodem rozvod. Hlavním důvodem potíží, které prožívali Lutzovi, byly náklady na nezbytné opravy a potom olejové topení, na které Lutzovi neměli peníze, takže rozsáhlý dům vytápěli pouze krbem (Lutzovi si sice stěžovali, že po celých 28 dní jim bylo v domě zima, ale za důvod považovali řádění duchů). Nikdo z nových majitelů ale žádné nadpřirozené události nezaznamenal. Když Lutzovi odcházeli, sousedům přiznali, že se v domě necítili příjemně, neboť jim představa šestinásobné vraždy, která se tam udála necelý rok předtím, je neustále znervózňovala. V té době pravděpodobně o budoucím podvodu ani neuvažovali. Až o rok později vyšel v místních novinách Newsday článek o tom, jak dům, ve kterém straší, vyhnal rodinu Lutzů. To už bylo příliš velké lákadlo, Lutz se sešel s Weberem a jak sám Weber později přiznal, u několika lahví vína dali dohromady příběh, o kterém byli přesvědčeni, že jej lidé chtějí slyšet. Většina příznaků, které Lutz popsal, je téměř přesnou kopií scénáře filmu Exorcist. Podrobnější studium jednotlivých událostí ve většině případů prokázalo, že si je někdo vymyslel. Klasickým příkladem jsou třeba stopy ďáblových kopyt ve sněhu okolo domu, v udanou dobu totiž v městě nesněžilo a na zemi žádný sníh nebyl. Televizní štáb seriálu That’s Incredible důkladně prozkoumal kování a závěsy dveří, které měly být temnými silami poškozeny, a žádné změny nenašel. Slavný červený pokoj, kde se mělo odehrávat řádění nadpozemských sil, není ničím jiným, nežli malým kvelbem, kterými vedou trubky ze sklepa do prvního patra. Jak se postupně nabalovaly další „doklady“, jen málokdo se namáhal hledat skutečné vysvětlení. Detailní seznam hřbitovů a pohřebišť celého okolí nikdy žádné pohřebiště pod domem neobsahoval, stejně tak se místní indiánský kmen Monaukett podivil nad informací o tom, že tam kdysi byl jejich kmenový blázinec. Místní reportér zase zjistil, že se Lutzovi do domu vrátili druhý den, aby v poklidu rozprodali většinu nábytku (který vyháněči ďábla v klidu a pokoji našli v domě ještě o rok později). Zájem o tajemno a nadpřirozené věci prostě dodnes vítězí nad rozumem, a zvědavci se na dům v Amityville jezdí dívat dodnes. Pro klid dnešních majitelů jich už naštěstí není tolik jako v dobách největší slávy, kdy se majitelé dokonce snažili změnit název ulice a dům přestavět, aby ho nikdo nepoznal. () (méně) (více)