Panství Downton

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)