Fargo

Nerad bych přeháněl, ale bezprostředně po dokoukání první série Farga mám vlezlý pocit, že nic tak geniálně nevypočitatelného, zábavného a vzrušujícího jsem ještě v životě neviděl (a to jsem docela velký fanda brazzers). Seriál, který jsem za jediný den sloupnul jako pivo k večeři a který mi dokázal několik věcí. A) Že Billy Bob Thornton patří definitivně k nejlepším hercům své generace a, ačkoli hraje roli v podstatě zvrácenou, držel jsem mu palce víc než sám sobě na rande. B) Že prostředí v tomhle úchvatném satirickém spektáklu hraje tak mrazivě přesvědčivě, že bych ho samotného osázel Zlatými Glóby (a že je tedy vzorovým příkladem toho, jak se má s prostředím ve filmu pracovat). C) Že pokud má někdo vynikající námět, neměl by ho v současnosti chtít přetvářet do jednoho celovečeráku, nýbrž jít do televize a vyčarovat podobnou desetihodinovou nádheru.... Dosud by mě ani nenapadlo, že někdy uvidím, jak se otloukánek Martin Freeman postupně mění v chladnokrevného zabijáka Thorntona, ale ono to proběhlo jednoduše geniálně a v součtu všech formálních aspektů vlastně i uvěřitelně. První epizoda absolutní zlato. 100% (01.12.2017)

Dle očekávání veliká pecka. V některých motivech sice více dopředu odhadnutelné než první dvě sezóny, ale znovu mě to chytlo za pačesy (symbolicky, moc vlasů mi ve 23 letech nezbylo) a kolem poloviny už jsem byl tak natěšený na vyústění, že bych to vydržel dokoukat na jeden zátah i nahatej ve společný cele tureckýho vězení. Ta práce s postavami je zase dokonale vymazlená (opět nové neokoukané charaktery, přestože se následuje osvědčené schéma z předchozích řad i původního filmu, takže dostáváme srdnatou ženskou policistku, smolařského loosera, dobráka, co byl ve špatný čas na špatném místě, a chladnokrevného magora), osudy aktérů se nemilosrdně proplétají a do toho občas ten bizarní černý humor a fantaskní filozofie či symbolické výjevy, které tu osudovost a podvratnost vyprávění krásně podtrhují. Režie je v každé epizodě výtečná a především chytře rozvrhává komunikativnost, takže i očekávané zvraty přichází neočekávaně, popřípadě alespoň okořeněny nenásilnou komediální vložkou nebo zmíněnou podvratnou absurditou (scéna v bowlingové herně je čistým úletem a ladí diváka přesně do té polohy, kde ho seriál chce mít). Některé scény jsou tak špičkově inscenovány a ozvučeny, že zastiňují i většinu drahé filmové produkce (za všechny předání peněz ve skladišti, kdy se mi nechtělo ani dýchat), a nakonec tu jsou samozřejmě herci. McGregor je v prvé řadě zábavný a povedlo se mu oba bratry podat dostatečně odlišně i zajímavě, Mary Elizabeth Winstead je nádherná mrcha, Carrie Coon mi vůbec nevadila a Sea Whigham mě bavil každým svým výstupem, ale největší superlativa se snáší na hlavu Davida Thewlise - toho chlapíka mám rád už dlouho, ale tady si vyloženě krade celý seriál jen pro sebe a předvádí záporáka, kterého hodnotím jako jednoho z nejlepších v televizní historii - samotná postava je skvěle napsaná, ale Thewlisův nechutně charakterní přístup a dokonalá hlasová intonace z ní dělá snad ještě většího démona, než byl delikátní Thornton v první sérii. To je prostě herecké mistrovství, z něhož si sednete na prdel. Poslední scéna a její pointa naprosto fantastická a přesně odráží to, proč mám poetiku seriálového Farga tak strašně rád. Chci víc... (21.09.2018)