Sanitka

Všichni velcí mudrlanti a odpůrci "socialistického" seriálu Sanitka, ať se jdou vycpat. Pro mě je to jeden z nejlepších českých seriálů z mnoha důvodů - někdo se zkrátka zajímal o nevděčnou roli těchto doktorů a saniťáků, zbožňuju vynikající výkony Hanzlíka, Vinkláře, Bartošky, Řehoře, Kostky, díl s leteckým neštěstím, sháněním kaštanů a Bartoškovým skonem jsou majstrštyky. A ústřední písnička v sobě zahrnuje tolik bolesti, smutku a melancholie, že s každou citlivou osobou musí zakývat. (22.06.2007)

Vůbec to nebylo tak špatné, ale výš hodnotit nemohu z pár důvodů. Prvním je začátek seriálu. Sledovat pokaždé přerostlého novorozence a zesnulou babku mě opravdu nebavilo, i když je to koloběh života. Také nemusím moc detailní záběry na tváře herců, zvlášť když jsou někdy opravdu nevzhledné, a že si pan režisér jednu obrýlenou tvář skutečně oblíbil. A taky nemusím opilé lidi. Jsem přecitlivělá na tyhle věci. Ovšem na druhou stranu seriál dokáže správně naštvat a otrávit, všechno je pořád špatné a špatnější a depresivní a není návratu a pak je to pro změnu ještě horší, do toho skutečně někteří excelují ve své roli, jako paní Eva Trejtnarová - Hudečková, v roli nechápavé, otravné bývalé milenky, tak maximálně, že tedy opravdu smekám, takhle naštvaná jsem na fimovou postavu už dlouho nebyla. Všechny postavy mají charakter, dá se předvídat, jak se zachovají, je to napsané opravdu pěkně. Jen mě zaujalo, jak Karel Heřmánek v podstatě ztvárnil totožnou roli s paní Hudečkovou, ale u jeho pokusů získat zpět svou lásku jsem se spíš usmívala a u paní Hudečkové jsem měla chuť vraždit - asi proto, že mě představa takové osoby v mém životě skutečně děsí. Hlavní postava, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík také není bez chybičky a občas mě ten jeho samolibý úsměv rovněž vytáčel. Ale o tom to je, správně se naštvat u seriálu, prožívat ho, nadávat, být smutný nebo se radovat a to se určitě povedlo, u mě tohle u Sanitky zkrátka fungovalo. (06.09.2013)

"Můj čas, je pouho pouhé prozatím. Můj čas, může říct - já už neplatím. Rád, tak rád bych žil. A mám jen zbytek sil. A času míň, než se mi zdálo před půl hodinou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tíhy mé. Rány mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Boj s časem toužím tentokrát neprohrát. Můj čas - to jsou jen chvilky takové. Můj čas se ocitl v tísni časové. Rád bych zůstal živ. Chci dýchat jako dřív. A čekám dál, že přece ustrneš se nade mnou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tísně mé. Strasti mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Společně můžem tentokrát neprohrát. Až budeš příště v tísni sám kus času svého já ti dám a pomoc tvou ti zítra tím oplatím." (Hudba: Petr a Pavel Orm; Text: Zdeněk Borovec; Spev: Hana Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald) ** (11.03.2008)

Silně prorežimní seriál, se značnou mírou dobových schematismů (a zjevně zapadající do propagandistické koncepce strany), který má ovšem i svá zjevná a nesporná pozitiva - scénář Jiřího Hubače (např. postava MUDr. Richarda Skalky má až kunderovský rozměr ve své nesnesitelné lehkosti bytí...a tragickém konci) a skutečně silné a autentické herecké výkony v čele s charakterním Jaromírem Hanzlíkem. Celý projekt ještě dotváří záchvěv nostalgie, který percepci dnešnímu divákovi asi dosti stimuluje. Kdo by navíc řekl, že za celkem řemeslně dobře natočeným a po všech stránkách fungujícím seriálem stojí Jiří Adamec, tedy právě ten, který má na svědomí ten nejhnusnější brak z nováckých estrád. Možná jen jedno tomu napovídá - seriál uvozuje snad ta nejotřesnější titulní píseň celé československé kinematografie. Každopádně Sanitka zubu času odolala a své místo si ve vysílacích schématech současných českých televizních stanic oprávněně hledá i dnes... (30.03.2011)

Zajímalo by mne, kolik lidí si seriál skouklo předtím, než napsali hodnocení. Vypadá to tak, že si všichni pamatují z dětství písničku, a pak jak utekl Mádr. Tím to končí, závěr je, že je to agitka. Ideologie je za komunismu jaksi přirozenou součástí seriálové tvorby, stejně jako idiocie je přirozenou součástí seriálové tvorby současné. Nemůžeme zahazovat do koše výborně napsaný, zdramatizovaný a zahraný seriál jenom proto, že hlavní hrdina je členem strany. Jeho pozice není zdaleka jednoduchá a nemyslím, že by mu život strana zrovna ulehčovala.. Takhle to prostě fugovalo a těžko na tom něco měnit. Dnes už si těžko vzpomenout, že se nedalo nic sehnat, na všechno se čekalo i léta, nic nefungovalo. Dnes vezmu prachy a koupím. Tehdy se muselo schvalovat! Přesto všechno byli lidi, kteří byli ochotni něco dělat, byli anebo nebyli komunisti, prostě něco dělat chtěli. Můžeme o tom diskutovat, vést spory, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Je slabota, když někdo seriál vidí, nepochopí a na základě toho odsoudí výkřikem "Socialistická agitace". Je socialistická agitace ukazování zkrachovalého zdravotnictví, společnosti a mezilidských vztahů? Nevím, nevím, tady někdo šlápl ve svých recenzích vedle.... (24.02.2011)