Temný případ

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

Rozhodně kvalitní, ale i dost přeceňovaný seriál. V mnohém klasická HBO prudukce (tempo, důraz na filmovost, kvalitní herci, opening title sq.), současně jeden malý podvod na diváka. Práce s očekáváním budovaná vyprávěním a postavami je naprosto bravúrní, právě až tak moc, že ve výsledku, když dojde k plánovanému a očekávanému setkání, je pocit z řešení situace rozporuplný. Tím narážím např. na "zrůdu" Leboux a také samotný závěr seriálu, kterému chybí víc, než si někteří fanoušci uvědomí. Navíc, je tenhle seriál, resp. existencionální myšlenky v něm tak promyšlené? Nekafrá se tu občas jen tak pro to tajemno naprázdno? Osobně jsem čekal více překvapení v příběhu. Pro mě je to prostě až moc feeling ala například TV seriál Hannibal (od stylizace až po jelena). PS: hlavní herečký trojúhelník je nosič kvality, i když Rust je napsán nejlépe, výborný casting potěší a úvodní titulková sekvence je famózní. Když vezmu zdejších 93% a můj pocit na slabší 4*, musím jít do 3*. Tohle není seriálová 4ka... (30.03.2014)

Mravní imperativ ve mně a hvězdné nebe nade mnou. Zpola ultimátní dialektická existenční detektivka (cca do 5. dílu), následně procedurální metafyzický thriller / horor, odkazující až někam k tradici povídkářských bláznů 19. a počátku 20. století. Závěr je jako bromance podle Immanuela Kanta. Celkově jeden z nejzajímavějších projektů v dějinách bedny, který trochu trpí nevyrovnaností scénáře, ale zarovnává to dokonalou režií, výpravou a hereckými výkony. Pokud existuje důsledná a smysluplná protiváha scandinoir, je to True Detective. Však taky "severské" kombinatoriky řádně vyškolil z přímočarosti. [90%] (12.03.2014)

První série, aka chlast a fanatici: ohle není geniální detektivní seriál a nový ethalon žánru, je to "jenom" perfetně odvedené řemeslo, kde děj samotného případu a toho, jak je natočen, balancuje na hraně naprosté kvality a brakové béčkovosti. Co považuju za brakové? Vlastně celý základ případu a příběhové pozadí obou detektivů, kdy linka, která se věnuje jejich osobním peripetiím je prostě neskutečně klišovitá (od milenky přes důvod rvačky atd.), děj případu samotného také není zrovna originální. Jenže VŠECHNO okolo toho je naprosto výborně vybroušené, herecké výkony? Perfektní! Oba hlavní představitelé naprosto skvěle zvládli zahrát postavy, které jsou vlastně dost nesympatické a za souseda by je asi nikdo moc nechtěl, ale přesto jim člověk automaticky fandí (a to je dost fajn, když se jedná o vidláka s pokřivenou morálkou a nihilistického asi-ex-feťáka). Prostředí Luisiany má zajímavou a neokoukanou atmosféru (country + bažiny + divné církve + vidláckej venkov s existencemi ala severské krimi). Gradace případu funguje taky.. A... Je to prostě dobrý. Druhá série, aka sex, drogy a žádný rock&roll: Druhá série znovu výborně míchá klišé & brak společně s precizní řemeslností (a taky má znovu postavu s úchylným knírem, nevěřím, že je to náhoda). Změna ve vyprávění a příklon k vyšším hrátkám korupce a politiky funguje, rozšíření hlavních postav na čtyři je dobré, protože jsou to právě postavy, které si nesou nejvíc klišé atributů a pokud by měl příběh stát jen na dvou postavách, nejspíš by děj neutáhli, dobrým hereckým výkonům navzdory. Fajn je i zapojení postavy "druhé strany zákona," které také docela osvěžuje. Závěr seriálu je silný, přestože se limitně blíží kriminální telenovele (05.10.2019)