Kruh

Kruh je ten nejzvláštnější horor jaký jsem kdy viděl, nemůže za to samotný film, ale spíše jeho předzvěst, která se šířila mnohem rychleji než on. Před tím než jsem jej sám zhlédl, nebyl pro mě děj žádným tajemstvím. Vlastně mohu konstatovat, že jsem jej znal skoro nazpaměť. Věděl jsem jaký záběr bude následovat a dokonce jsem i čekal jak tak asi může vypadat. Kruh totiž žil v mých představách, kde byl mnohem strašidelnější než na filmovém plátně, to ovšem neznamená, že není hrůzný. Kruh je slavnějším remakem skvělého japonského filmu Ring, který byl natočen podle temné knihy, která u nás byla uvedena pod názvem Kruh. Z toho že se jedná o remake japonské klasiky je pro nás nejdůležitější to, co můžeme od snímku samotného čekat. Narozdíl od běžné americké produkce se jedná o film, ve kterém pečlivě budovaná atmosféra vítězí nad lekacími scénami. Hlavní zdroj strachu je totiž až do konce schován a tvůrci nám jej pomalu představují v malých náznacích, jejichž nejdůležitější funkcí je hlavně to, aby nebylo uvolňováno napětí, ale naopak gradovalo a děj se díky tomu posunul o kousek dál. Režisér Verbinski nám ukazuje, že horor pro něj rozhodně není cizím žánrem, i když je pravda, že u většiny záběrů se inspiroval hlavně původním snímkem. U takového žánru jako je horor je důležitý i kvalitní scénář, o ten se v případě Kruhu postaral Ehren Kruger, jeho nejdůležitějším posláním bylo předělat scénář Ringu do podoby, která by byla lehce stravitelná pro většinové americké publikum. To znamená osekat z původního scénáře všechny složitosti a hlavně veškeré souvislosti s asijským kontinentem. A povedlo se. Kruh je neuvěřitelně děsivý, hlavně pro diváky se slabší vůlí a diváky, kteří na horory nejsou zvyklí. Jeho nejsilnější stránkou je režie, tentokrát jsem se na vlastní oči a uši přesvědčil, že Verbinskému se podařilo natočit film, který perfektně funguje i bez zvuku. Kvůli špatným kodekům jsem totiž Kruh se zvukem přehrát opravdu nedokázal a byl jsem tak odkázán na jeho ''němou'' verzi. To však nijak nepotápělo jeho skvělou atmosféru, měl jsem strach, ale zároveň jsem byl i dost napjatý. Přes velké překážky, které mi nachystal zejména můj neustále se vypínající počítač, se mi podařilo tento klenot mezi horory dokoukat až do konce a musím se přiznat, že jsem měl strach a to dokonce celý týden po skončení filmu... Tu hroznou bytost, která napáchala všechno to zlo, jsem totiž každou noc vídal vedle svého televizoru... Proč tedy nakonec dávám ''jen'' čtyři hvězdičky? Herecké obsazení za to rozhodně nemůže, tomu až na pár maličkých výjimek opravdu nemám co vytknout – není sice nijak výrazné, ale neselhává -, horší je to ovšem se scénářem, který je v některých úsecích značně děravý a hlavně na konci - spolu s režií - zcela selhává. Po tom jakou atmosféru se tvůrcům podařilo během celého filmu navodit si mohli dovolit mnohem temnější a hrůznější finále, než mírně strašidelnou podívanou, při které se docela možná i pousmějete. Ano, film nenabízí příliš momentů, u kterých byste se mohli usmát, snad jen tu v kanceláři, kdy hlavní hrdinka konstatuje, že nemá padáka a závěr, který by mohl zničit děsivost snímku... Ale jak říkám, poprvé jsem se bál... (26.01.2006) (méně) (více)