Temný případ

„World needs bad men. We keep the other bad men from the door.“ Dva známí hollywoodští herci, dalo by se říct hvězdy, se dočkali své životní role až po nějakých dvaceti letech kariéry, v seriálu z produkce HBO. Dřív by to znělo jako vtip, ale díky tomu, jak silnou roli má televizní formát v posledních letech, to vlastně až tak překvapivé není. Právě oni dva, Matthew McConaughey a Woody Harrelson neboli Rustin Cohle a Martin Hart, jsou ti praví detektivové, co nesou na svých bedrech tíhu celého díla. To, že byli oba zainteresovaní i v rolích producentů, vypovídá mnohé, tomuhle projektu věřili, dali do něj všechno. Pokud to ještě zúžím, tím nejvíc true detectivem a hlavní postavou je Cohle, protože, přesně jak říká: „Without me, there is no you.“ Jeho postava je tak fascinující a jiná, že vedle něj vynikne i relativně normální a průměrný „regular type dude“ Marty se svým "relativně normálním" rodinným životem. Rust je naopak ten nejvíc hardcore detektiv široko daleko, stará škola podle vzoru Marlowe, pro něhož vyšetřování zločinů není práce, ale poslání, smysl života, kromě kterého nemá vůbec nic. Je jasné, že takový typ člověka mezi ostatní moc nezapadne. Přišlo mi až vtipné, jak se můj vztah ke Cohlovi měnil; zpočátku jsem ho vnímal jako mimoňského nihilistu, ale postupem času jsem jeho přístup začal respektovat, aby se z něj nakonec vyklubal realista (což ostatně sám o sobě tvrdí), který vidí svět i sám sebe velmi střízlivě a dalo by se říct pravdivě. Mnohem pravdivěji, než všichni ti teoreticky daleko normálnější lidé kolem. Seriál táhnou dialogy a je hlavně o několika málo lidech a vztazích mezi nimi, samotný případ jsem vnímal spíš okrajově. Upřímně řečeno, v rámci kriminálního žánru a škatulky „sériový vrah“ už asi nelze vymyslet nic originálního a nového. Ne, že by se autor Nic Pizzolatto nesnažil, naopak, namíchal do kotlíku zajímavou směs folklórního okultismu, pedofilie a prohnilosti náboženských institucí, z níž vybublal na povrch pěkně temnej případ, kterej se rozlezl po bažinách jako rakovina v lidským těle a napadl spoustu důležitých orgánů. Ale to intenzivní napětí, co přijde s odhalením další stopy, jako třeba u The Wire (btw.zde zastoupen hned třemi herci), jsem tady necítil. Čímž se dostávám k mínusům, které mají většinou podobu poněkud nepřesvědčivých detailů. V první řadě, casting ženských rolí asi probíhal v modelingové agentuře : manželka, Martyho „kamarádka“, manželčina kamarádka, dcery, dokonce i řadové šlapky, vypadají daleko líp, než jak si představuju průměrnou holku z vidlákova někde v Louisianě. Jako fanouškovi ženské krásy mi to nevadí, ale boří to dojem realističnosti. Co se týče vyšetřování, připadá mi, že úvodní „veřejně vystavená“ vražda nedává příliš smysl v souvislosti s tím, co dělo pak. S psychologií zločinců si tu hlavu moc nelámali. Nepozdává se mi ani striktní postup nadřízených proti Cohlovi, nebyl snad, přes nesnesitelnou povahu, pokladem oddělení a esem na uzavírání případů ? Pochybuju, že by s ním šéf takhle vyjebal a nebral jeho podezření vůbec na zřetel. To jsou ale jen drobné jizvičky kolem úst na jinak dokonalé tváři krále současných krimi seriálů. 90 % ___ P.S. : Kredit si zaslouží i autoři titulků, například z překladu „pure gibberish“ jako „totální srance“ jsem spadnul pod stůl. Dobrá práce Hurley a iHyi ! 2.řada: Už jsem to psal, ale budu to klidně opakovat do alelujá: Nová éra televizní tvorby a seriály jako True Detective jsou pro hollywoodské hvězdy darem z nebes! Vemte si takovou Rachel McAdams – ta je se svým ksichtíkem předurčená hrát pořád dokolečka v romantických komediích nebo sladkobolech, kde bude objímat Čejningův totem nebo jezdit v Harrisonově fordu, ale na pořádnou charakterní roli nemá šanci. Vince Vaughn je něco podobného, jen v mužském vydání. O hezounkovi s pověstí hereckého dřeva, který si asi řekl: „Taylore Kitschi, kariéra v piči, ve filmech máš samý krize, zachrání tě televize!“, je zbytečné hovořit. Jediný Farrell už má za sebou dostatečně pestrou filmografii, ale i tak je pro mě jeho výkon v TD tím zdaleka nejlepším, jaký jsem od něj viděl. Už první série zaváněla lovecraftovskou atmosférou louisianských blat, a tentokrát, přestože se jeviště přesunulo do města padlých andělů, byl tenhle „deadly“ odér snad ještě výraznější. Audiovizuálně labužnické, zejména při výškových nájezdech kamery doprovázených různými temnými zvuky a strašidelnými tóny... super! Bohužel, ve větší míře to vydrželo jen asi dva díly, režírované Justinem Linem. Ve třetím přišla hned na úvod fantastická lynchovská vložka (pozor, závěr je spoileroidní), ale tím jako kdyby dostaly všechny podivnosti a odchylky zaracha a dál už se jelo podle vzoru klasických kriminálek, jen s o něco větší příměsí mouru. Existenciálního mudrování se tentokrát nedočkáme, a byť každý ze čtyř hlavních hrdinů by vydal na slušný spis, nikdo z nich nedisponuje tím já-truchlivým-božanstvím Rusta Cohla. Škoda. Nakonec se mnou pánové a dáma docela zamávali a potvrdili, že vsadit na jiný koncept, než je u seriálů tohoto typu běžné, a rozjet od začátku nový příběh s novými tvářemi, byla jednoznačně správná volba! Tenhle přístup tvůrců respektuji a maximálně oceňuji; ve světě, kde všichni sázejí na jistoty a dokolečka točí klikou od flašinetu, dokud se sypou prachy, si to takhle odvážný stylový obrat plně zaslouží. Uctivá poklona, pane Pizzolato! A – na rozdíl od jiných seriálů – těším se na další řadu! 85 % (25.05.2014) (méně) (více)

„World needs bad men. We keep the other bad men from the door.“ Dva známí hollywoodští herci, dalo by se říct hvězdy, se dočkali své životní role až po nějakých dvaceti letech kariéry, v seriálu z produkce HBO. Dřív by to znělo jako vtip, ale díky tomu, jak silnou roli má televizní formát v posledních letech, to vlastně až tak překvapivé není. Právě oni dva, Matthew McConaughey a Woody Harrelson neboli Rustin Cohle a Martin Hart, jsou ti praví detektivové, co nesou na svých bedrech tíhu celého díla. To, že byli oba zainteresovaní i v rolích producentů, vypovídá mnohé, tomuhle projektu věřili, dali do něj všechno. Pokud to ještě zúžím, tím nejvíc true detectivem a hlavní postavou je Cohle, protože, přesně jak říká: „Without me, there is no you.“ Jeho postava je tak fascinující a jiná, že vedle něj vynikne i relativně normální a průměrný „regular type dude“ Marty se svým "relativně normálním" rodinným životem. Rust je naopak ten nejvíc hardcore detektiv široko daleko, stará škola podle vzoru Marlowe, pro něhož vyšetřování zločinů není práce, ale poslání, smysl života, kromě kterého nemá vůbec nic. Je jasné, že takový typ člověka mezi ostatní moc nezapadne. Přišlo mi až vtipné, jak se můj vztah ke Cohlovi měnil; zpočátku jsem ho vnímal jako mimoňského nihilistu, ale postupem času jsem jeho přístup začal respektovat, aby se z něj nakonec vyklubal realista (což ostatně sám o sobě tvrdí), který vidí svět i sám sebe velmi střízlivě a dalo by se říct pravdivě. Mnohem pravdivěji, než všichni ti teoreticky daleko normálnější lidé kolem. Seriál táhnou dialogy a je hlavně o několika málo lidech a vztazích mezi nimi, samotný případ jsem vnímal spíš okrajově. Upřímně řečeno, v rámci kriminálního žánru a škatulky „sériový vrah“ už asi nelze vymyslet nic originálního a nového. Ne, že by se autor Nic Pizzolatto nesnažil, naopak, namíchal do kotlíku zajímavou směs folklórního okultismu, pedofilie a prohnilosti náboženských institucí, z níž vybublal na povrch pěkně temnej případ, kterej se rozlezl po bažinách jako rakovina v lidským těle a napadl spoustu důležitých orgánů. Ale to intenzivní napětí, co přijde s odhalením další stopy, jako třeba u The Wire (btw.zde zastoupen hned třemi herci), jsem tady necítil. Čímž se dostávám k mínusům, které mají většinou podobu poněkud nepřesvědčivých detailů. V první řadě, casting ženských rolí asi probíhal v modelingové agentuře : manželka, Martyho „kamarádka“, manželčina kamarádka, dcery, dokonce i řadové šlapky, vypadají daleko líp, než jak si představuju průměrnou holku z vidlákova někde v Louisianě. Jako fanouškovi ženské krásy mi to nevadí, ale boří to dojem realističnosti. Co se týče vyšetřování, připadá mi, že úvodní „veřejně vystavená“ vražda nedává příliš smysl v souvislosti s tím, co dělo pak. S psychologií zločinců si tu hlavu moc nelámali. Nepozdává se mi ani striktní postup nadřízených proti Cohlovi, nebyl snad, přes nesnesitelnou povahu, pokladem oddělení a esem na uzavírání případů ? Pochybuju, že by s ním šéf takhle vyjebal a nebral jeho podezření vůbec na zřetel. To jsou ale jen drobné jizvičky kolem úst na jinak dokonalé tváři krále současných krimi seriálů. 90 % ___ P.S. : Kredit si zaslouží i autoři titulků, například z překladu „pure gibberish“ jako „totální srance“ jsem spadnul pod stůl. Dobrá práce Hurley a iHyi! (22.10.2021) (méně) (více)