Jessica Jones

Jak tu někdo poznamenal, hrozně se to táhne. Už ho máme, zase ne, už zas jo a pak zas nic. Hlavní hrdinka je zastydlá grungeová puberťačka s iksovkama a v křiváku, která má špatné svědomí. Takže hrozně pije, chodí doma takříkaje ve slipech a nátělníku a trousí kolem sebe drobky. Taky se tam dost souloží, na dětský seriál hrozně naostro, totiž hejbe se deka a myslím, že jsem zahlídl stehno. Ale to bylo asi při tom chození ve slipech. Vždycky mě fascinuje, jak se na tyhle věci dbá, a pak se tam strkají ruce do mixéru, jako by se nechumelilo. Zkrátka drsná noir škola podle návodu z Bravíčka. Na druhou stranu se na to pěkně kouká, protože jakožekomiksová kamera se záběry z podivných úhlů a většinou zpoza něčeho, přebarvená a doprovázená tou správnou hudbou tomu dává zajímavou atmosféru, která přebije i nevyváženost násilnických schopností hlavní hrdinky (a nejen jich, je tajemná jak třináctka, která ráno zjistila, že už není, co bývala, a hodlá svoje tajemství řádně prodat). Atakdáleatakpodobně, vlastně jsem chtěl tenhle komentář napsat takhle: „Dobrý den, prosím vás, nemáte špunty do uší?“. 2¾. (12.02.2016)

55 % Ze slušně rozjetého seriálu se zajímavou zápletkou a atamosférou se stává extrémně natahovaná kaše, ve které se neustále cyklí stejná záplatka furt dokola, jak v té nejhorší latinskoamerické telenovele, dotažená až do úplné scénáristické demence (postavy se začnou chovat zcela nesmyslně v rozporu se zdravým rozumem a věrohodnotí) . Herci jsou křečovití, Tennant strašně přehrává a i Chuck Norris má víc hereckých výrazů (dva) než hlavní představitelka (jeden). Mít to do šesti dílů, mohla to být solidní zábava. Takhle je to nuda, jejíž další díly už netoužním vidět... (03.02.2016)

Líbí se mi, že Jessica Jones nedá divákovi na začátku nic zadarmo. První díl je nepřehledný, se spoustou informací, které začnou dávát smysl až později. Zároveň jde o změnu paradigmatu v pojetí superhrdiny - Jessica Jones a Luke Cage se neschovávají za barevné pláště a rádoby-cool aliasy, naopak se na celé to komiksové paradigma dívají s nadhledem ("Kdo kruci pojmenuje sám sebe Killgrave? Proč ne třeba Zdechlá mršina?"). Je příznačné, že revize superhrdinského žánru přichází zespodu - ze seriálového média a od hrdinů, kteří nejsou polobohy. Koneckonců hlavní padouch není ve výsledku ničím, než zvláštní schopností obdarovaným sociopatem, který netouží kontrolovat svět, ale ovládat jen jednu konkrétní ženu, na kterou je fixovaný. Jenom dvě věci mi na seriálu vadily - jednak zaměření na Kilgravea (Tennant je v roli brilantní, ale děj byl díky němu až moc natahovaný) a jednak ta hrozná generická "jakože-jazzová" hudba, která se vynořila ze stejně generických televizních produkcí devadesátých let. (10.01.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Jessica Jones dělala všechno, co mohla, aby nesklouzla do průměru, ale bohužel přesně tam skončila. Nešetří temnými a realistickými odstíny stalkingu a vztahu, kde jeden druhého zneužívá a ještě si namlouvá, že svoji oběť miluje. Nešetří nadávkami. Nešetří proříznutými hrdly, kulkami a cákanci krve. Co je to ale platné, když Melissa Rosenberg nemá schopnost gradovat tempo nebo pořádně vyprávět několik příběhů najednou. Materiál, která napsala, se snažil být zralý, ale v mnoha směrech výsledek odpovídá tomu, co by na podobný námět napsala adolescentka. Hlavní hrdinka je hezká žena a proto ji miluje hned několik mužských postav. Většinu doby se ovšem chová jako babochlap a disponuje jenom mužskou silou, ne ženskou - což je přesně prototyp toho, jak "silnou ženu" píšou průměrní mužští scénáristé. A SPOILER největší zklamání a důkaz nezralosti je fakt, že v jádru se jedná jenom o příběh Jessičiny pomsty. Bohužel ale nemáme důvod jí tu pomstu přát, protože často připomíná spíš vzteklou fúrii, která si jde fanaticky za svým bez ohledu na škody. O co lepší by bylo, kdyby Jessica našla mír sama se sebou a obětovala svoji pomstu a Kilgrave místo zlomeného vazu skončil s trochou lidskosti. Co se týče hlavního záporáka Kilgrava, zamrzelo mě, jak snadno by mohl být zajímavější postavou než jenom sociopat, který má Jessicu jako svoji waifu, navíc s tak šikovným představitelem, jako je Tennant, a jak snadno (a v jak ploché scéně) se tvůrci záporáka s takovými příběhovými možnostmi zbavili. Jessica Jones zkrátka na Daredevila nemá, i proto, že Daredevil je plnokrevný hrdina příběhu, ne někdo, kdo se za každou cenu snaží stavět do antihrdinské pozice. (16.12.2015)