The Fosters
VOD (1)
Série(5) / Epizody(104)
Obsahy(2)
Fosterovi je hodinové drama o multietnickém rodinném mixu, ve kterém dvě matky vychovávají své biologické a adoptované dospívající děti. Stef Adams Foster, policistka, a její manželka Lena Adams Foster, zástupkyně ředitele školy, vybudovali rodinu se Stefiným biologickým synem z předchozího manželství Brandonem a jejich adoptivními dvojčaty Marianou a Jesusem. Nedávno se rodina rozrostla o nově adoptovaného syna Jude a jeho sestru Callie, která také usiluje o adopci navzdory překážkám způsobeným její rodinnou historií. (Disney+)
(více)Recenze uživatele Caym k tomuto seriálu (1)
Fosterovi (2013)
Kde se první série ubírala nekonvenční cestou - aneb nebudeme se zaměřovat na gay problémy hlavní dvojice, jako spíš na problémy výchovy adoptovaných a problémových, téměř-osvojených dětí - tam se druhá série rozhodla ubírat stezkou zvanou "sledovanost roste, pojďme z toho udělat Beverly Hills 90210 nebo třeba Krok za krokem bez toho humoru". Postavy se proměňují ne z logiky děje, ale z nelogičnosti scenáristů, zápletky se nedaří zamotávat (člověk v 99,9% případů okamžitě odhadne, co/jak/proč/kdo) a všechno se tváří okatě didakticky. Stef a Lena už převážnou většinu času fungují jenom jako poplácání po rameni v těžkých životních situacích svých dětí, přičemž každé dítě něčím (méně či více) závažným trpí. Ve zkratce jsou nám v naučném balíčku podstrkovány gay a transgender problémy, šikana, znásilnění (a lehká pedofilie, jestli se vůbec dá říct o pedofilii, že je "lehká"), rasové předsudky a ústrky, drogová závislost, alkoholismus, citové újmy/vydírání v důsledku neúplné/žádné rodiny, potraty, adopce, umělé oplodnění... Kdyby problémové linie byly navazovány a rozvíjeny postupně a nepokoušely se divákovi za každou cenu vysvětlit, že postavy ty a ty problémy ale vážně mají a vážně jimi velmi trpí, pak by se možná dalo se vším tím emotivním bordelem nějak smysluplně pracovat, ale když jako divák musím trpět naprosto ubohými scenáristickými posuny a berličkami, tak to tak nějak neberu, na konci druhé série balím tašku a mizím (SPOILER! - jako ilustrativní příklad viz. Brandonovo "znásilnění", které je nuceno nejen Brandonovi - který musí z nelogičnosti scenáristů začít hrát duševní újmu - ale hlavně divákovi, který má ovšem svou hlavu a musí mu to zákonitě připadat "tak trochu" mimo mísu) ()