Jessica Jones

Jessica Jones skvěle začala, ale bohužel na rozdíl od třeba Daredevila nebo i Agentů S.H.I.E.L.D.u se nedokázala dále zlepšovat. Několik prvních dílů to bylo opravdu super, ale pak se to začne natahovat a jediný, kdo seriál skutečně drží je pak Tennantův Kilgrave, ze kterého bohužel scénář udělá "jen" zamilovaného psychopata se schopnostmi. Přesto je al pořád skvělý. Ke zlepšení pak dojde v posledních dílech, kdy přibude akce. I přes tyto výtky, ale pořád považuji Jessicu za velmi dobrý seriál, který ale nevyužil potenciálu. Snad ve druhé sérii změní scénáristku a seriál bude lepší. 80 % (23.12.2015)

A Marvel má konečně svého nejlepšího záporáka (Loki je u mě spíš tragický antihrdina s maniakálními sklony). David Tennant je naprosto fascinující coby sociopat Kilgrave, který stalkuje Jessiku, protože ona je ta jediná, co mu utekla. Seriál si najde čas ho velice dobře nahypovat a ukázat, jak děsivá jeho schopnost ovládat lidi je. A zároveň i realisticky ukáže, že Kilgrave je v jádru člověk, kterého jeho schopnosti zkorumpovaly (s velkou silou přichází i veliká zodpovědnost... kterou ne každý unese). A Tennant se svými dramatickými gesty, otevřeným výrazem a charismatem si tuhle roli ukradl pro sebe. Velice zajímavé je ho sledovat zvlášť, když ho znáte v roli Doktora. Jessica Jones je silná a netradiční hrdinka - tvrdá, zahořklá, asociální; chvílemi mi připadalo, že z ní dělají moc drsňačku na efekt, a ačkoli její jednání chápu, pak sympatická mi (narozdíl od Matta Murdocha z Daredevila) není. Její přátelství s kamarádkou z dětství Trish je ale podané velice hezky a tu jejich girl power jim věříte. Líbí se mi některé motivy seriálu (traumata obětí, posedlost, (ne)vypořádání se s minulostí atd.), na druhou stranu se některé díly zbytečně táhnou, děj se točí v kruzích (viz komentář TheDarKniga) a seriál tak částečně ztrácí tah na branku. A na rozdíl od Daredevila si nějak neumím představit opravdu zajímavou druhou řadu s jiným padouchem. 70 % (16.12.2015)

Po pilotním díle Daredevila jsem byl odvařen a bez váhání střelil 5*, za to Jessica Jones mě zatím nechala velmi chladným. Hodně Krimi, málo Thriller, žádná akce, žádná krev a vtipné ani inteligentní dialogy zde bohužel nejsou, navíc se to nese ve velmi vlažném tempu a Jessica zatím nepředvedla nic, čímž by vykazovala znaky superhrdiny, takže za mě prozatimní zklamání, ale třeba se to rozjede (Doufám). Zatím však není důvod k radosti. Po třetím díle končím se sledováním !! Nezáživná nuda, vůbec nic se neděje, žádná akce, pouze spousta sexu bez NAHOTY! Fuck it. 40% (21.11.2015)

Snaha o dospělý, feministický, noirový, revizionistický a brutální Marvel seriál od scénáristky Twilightu. Tedy feminismus zaměněn za male-bashing, noirová slupka je definitivně odkopnuta někdy po třetím dílu, po kterém zbude jen ospalá hrdinka, co má problém s chlastem a přes veškerou snahu je zachováno celkem tradiční vyprávění se všemi náhodami, malosvětem a faktem, že se všichni navzájem tak nějak přitahujou. Za nohy nad vodou to drží jen slušný záporák, jehož osvěžující nihilismus vždy ve správný čas zabrání zaklimbat. Mě asi fakt iritovala nejvíce ta noir póza, která má slušný výchozí bod (tedy netypicky ženskou protagonistku v mužském světě), ale jako její první parametr je nám představena její nadlidská síla, která jí vlastně onu práci umožňuje dělat (kdyby jí neměla, je Jessica Jones na pracáku). Navíc ty srandovní pravidla, kdy krev a končetiny lítají vzduchem, chlastá se tam jak duha, nicméně pořádně zaklít, natož se odhalit před kamerou přeci nelze, tak nějak k požáru celé iluze dodávají na oleji. (28.02.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)