Temný případ

Velmi dobrá kriminálka s dvojicí skvělých herců a k nezaplacení ponurou atmosférou. Líbilo se mi, jak si tvůrci vyhráli s nejrůznějšími detaily, jako třeba se stárnutím obou hrdinů (ačkoliv Harrelsonovo "mladé" tupé bylo tedy jako pěst na oko, ještě horší než jeho akcent, který zase byl jako pěst na ucho) a jak se jim i napřeskáčku vyprávěný příběh nakonec podařilo poskládat. Na můj vkus ovšem v Temném případu chybělo nějaké překvapení. Nechtěl jsem hned šokující pointu, ale stejně by nějaké to "No to jsem nečekal!" neškodilo. "Dřív byla jenom tma. Podle mýho světlo vyhrává." (26.08.2015)

Už niekoľko rokov som sa chystal na tento dobre hodnotený seriál. Mal som veľké očakávania a myslím, že sa naplnili aj keď nie úplne na 100%. Po prvých dvoch dieloch som cítil menšie sklamanie, no hneď v úvode tretej som sa chytil skvelou scénou s fanatickým kňazom a skvelým dialógom hlavnej dvojky na tému náboženstvo. M. McConaughy to pomenoval tvrdo, jasne a pravdivo čo zas nemôžem povedať o jeho mnohých iných filozofických úvahách, ktorých je seriál plný. Občas som mal pocit, že bez nich by sme ušetrili jeden diel a seriál by bol o dosť kompaktnejší. Pripomínal mi slávny výrok - "dokáže hovoriť celé hodiny bez toho aby niečo povedal"... Od tretieho dielu seriál iba graduje, dostávame sa čoraz bližšie k vrahovi, ale aj pod kožu hlavných a vedľajších postáv. Poznáme bližšie ich rodinný život, problémy v práci i súkromí. To všetko tvorí kompaktný celok, ktorý drží pohromade. Ak to nachvíľu niečo preruší tak sú to spomínané hlášky M. McConaughyho o všetkom a o ničom. Ten napriek tomu podáva s Harelsonom fantastický výkon, aj tá ich spoločná bitka pôsobila ako skutočná bitka, nie nacvičená choreografia. Určite právom jeden z naj hodnotených seriálov, určite odporúčam. Pre neznalcom dodávam, že 2. a 3. séria nemajú s prvou nič spoločné. Jedna séria = jeden príbeh. Seriál 90%. McConaughy a Harrelson -100%. (10.12.2023)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)

Tohle je něco spešl, má to atmosféru, která diváka nutí ke sledování a i když to vyloženě není nervydrásající jízda, nutí vás to "otočit další stránku" a hltat TEMNÝ PŘÍPAD dál. Pizzolatto píše parádně a rozvrstvení do dvou časových linií a jejich postupné propojování je mistrovská práce. Alespoň zatím. Herecké duo je kapitola sama pro sebe, Harrelsonův Marty zatím standartní poliš v tom nejlepším slova smyslu, ale McConaugheyho Rust je parádně šiblej parchant. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a to už se mi pěkně dlouho u ničeho nestalo. První řada: Dokonalá práce s postavami a ta nejlepší péče jak ze scénáristického, režisérského i hereckého hlediska. Světlo proti temnotě, příběh který patří k nejstarším, ale Pizzolatto ho dokázal podat svěže a po svém. Halucinační scény jen podtrhují mysteriózní, přesto hodně realistickou atmosféru. Rust je McConaugheyho životní rolí a Woody Harrelson rozhodně nezaostává. Tahle dvojka mi bude chybět. Žádný díl vysloveně nevyčnívá, všechny hoří silným stálým plamenem. Druha řada: Táta Colin přebírá housle a Nic Pizzolatto ukazuje, že má nápady. Tenhle případ není ani tak temný, spíš krutě realistický. Chybující postavy, pomalu se rozplétající nitky a vícero linií. První štace byla hodně na ruku... mainstream, tohle už ne. Tohle je už je vyložená fajnšmekrovina s vrstevnatějšími postavami. Prošpikovaná filozofickými úvahami o životě. Frank Vince Vaughna dokazuje kvality herce, který se půl života pitvořil v komediích a chytl za pačesy pořádný charakter. Stejná živá voda jako loni pro McConaugheyho. Výborná hudba. Chce to více shlédnutí. Propracovaný majstrštyk, už se těším s čím přijde Pizzolatto příště.Třetí řada: Další případ rozvětvený do tří časových rovin. Pizzolato už ví že experimentovat je potřeba jen trochu a skládá příběh spíše o partnerství než o mrtvolách. Dvě ztracené děti, lži a peníze v hlavní roli. Aliho Hayes je skvěle zahraný a ještě lépe napsaný. Drsňák, který nechtěl nic a to nic ho dovedlo ne k posedlosti, ale k životu, který pomalu ale jistě zapomíná. Prolnutí časových rovin patří k nejsilnějším momentům seriálu (Vietkong v pokojíčku!). Vrací se i kvalitní konverzace v autě a partnerské hádky, které tebou do živého. Na můj vkus je to zbytečně moc tlačené do černa, ale to holt dneska frčí. Konec je znovu realistický, ale protentokrát docela příjemně. Temný případ stále platí za kvalitu, na kterou se vyplatí počkat. (13.01.2014)

První série, aka chlast a fanatici: ohle není geniální detektivní seriál a nový ethalon žánru, je to "jenom" perfetně odvedené řemeslo, kde děj samotného případu a toho, jak je natočen, balancuje na hraně naprosté kvality a brakové béčkovosti. Co považuju za brakové? Vlastně celý základ případu a příběhové pozadí obou detektivů, kdy linka, která se věnuje jejich osobním peripetiím je prostě neskutečně klišovitá (od milenky přes důvod rvačky atd.), děj případu samotného také není zrovna originální. Jenže VŠECHNO okolo toho je naprosto výborně vybroušené, herecké výkony? Perfektní! Oba hlavní představitelé naprosto skvěle zvládli zahrát postavy, které jsou vlastně dost nesympatické a za souseda by je asi nikdo moc nechtěl, ale přesto jim člověk automaticky fandí (a to je dost fajn, když se jedná o vidláka s pokřivenou morálkou a nihilistického asi-ex-feťáka). Prostředí Luisiany má zajímavou a neokoukanou atmosféru (country + bažiny + divné církve + vidláckej venkov s existencemi ala severské krimi). Gradace případu funguje taky.. A... Je to prostě dobrý. Druhá série, aka sex, drogy a žádný rock&roll: Druhá série znovu výborně míchá klišé & brak společně s precizní řemeslností (a taky má znovu postavu s úchylným knírem, nevěřím, že je to náhoda). Změna ve vyprávění a příklon k vyšším hrátkám korupce a politiky funguje, rozšíření hlavních postav na čtyři je dobré, protože jsou to právě postavy, které si nesou nejvíc klišé atributů a pokud by měl příběh stát jen na dvou postavách, nejspíš by děj neutáhli, dobrým hereckým výkonům navzdory. Fajn je i zapojení postavy "druhé strany zákona," které také docela osvěžuje. Závěr seriálu je silný, přestože se limitně blíží kriminální telenovele (05.10.2019)