Temný případ

"Man is the cruelest animal." Seriál má skálopevnou, nekompromisní a tvrdou atmosféru, která se člověku, spolu s dějem, solidně vryje pod kůži. Surovostí mi to připomíná Fincherovo Sedm. Herecké duo, než je McConaughey a Harrelson nemohlo být v tomhle případě lepší (výkony obou herců jsou perfektní, avšak McConaughey zastiňuje všechny ostatní svým filozofujícím vyšetřovatelem - dle mě jeho nejlepší role). Oba herci mi jsou hodně sympatičtí a mám je rád od té doby, co jsem každého z nich viděl ve filmu, takže jejich účast na jednom seriálu mě hodně potěšila. Na první sérii se mi hodně líbila bezchybná propracovanost scénáře a hlavně (!) psychologie postav (konkrétně postava samotného Rusta, který mě totálně přikoval do křesla). Celá detektivní zápletka se motá kolem záhadných, rituálních vražd, na které jsou nasazeny dva úplně odlišené charaktery detektivů (o to víc je zajímavější sledovat probíhající vyšetřování, které se se samotným divákem vůbec nemaže, a surovost je tu ukázaná na kameru v celé své krutosti). S každým dílem stoupá napětí, otevřené konce dílů diváka nenechají v klidu, tudíž je téměř nemožné se od seriálu odtrhnout a ponurost diváka drtí díl po dílu. Pizzolattovi se musí nechat jeho vyšperkovaný scénář, ve kterém člověk nenajde jedinou chybu nebo nelogičnost v ději. O to víc je divák v závěru překvapen, protože závěr sedmé epizody je jen slabý předvoj toho, co za psychojízdu pro diváka nachystal Pizzolatto s Fukunagou v osmé epizodě. Během těch osmi dílů si člověk užil nejen napínavou a zajímavou detektivku, ale taky perfektní technickou stránku filmu, kde bych dal minimálně nominaci za kameru a zvuk. První sérii True Detective už těžko něco překoná. Pro mě srdeční záležitost. 1. série - 100%, 2. série - 50%, 3. série - 90% (21.04.2014)

"Man is the cruelest animal." Seriál má skálopevnou, nekompromisní a tvrdou atmosféru, která se člověku, spolu s dějem, solidně vryje pod kůži. Surovostí mi to připomíná Fincherovo Sedm. Herecké duo, než je McConaughey a Harrelson nemohlo být v tomhle případě lepší (výkony obou herců jsou perfektní, avšak McConaughey zastiňuje všechny ostatní svým filozofujícím vyšetřovatelem - dle mě jeho nejlepší role). Oba herci mi jsou hodně sympatičtí a mám je rád od té doby, co jsem každého z nich viděl ve filmu, takže jejich účast na jednom seriálu mě hodně potěšila. Na první sérii se mi hodně líbila bezchybná propracovanost scénáře a hlavně (!) psychologie postav (konkrétně postava samotného Rusta, který mě totálně přikoval do křesla). Celá detektivní zápletka se motá kolem záhadných, rituálních vražd, na které jsou nasazeny dva úplně odlišené charaktery detektivů (o to víc je zajímavější sledovat probíhající vyšetřování, které se se samotným divákem vůbec nemaže). S každým dílem stoupá napětí, otevřené konce dílů diváka nenechají v klidu, tudíž je téměř nemožné se od seriálu odtrhnout a ponurost diváka drtí díl po dílu. Pizzolattovi se musí nechat jeho vyšperkovaný scénář, ve kterém člověk nenajde jedinou chybu nebo nelogičnost v ději. O to víc je divák v závěru překvapen, protože závěr sedmé epizody je jen slabý předvoj toho, co za psychojízdu pro diváka nachystal Pizzolatto s Fukunagou v osmé epizodě. Během těch osmi dílů si člověk užil nejen napínavou a zajímavou detektivku, ale taky perfektní technickou stránku filmu, kde bych dal minimálně nominaci za kameru a zvuk. První sérii True Detective už těžko něco překoná. Pro mě srdeční záležitost. 1. série - 100% (06.12.2015)

Dějově to spadá skoro do čistého průměru. V jednotlivých dílech, se ale najdou světlé chvilky, které tomu dodají správné grády, které jinak postrádá celá druhá série. Po první sérii vyloženě zklamání. Většinu času je to neslané nemastné, a jen občas se objeví záchvěv podobé atmosféry, tajemna a napětí, jak tomu bylo v první řadě. Pizzolatto se nechalo až moc unést úspěchem a chtěl navázat na něco, co pravda, potřebuje trochu víc času. Vždyť jak dlouho psal první sérii, kolikastránkový thriller to byl. Dvojka Temného případu už nemá to, co vynášelo jedničku do řad masterpiece kousků. A sice scénář, který sám sobě šlape na paty, jak je vyšetřování drsné, s novými indiciemi, a dostatečně zajímavé postavy. Ve dvojce si ukousl velké sousto, narval tam kolem 4 postav, a ani jedna nebyla dost zajímavá, neměla v sobě dostatečnou sílu na to, aby diváka dokázala zaujmout. Škoda toho. S takovou neměly druhou sérii vůbec točit. (06.12.2015)

Po druhé, rozporuplné, roztěkané a dost podivné sérii, výborné probuzení a návrat k dalšímu z vrcholů žánrové tvorby. Pizzolatta se scénáristicky probírá třemi etapami lidského života a perfektně zvládá jízdu dvou starých detektivů, co se vypořádávají s desítky let starým případem, kolem kterého kolovalo hodně různorodých teorií. U šestého nebo sedmého dílu, jsem čekal na konspirační napojení na kauzu Pizzagate. Pátou přihazuju za to, že se vrátil s nijak nepřehnanou zápletkou, která v závěru svou promyšleností a uceleností potěší. Za mě spokojenost, a za tohle detektivní cvičení jsem jen rád. Méně je mnohdy více, pane Pizzolatto, a vy jste si to očividně po druhé sérii uvědomil. Tleskám za herecký koncert Aliho a Dorffa. Pomrknutí na své úspěšnější detektivy z první série bylo taky velice příjemné. P.S. Linka detektiva Hayese s jeho manželkou byla perfektně zvládlá, logicky i emočně. P.P.S. Různorodost True Detective je úžasná v široké škále pojmutí temnoty v příběhu. Oproti první sérii, která je klenotem na poli thrilleru, si třetí série pohrává s temnotou lidské duše jedince a jeho vlastní sebedestrukce. Není tak očividná, jako linka mizení dětí a jejich rituálního vraždění z první série, ale je podobně nebezpečná. 90% (05.04.2020)