Fargo

Daleko nejzábavnější mi na celém seriálu - ve světle dalšího šílenství, které se tam pak odehrávalo - připadala ta úvodní pasáž (vytrvale připomínaná úplně před každým dílem), že se jedná o skutečný příběh. Jinak cestu jsem si zpočátku seriálem spíš klestila, než že by mě to hned chytilo, ale nakonec mě to dostalo. Hlavně ten absurdní zabijácký humor. Malvo Boba Thorntona byl opravdu jedinečně zahraný záporák. Na Lestera Martina Freemana jsem si musela také nejdřív zvyknout - hlavně v něm naléhavě přestat vidět hobita a Watsona, nějak mi pořád všechny tyto tři jeho velké životní fláky splývaly dohromady. Ale nejmilejší postava byla stejně ta tučňoučká policistka Molly, to byla moje hrdinka. Druhá série je dost jiná - typická mafiánská vybíječka - ale olemovaná a opentlená tím nejsušším humorem, který si lze představit. A do toho ještě ta centrální neodolatelná manželská dvojice - znuděná bloncka, která touží využít svůj tušený potenciál prakticky kdekoliv jinde než u domácího krbu a přitroublý řezník Ed, navíc s vizáží mladého Škromacha. Tenhle seriál byste neměli minout. (27.07.2016)

Do třetí série jsem se už maličko nutila, bavila mě míň než ty přechozí dvě, ale dodívala jsem to. Záporák Varga byl skutečně nechutnost sama. Což vlastně nevím, jestli je klad nebo zápor. Spíš zápor, protože jsem si to pouštěla většinou k večeři. (20.10.2018)