Horor v Amityville
The Amityville Horror
3:15 zomrieš!
The Amityville Horror
Režie:
Andrew DouglasKamera:
Peter Lyons CollisterHudba:
Steve JablonskyHrají:
Ryan Reynolds, Melissa George, Jesse James, Jimmy Bennett, Philip Baker Hall, Rachel Nichols, Chloë Grace Moretz, Marie Joelyn, Rich Komenich (více)Obsahy(2)
14. listopadu 1974 dovedl policii zoufalý telefonát do domu DeFeových, kde nalezla šest těl obyvatel domu, zastřelených ve spánku. K vraždě rodičů a čtyř sourozenců se přiznal Ronald DeFeo, který tvrdil, že mu to přikázaly hlasy. O rok později, 18. prosince 1975, se do domu přistěhovali George a Kathy Luzovi se svými třemi dětmi. Mysleli si, že to bude dům jejich snů. Mohl být, pokud by to byly noční můry... Rodina Lutzových v domě vydržela pouhých dvacet osm dní, během nichž byli terorizováni démonickými silami. Film 3:15 zemřeš, natočený podle skutečné události, zachycuje jeden z nejděsivějších příběhů o strašidelných domech, které kdy byly vyprávěny - protože se skutečně stal. (SPI Film)
(více)Recenze (591)
70% ()
Super, konečně odpad :))) strašné, myslím, že se zdržím dalšího komentáře... ()
Opominu nadávky, který bych seslal na hlavu blbce, který vymyslel český název (věděl vůbec, že je to remake?????). Kratší než originál, což kvituju, protože vypadly utahané a "nudné" scény. Taky akčnější než originál, což taky kvituju, je to záživnější. Víc se tady toho děje (což je logické, tváří se to jako Áčko a natočit to jako originál, asi by se to v dnešní době vůbec neujalo). Možná jde trochu vidět snaha nahustit film co nejvíce, což se ne vždy povedlo, ale většinou jo (štípání dřeva s nevlastním synem je dost záživná scéna - takový Vilém Tell se sekyrou). Reynoldse znám hlavně jako komediálního herce, v kteréžto poloze mě docela bavil, byl jsem tedy mile překvapenej, jak se dobře vypořádal s rolí posednutého. Proměna se mu docela povedla. Jediné co mi na filmu trochu vadilo, byl export asijského/japonského prvku hororu - malá černovlasá holčička (ne že by nebyla dobrá, ale nebylo jich už dost?). Možná to bude rouhání, ale líbilo se mi to víc než originál (jen mohli z originálu zkopírovat i ty culíčky a sukýnku paní Lutzové he, he). ()
V určitých pasážích mě film docela překvapil a já se parádně bavil, ale jak už tady někdo zmínil, tak dost často byly ty scénky hodně přitažené za vlasy a filmu spíš uškodily. Originál je každopádně tedy alespoň pro mne lepší skoro po všech stránkách. Jde o takovou průměrnou duchařinu u které se možná jednou leknete. Stejně tak souhlasím i s tím, že je zde viditelné kopírování i z jiných filmů, hlavně asijské prvky jak zmíňil předemnou twinpeaks. ()
Konečně jsem dostal ten pravý strach a super příběh, a není to jen proto že starší verze se mi nelíbila, já starší horory mám rád ale musí mít koule. Tenhle snímek je dějově kvalitnější, má děsivé momenty super herecké obsazení viděno 3 krát po sobě v kině taková bomba to prostě je. A ano když jsem vzbudím okolo 3:15 vybavím si tenhle příběh a mám nepříjemný pocit a mrazí mě v zádech. ()
Krásný dům u jezera, šťastná rodinka stěhující se do něj a netušící míru strašlivé minulosti jejich nového bydlení. V čem je háček, že je dům tak levný? Odpověď na tuto otázku by pravděpodobně zajímala každého kupujícího. Před rokem se tu stala vražda. To byl ten háček. Rodina se nastěhuje ale i tak. Jenže jejich krásný sen se mění v noční můru a krásná rezidence s hrozivou minulostí se mění v past s obrazy obětí, které byly v jejich prostorách zvražděny. Mám ráda tento typ hororů plných duchů a tajemna. Dobře zahráno a dobře podloženo kvalitní zvukovou stránkou, která umí vystrašit, i když se dá většinou předvídat kdy. Námět je podložen pověrami které vznikly na základě fantazie jednoho vraha a vlastní příběh filmu následuje jako pokračování po roce od těchto vražd. Tenhle snímek se od dnešních hororů liší jednou podstatnou věcí. Nejsou tu potoky krve, jde tu hlavně o to vyděsit diváka. A to se filmu skutečně daří. Ryan Reynolds v úvodu působí velice sympaticky, ale jakmile vstoupí do domu, tak z něj jde hrůza. Celkový rozklad osobnosti tu není podán tak bravurně jako třeba v The Shining, ale je rozhodně velmi dobrý. ()
No teda, tak toto bol fakt "super" zážitok. Nazaujímavejšia na celej veci je tá náhoda, že som sa v noci po zhliadnutí tejto zbytočnosti zobudil okolo 3:15 (nevymýšľam). Zo spánku ma ale nevytrhli zlé sny ani ma neoblieval studený pot. Na Amityville Horor som si v ten moment ani len nespomenul, došlo mi to až ráno pri nenávistnom (odsral som si ďalších 85 minút zo života) pohľade na obal DVD... To keď som videl trailer (!!!) na Silent Hill (podotýkam že cez deň, niekoľko hodín pred tým, než som šiel do postele), tak sa mi celú noc snívalo o opustenom meste plnom prízrakov. A hru som nikdy nehral, stačil mi iba a len trailer, sakra!!! Got it?! ()
Od tohoto filmu jsem moc nečekal. Ale musím uznat, že i když je to remake, tak se docela povedl. Klasický námět. Rodinka koupí velmi levně velký dům a záhy se dozvídá, že kdysi dávno, zde došlo k vraždám. Doufám, že někdy uvidím původní film, abych mohl porovnat. ()
Už to tak vypadá, že pomalu začínám přicházet na chuť béčkovým filmům z produkční stáje Michaela Baye. Klasické žánrové téma strašidelného (potažmo strašícího) domu je sice hodně profláklé, ale pořád umí slušně pocuchat nervy, ať se vám to líbí nebo ne. Originalitu ani invenci tady ale nehledejte. 3:15 je slušně naaranžovaná hororová jednohubka, která má ideální stopáž, sympatické herce a nepříjemně mrazivý námět založený na skutečných událostech. ()
Když si narazíte ženskou se třemi kukačkami, které vám v jednom kuse pijou krev, je jenom jediné možné řešení: Kupte si barák, ve kterém kdysi došlo k takové malé hromadné domácí zabijačce, nechte se posednout místními zlými duchy, no a celou tu zatracenou famílii pak brutálně odkráglujte, nejlíp štípací sekyrou, ale pumpa brokárna je taky kúl. A vemte to i s tou slepicí, ať máte definitivně klid. Průměrný šablonovitý horrůrek s šilhavým Reynoldsem, pěknou blonckou, která vypadá jako Patsy Kensit (důkaz chudého genofondu Australanů), šmrncovní chůvičkou (skvělá Nichols) a třemi nechutně roztomilými fakany... vlastně dvěma nechutně roztomilými a jedním nesympatickým buřtem. Za povšimnutí ovšem stojí malá C. G. Moretz, pozdější geniální Hit-Girl. Slabý odvar z Kubrickova Shining, sice s několika pěknými momenty, ale na čtvrtou je na můj vkus až příliš rodinný, středoproudový. A na začátku i na konci musí zase zuřit freneticky blýskavá bouřka, na tohle debilní klišé jsem už silně alergický a nejradši bych teď kvůli němu nedal ani tu třetí. ()
Mé osobní hororové "guilty pleasure", na které i přes téměř dvanáctiletou časovou propast a zjevné hrubé chyby nedám dopustit. The Amityville Horror je totiž právě tím typickým "no-brain" zástupcem, u něhož se dokonale odreaguji. ()
Dle mého názoru jeden z těch dobrých remaků. Mělo to tu správnou atmosféru, pár lekaček a solidní výkony Reynoldse a melissy George. A bylo mi úplně jedno, že je tu spousta ohraných hororových scének, které člověk už zaručeně někde viděl. Zkrátka mi to vůbec neudělalo dobře po těle a tak to má být. 80% ()
Na horory nekoukám a když už tak na dobře hodnocené. Nicméně tento snímek mě zaujal a neodolal jsem pokušení a celý ho shlédnul. Ryan Reynolds a Mellisa George je super talentovaná dvojice, která se do takového hororu hodí. Film staví na lekacích scénách a v 80ti procentech případů, když čekáte, že něco příjde. Tak příjde. Ať už mála holčička s dírou v hlavě či indián s podřezaným krkem. Slušný příběh, který mi ze všeho nejvíce připomínal film Osvícení. Ale Osvícení je klasika a taky je lépe zpracován. Dramatická hudba Steva Jablonského dodá tomuto snímku šmrc, ale stále jde o podprůměrný film. ( 42 procent ) ()
Rozporuplný dojem. Ono mě to docela i bavilo, ale moc to raději nerozebírat... A "podle skutečné události"? No, nic o tom nevím, ale i tak si dělejte blbce z někoho jinýho... :) Pro mě trochu přestylizovaná slátanina, ovšem filmu se musí nechat výborná atmosféra a střih... a vlastně herecky to bylo taky docela dobré. Chtěl jsem dát i 3*, ovšem za to slabé a neuvyužité finále nakonec 2*. Průměr. ()
Původní Amityville Horror jsem viděl před lety. A byla to nudná kravina. To samé jsem samozřejmě předpokládal i u tohoto skororemaku s naprosto debilním českým názvem. Ale kýho šlaka bych se nadál! Tohle mělo grády už od začátku. Ne že bych si hryzal nehty u rukou samou hrůzou, ale kvalitní lekačky a stupňující se napětí potěšilo moje oči a zarmoutilo mého kardiologa. V kontextu současného hororového mrdiva musím trochu nadhodnotit a dát čtyři kusy. ()
Jeden z najlepších hororov čo som videl. A zas natočené na základe skutočných události. Ja to proste milujem. Ak sledujem film a viem že je to LEN film tak je to v poho. Ale ak viem, že sa niečo podobné naozaj stalo tak to tomu dáva ten správny nádych a atmosféru. 3:15 je horor ktorý desí, naháňa strach, má príbeh a scény na ktoré nezabudnete. ()
Je to ako by ste sledovali zlepenec viacerých hororov. Neprináša nič nové, bohužiaľ neprináša ani strach. Takže kľudne vynechajte a tešte sa iné pokusy o hrôzu. ()
"Cathy, zab mě !! Dělej nebo zabiju já vás !!" - "Dneska nikdo neumře !!" ()
Boooooring! ()
Související novinky
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)
A další předělávka
Specialista na filmovou akci Michael Bay nasměroval svou produkční společnost na konkurenční žánr. Po předělávce Texaského masakru a vedle jeho připravovaného prequelu, si pod svou záštitu vzal také… (více)
Jsem vysloveně alergický na hororové filmy podle skutečné události. Tohle počtení má tu averzi na svědomí: Málokterá záhada se dočkala holywoodského zpracování, v případě hororu z Amityville se jednalo hned o dva díly. Všechno začalo 13. listopadu 1974, kdy byl v domě v klidném městečku Amityville zavražděn Ronald DeFeo i se svou ženou a čtyřmi dětmi. Jediný syn Ronald, který přežil, se posléze k vraždám přiznal a byl odsouzen na doživotí. Následující rok se do prázdného domu přestěhovala rodina Lutzů a horor se dočkal druhého dějství. Lutzové vydrželi v domě pouhý měsíc, během kterého každému, kdo byl ochoten naslouchat, vyprávěli o tom, jak je z domu vyhánějí zlí duchové. Popisovali mlácení těžkými dveřmi, které síly zla vytrhly z pantů, tajemné otevírání a zavírání oken, zelený sliz, který na ně kapal ze stropu, ďáblovy stopy ve sněhu, náhlý objev stovek much v pokoji uprostřed zimy a desítky dalších paranormálních příznaků, včetně nadávek knězi, který se snažil dům požehnat, a bolestivé puchýře na rukou, se kterými kněz odešel. Po odchodu Lutzů se v domě vystřídalo procesí zájemců o spiritualismus a vyhánění zlých důchů. Jedni z „výzkumníků“, manželé Warrenovi, si dokonce pamatují pocit deprese, která je zachvátila v jednom z pokojů, reportérka Laura Didio zase tvrdila, že na jedné fotografii, kterou v domě pořídila, je vidět tvář malého chlapce, který nahlíží do ložnice. Celé záležitosti se chytil Ronaldův obhájce William Weber. Ronald se totiž u soudu hájil nepříčetností a tvrdil, že v domě slyšel hlasy, které jej vyzývaly k vraždě, a osudné noci jej něco k vraždám donutilo. Weber se současně snažil najít nakladatele pro Ronaldovu knihu o vraždách, a Lutzovo povídání o nadpřirozených silách považoval za dobrou reklamu. Weber nejdříve chtěl napsat knihu s Georgem Lutzem, ale tomu se nelíbila představa dělit se zisk s odsouzeným vrahem a nakonec napsal knihu s Jayem Ansonem sám. Výsledkem bylo dílo The Amityville Horor: A True story, které se dočkalo 6 miliónů prodaných kopií. Stejně úspěšný byl i film, který následoval o tři roky později. Weber mezitím pokračoval v přípravách vlastní knihy a za spolupracovníka si vybral profesora paranormální psychologie Hanse Holzera. Ten dům prozkoumal s pomocí média, které mu prozradilo, že dům je proklet Indiány, neboť stojí na starodávném indiánském pohřebišti. Warrenové jezdí dodnes po celé Americe a žijí z výtěžku přednášek o Amityville a tvrdí, že na místě domu bývalo útočiště Indiánů, kteří se buď zbláznili nebo umírali. Duchové těchto nešťastníků prý v Amityville straší dodnes. V knihách, které o záhadě dodnes vycházejí, se pravidelně objevují fotografie, snažící se dokázat mlhavé obrysy, vykládané za tváře nebo postavy duchů. Celý problém potom řešila série žalob. V jedné rodina, která se do domu nastěhovala, žalovala Lutze kvůli knize, která zapříčinila nepříjemnou publicitu a zaručila tisíce zvědavců, kteří se dodnes přijíždějí pochochat tajemným domem. V druhé se zase Weber soudil s Lutzem za to, že mu ukradl myšlenku na knihu. A jak to bylo doopravdy? Přes hysterii, která vraždy v Amityville pronásledovala po celá sedmdesátá léta, je většina lidí přesvědčená, že se od samého počátku jednalo o podvod. V domě se postupně vystřídalo několik majitelů, žádný z nich nějaké nadpřirozené události nezaznamenal. Rodina Moynahansů zde poklidně žila až do svého stáří, v poklidu následovali Fitzgeraldovi a jediní, kteří po kratší době dům prodali a odstěhovali se, byli Rileyovi, tam byl ale zcela prozaickým důvodem rozvod. Hlavním důvodem potíží, které prožívali Lutzovi, byly náklady na nezbytné opravy a potom olejové topení, na které Lutzovi neměli peníze, takže rozsáhlý dům vytápěli pouze krbem (Lutzovi si sice stěžovali, že po celých 28 dní jim bylo v domě zima, ale za důvod považovali řádění duchů). Nikdo z nových majitelů ale žádné nadpřirozené události nezaznamenal. Když Lutzovi odcházeli, sousedům přiznali, že se v domě necítili příjemně, neboť jim představa šestinásobné vraždy, která se tam udála necelý rok předtím, je neustále znervózňovala. V té době pravděpodobně o budoucím podvodu ani neuvažovali. Až o rok později vyšel v místních novinách Newsday článek o tom, jak dům, ve kterém straší, vyhnal rodinu Lutzů. To už bylo příliš velké lákadlo, Lutz se sešel s Weberem a jak sám Weber později přiznal, u několika lahví vína dali dohromady příběh, o kterém byli přesvědčeni, že jej lidé chtějí slyšet. Většina příznaků, které Lutz popsal, je téměř přesnou kopií scénáře filmu Exorcist. Podrobnější studium jednotlivých událostí ve většině případů prokázalo, že si je někdo vymyslel. Klasickým příkladem jsou třeba stopy ďáblových kopyt ve sněhu okolo domu, v udanou dobu totiž v městě nesněžilo a na zemi žádný sníh nebyl. Televizní štáb seriálu That’s Incredible důkladně prozkoumal kování a závěsy dveří, které měly být temnými silami poškozeny, a žádné změny nenašel. Slavný červený pokoj, kde se mělo odehrávat řádění nadpozemských sil, není ničím jiným, nežli malým kvelbem, kterými vedou trubky ze sklepa do prvního patra. Jak se postupně nabalovaly další „doklady“, jen málokdo se namáhal hledat skutečné vysvětlení. Detailní seznam hřbitovů a pohřebišť celého okolí nikdy žádné pohřebiště pod domem neobsahoval, stejně tak se místní indiánský kmen Monaukett podivil nad informací o tom, že tam kdysi byl jejich kmenový blázinec. Místní reportér zase zjistil, že se Lutzovi do domu vrátili druhý den, aby v poklidu rozprodali většinu nábytku (který vyháněči ďábla v klidu a pokoji našli v domě ještě o rok později). Zájem o tajemno a nadpřirozené věci prostě dodnes vítězí nad rozumem, a zvědavci se na dům v Amityville jezdí dívat dodnes. Pro klid dnešních majitelů jich už naštěstí není tolik jako v dobách největší slávy, kdy se majitelé dokonce snažili změnit název ulice a dům přestavět, aby ho nikdo nepoznal. () (méně) (více)