Orange Is the New Black

Zásluhou postupného, do detailů jdoucího rozkrývání specifik vězeňského ekosystému, stojícím na stejně nekompromisním teritoriálním chování jako svět venku (kde ovšem mají střety různých ras a náboženství mnohem brutálnější následky), tenhle „character-driven“ seriál nikdy příliš nezabředne do emocionálních stavů a citových vztahů. Na sentimentalitu ve vězení zkrátka není dost času ani prostoru. Také díky tomu je OitNB jedním z prvních feminních (hrdě a do důsledků) seriálů, které dokáží stejně naléhavě oslovit ženy i muže. Více tady. 85% Druhá série: Přerušované vyprávění ve stylu Ztracených je již dost obnošené a navíc zhruba stejně příjemné jako přerušovaná soulož. Vyznívá hlavně jako snaha nějak seriál natáhnout na dalších 13 epizod. Flashbacky jen zřídka současný příběh organicky doplňují. Častěji jen zbytečně odvádějí pozornost, zdvojují informace, připravují nás o moment překvapení (jak se zachová Vee) a nabourávají tempo. Upozadění postavy Piper, resp. bezradnost tvůrců, co si s ní počít, rovněž působí jako nedomyšlené řešení problému, kterak jednu autobiografii rozvést na mnoho hodin děje. Přestože seriál již nemá spád první řady (výjimkou je perfektně semknutá první epizoda), nedokáže vytvořit propojený fikční svět, v němž by všechno svým způsobem souviselo se vším, a chvílemi vaří z vody, stále nabízí mnohonásobně pestřejší paletu ženských postav než většina ostatních televizních počinů, natož filmů. A právě mimořádná rozmanitost a minimální prostor pro běžně vídané ženské stereotypy jsou důvodem, proč zřejmě neodolám ani třetí řadě. 75% Zajímavé komentáře: JFL, Remedy (16.09.2014)