Battlestar Galactica

1. série - 90% - Sci-fi není mrtvé. Zkombinujte několik žánrů, přidejte sympatické herce, nejednoznačné charaktery a získáte bombu. Při řešení nejrůznějších sociálních problémů na pozadí tak atraktivní mytologie nedokážu zůstat chladným a díky tomu, že žádná postava není jednoznačná a kdykoli se může zachovat tak, že vaše sympatie k ní utrží povážlivou trhlinu, získává Galactica punc pravého dramatu. Když navíc přičtu nervy drásající vesmírné bitvy se strhujícími efekty, zbývá mi ke kritice už jen velmi málo prostoru. Snad jen linie na Caprice by mohla ubíhat rychleji. 2. série - 80% - V úvodu očekávaného pokračování jsem utrpěl kruté zklamání. V prvních pěti šesti dílech se uzavíraly linie načaté v sérii první, ale vyvíjely se tak neskutečně pomalu a nezajímavě, že jsem občas měl pocit, že se dívám na jiný seriál. Problémy, které by dříve vystačily na jeden díl, byly najednou neúměrně natahovány přes několik dalších a hlavně postavy se staly schematickými figurkami a přestávalo mi na nich záležet. Když pak ani mytologie nepřinášela nic nového a Six opakovala stále ty samé fráze jako kolovrátek, stalo se konečně to, co muselo. Scénáristé se klepli do čela a šli na to znovu postaru. Do minulosti postav přinesli nové motivy, Galactice opatřily novou kupu společenských problémů a napětí či dojetí se znovu dostavovalo pravidelně. Druhá polovina této série je čirým zlatem včetně specifické nálady každého dílu (noirově laděná část s černým trhem je opravdovou lahůdkou). Tématika dvou cylonských vězňů se pak stala i přes svou komornost strhujícím problémem a finální díly s volbami pak ukázkou toho, že svět Galacticy je nelítostným, sobeckým, ale naštěstí pořád lidským. Závěrečných dvacet minut je pak pravou ukázkou toho, jak divákovi udělat parádní čáru přes rozpočet. Tvůrci se sice zdatně pokouší vyhnout případnému stereotypu, ale až třetí řada napoví, zda tento posun nebyl příliš drastickým prostředkem. 3. série - 90% - Teď si děláme vlastní zákony a spravedlnost. A vymysleli jsme způsob, jak nechat projít cokoliv, od krádeže až po vraždu. Museli jsme. Protože už nejsme civilizace. Jsme banda lidí na útěku. Musíme bojovat o přežití! Musíme porušovat pravidla, ohýbat zákony, musíme improvizovat! Tento proces je postaven na emocích. Na hněvu. Hořkosti. Volání po odplatě. Hlavně ale stojí na hanbě. Hanbě za to, co jsme si provedli na té planetě. Je o vině těch z nás, kteří utekli. Snažíme se všechnu tu vinu a hanbu svalit na jednoho muže, kterého vyhodíme z tlakového uzávěru doufaje, že se jí tak vší zbavíme! Abychom mohli žít sami ze sebou. Ale nebude to fungovat. To nepůjde. To není spravedlnost.Tak jako všechno lidské, i spravedlnost je nedokonalá, má chyby. Ale právě takové nedokonalosti nás odlišují od strojů. A možná z nás i dělají druh hodný záchrany. 4. série - 100% - Odejít na vrcholu znamená stát se nesmrtelným a tvůrci Galacticy k tomu směřují mílovými kroky. Pouhých deset dílů před uzavřením příběhu jsou totiž tomu vrcholu tak blízko jako nikdy. Nikdy totiž nebyly osudy poslední lodi ve vesmíru tak fascinující. Kombinace přicházejícího osudu a počínání jak zbabělých, tak statečných pokračovatelů lidského rodu dospěla do chvíle, kdy k nim nemůžu mít nejmenší výhrady. Od rozvážného začátku až po poslední díl, ve kterém se toho stane tolik, že divák snad ani napoprvé nestihne všechno vstřebat. A pokud jednou bude záviset osud lidstva na takových jedincích, kteří zůstanou klidně sami sedět s knížkou mezi hvězdami, tak to s námi nedopadne tak špatně. Série 4.5 - 100% - Spočitejte všechno to, co vám za ty roky zbylo, sejděte se pohromadě a připravte se na konec cesty. Galactica dospěla k závěru strastiplné pouti. Dospěla jinam, než původně chtěla, s jiným složením, než aby se ztráty daly počítat za zanedbatelné - a s lidmi, kteří ztratili veškerý zbytek životních ideálů. Ale ten konec přeci jenom přišel a pokud ve vás zůstalo alespoň zrnko citu, zkuste ho teď probudit. Tahle chvíle je totiž opravdu ta poslední a stojí za to ji prožít naplno. Velké sbohem všem a nikdy nezapomeňte. So say we all. (20.07.2007) (méně) (více)

Hodnotím s pouhými dvěma sériemi v žíle. Vysoký standard nastavený úvodní minisérií je zachován a zápletka a vztahy nadále utěšeně rozvíjeny. Fyziky letu Viperů se stále ne a ne nabažit a infekce jménem BSG se u mě rozšířila dokonce tak daleko, že už i tu Starbuck považuju za atraktivní ženskou:) V úvodu na to nebyl prostor, ale délka seriálu dala autorům možnost rozjet další rovinu úvah, a sice na téma fungování společnosti. Demokracie, justice, rovnováha složek moci, černý trh, to vše je tu váženo a analyzováno způsobem velmi sympatickým a na prostý sci-fi seriál překvapivě kvalitním - další signál, že BSG je čímsi víc než dalším ze sériově chrlených kusů. S hodnotami demokracie souvisí i to, že Gaius Baltar vytrvale zvyšuje svůj náskok na postu nejopovrženíhodnějšího humanoida ve známém vesmíru. Začínám si přát jeho dlouhé a bolestivé umírání při každém záběru, v němž se objevuje a už moc nepomáhá ani příjemnostní protiváha ve formě Triciy Helfer. Mimochodem, sluší se pogratulovat Lucy Lawlessové k věrohodnému důkazu, že opravdu není jen Zínou, tragickou ikonou pubertálních mladíků a sklepních geeků. Uzavírám s tím, že jde o jediný sci-fi seriál, který mě dokáže překvapit. A že se nemůžu dočkat dalších sérií. 90% Update po absolvování zbytku seriálu: What the frack? Tvůrci BSG se museli někde během prací na čtvrté sérii dát k hodně "zajímavému" kultu, protože dokázat tak dokonale převrátit poměr silných a slabých složek, spolehlivě rozvíjet komponenty, které si to nezasluhují, a stočit všechno na sílu do lucasovsky nedotaženého "kruhu", to se skutečně nevidí každý den. Nic proti spirituálním rovinám nebo svérázné mytologii čehokoliv, pokud je promyšlená, ale tohleto neuvěřitelné prošejkování, navíc hystericky maskované za od počátku zamýšlené, je prostě podraz. Až mě skoro štve, k jakým vynikajícím výkonům se tu herci dokázali vzepnout, a jak si režiséři dokázali tu a tam nejen luxusně zahrát se žánrem sci-fi a tradičními space operovými modely, ale hrdinskými i "běžně lidskými" myšlenkovými pochody, a ukázat nám tak nejednou něco skutečně neokoukaného. BSG díky tomu nakonec hrdě doneslo svůj pochybný prapor až do úplného konce, a za Gaetův zpěv, Baltarovo zfetované mumlání do rádia nebo za Tyrolovu temnou zuřivost si prostě nezaslouží ve druhé polovině míň než 70%. Závěrečné doporučení? Sežeňte si veškerou Gibbsovu/McCrearyho hudbu k minisérii/seriálu, naperte do sebe pod tlakem všechno včetně Razoru až po exodus z Nové Capricy, a pak se připravte, že zbytek třetí série bude podivně depresivně a zmateně přešlapovat na místě, aby se ve čtvrté sérii všichni zbláznili a zahrnuli vás poselstvím o tom, že bychom se měli opravdu zamyslet nad vším tím násilím plodícím další násilí, a nad tím, že je "něco většího", co nemá rádo, když se tomu říká "bůch" a reprezentují to Šestka a Baltar (no ty vole...). BSG je jednoznačně generační záležitost, která nemá mezi seriály přijatelné srovnání - to bohužel platí v pozitivním i negativním smyslu. Ale je to prostě událost, a času s ní stráveného ani v nejmenším nelituju. Takže nakonec proč to neuzavřít na velmi slušných 80% s ideovými výhradami;) (09.05.2008) (méně) (více)