Battlestar Galactica

Hodnotím s pouhými dvěma sériemi v žíle. Vysoký standard nastavený úvodní minisérií je zachován a zápletka a vztahy nadále utěšeně rozvíjeny. Fyziky letu Viperů se stále ne a ne nabažit a infekce jménem BSG se u mě rozšířila dokonce tak daleko, že už i tu Starbuck považuju za atraktivní ženskou:) V úvodu na to nebyl prostor, ale délka seriálu dala autorům možnost rozjet další rovinu úvah, a sice na téma fungování společnosti. Demokracie, justice, rovnováha složek moci, černý trh, to vše je tu váženo a analyzováno způsobem velmi sympatickým a na prostý sci-fi seriál překvapivě kvalitním - další signál, že BSG je čímsi víc než dalším ze sériově chrlených kusů. S hodnotami demokracie souvisí i to, že Gaius Baltar vytrvale zvyšuje svůj náskok na postu nejopovrženíhodnějšího humanoida ve známém vesmíru. Začínám si přát jeho dlouhé a bolestivé umírání při každém záběru, v němž se objevuje a už moc nepomáhá ani příjemnostní protiváha ve formě Triciy Helfer. Mimochodem, sluší se pogratulovat Lucy Lawlessové k věrohodnému důkazu, že opravdu není jen Zínou, tragickou ikonou pubertálních mladíků a sklepních geeků. Uzavírám s tím, že jde o jediný sci-fi seriál, který mě dokáže překvapit. A že se nemůžu dočkat dalších sérií. 90% Update po absolvování zbytku seriálu: What the frack? Tvůrci BSG se museli někde během prací na čtvrté sérii dát k hodně "zajímavému" kultu, protože dokázat tak dokonale převrátit poměr silných a slabých složek, spolehlivě rozvíjet komponenty, které si to nezasluhují, a stočit všechno na sílu do lucasovsky nedotaženého "kruhu", to se skutečně nevidí každý den. Nic proti spirituálním rovinám nebo svérázné mytologii čehokoliv, pokud je promyšlená, ale tohleto neuvěřitelné prošejkování, navíc hystericky maskované za od počátku zamýšlené, je prostě podraz. Až mě skoro štve, k jakým vynikajícím výkonům se tu herci dokázali vzepnout, a jak si režiséři dokázali tu a tam nejen luxusně zahrát se žánrem sci-fi a tradičními space operovými modely, ale hrdinskými i "běžně lidskými" myšlenkovými pochody, a ukázat nám tak nejednou něco skutečně neokoukaného. BSG díky tomu nakonec hrdě doneslo svůj pochybný prapor až do úplného konce, a za Gaetův zpěv, Baltarovo zfetované mumlání do rádia nebo za Tyrolovu temnou zuřivost si prostě nezaslouží ve druhé polovině míň než 70%. Závěrečné doporučení? Sežeňte si veškerou Gibbsovu/McCrearyho hudbu k minisérii/seriálu, naperte do sebe pod tlakem všechno včetně Razoru až po exodus z Nové Capricy, a pak se připravte, že zbytek třetí série bude podivně depresivně a zmateně přešlapovat na místě, aby se ve čtvrté sérii všichni zbláznili a zahrnuli vás poselstvím o tom, že bychom se měli opravdu zamyslet nad vším tím násilím plodícím další násilí, a nad tím, že je "něco většího", co nemá rádo, když se tomu říká "bůch" a reprezentují to Šestka a Baltar (no ty vole...). BSG je jednoznačně generační záležitost, která nemá mezi seriály přijatelné srovnání - to bohužel platí v pozitivním i negativním smyslu. Ale je to prostě událost, a času s ní stráveného ani v nejmenším nelituju. Takže nakonec proč to neuzavřít na velmi slušných 80% s ideovými výhradami;) (09.05.2008) (méně) (více)