Orange Is the New Black

Největší devizou Orange Is the New Black nejsou jen postavy, ale zejména pomalý vypravěčský styl. Divák se díky němu stává spolu s Piper novým vězněm a má možnost podobně jako ona postupně poznávat prostředí, pravidla a hlavně ostatní spoluvězeňkyně. Což je velmi zábavné, protože Kohan hned od začátku tlačí na pilu a nutí diváka vytvářet si k jednotlivým postavám sympatie či antipatie, aniž by jim hned dala větší vodítka k jejich poznání. Až postupem času pomocí vedlejších dějových linií objasňuje motivace a životní příběhy jednotlivých postav, což vede ke konfliktu s dříve utvořenými názory. Zároveň se ale ukazuje, že většina osazenstva věznice jsou starostlivé a v nitru hodné ženy, které se dopustily díky naivitě nebo impulzivnosti ve svém životě jednoho, či více chybných kroků. Orange Is the New Black je totiž komediální drama. Kvůli svému žánru se jedná o lehce komediální seriál, který se dotýká vážných témat, ale snaží se je pojímat s odstupem, a jen málokdy jde opravdu hluboko do problematiky. A je to škoda, protože ta vážnější nota mu sluší mnohem více. (11.11.2013)

Výborná záležitost na karanténu. :) Ale začnu negativy: ústřední postava je nejdříve nemastná neslaná, postupem času se z ní stane nesnesitelná kráva, nehledě na to, že tý herečce prostě nic nevěříte, jak je afektovaná. Ačkoliv by si někdo řekl, že je to důvod to zabalit, OITNB má tolik co nabídnout co se ostatních charakterů týče, že je to v závěru jen taková malá vadička na kráse. Připadá mi, že si to i sami tvůrci uvědomují, protože postupně Piper vcelku odsunuli do pozadí. Kdo však dostává víc a víc prostoru (bohužel) je Crazy Eyes, která nejdříve baví, vyvolává lítost, ale po padesátým hysterickým záchvatu během jednoho dílu už prostě člověka šíleně irituje. Občas mi připadá, jako kdyby už taky scénáristé nevěděli co s ní. Podobně to vnímám u těch vylízaných meth heads. :) Nicméně všechny ostatní postavy jsou vymyšlené téměř geniálně. Naprosto jsem si zamilovala černošky a hispánky a jejich slovní přestřelky, kterými občas uhodí hřebík na hlavičku. Miluju ten černý, leckdy rasistický humor. :D Výborný jsou i Red s Friedou nebo Nicky a Lorna. Scéna, kdy Piper hádá, jestli umírá babička prostě nemá chybu. Jen dějově se Orange občas zadrhne a chvíli trvá, než se zase rozjede dál. Ale z dlouhodobého hlediska mě to fakt baví. Škoda změny prostředí v posledních řadách, kvalita tím význačně utrpěla, i když zase přinesla něco jiného v podání dvou znepřátelených sester. Poslední série je však vyloženě depka, podobající se spíš na Wentworth. Škoda, protože u OITNB jsem očekávala hlavně humor. (05.05.2020)

Při sledování seriálu Oz (HBO, vřele doporučuju) mě mnohdy napadalo, jak by to asi vypadalo, kdyby se příběh odehrával v ženském vězení místo mužského. Díky za Jenji Kohan, svéráznou scénáristku a tvůrkyni Trávy, která se rozhodla tohle téma prozkoumat ve svém dalším díle. Středobodem všeho je Piper Chapman, privilegovaná blondýnka, která před deseti lety spáchala zločin (drogy, Jenji to očividně baví), a teď za něj musí pykat. Příběh je vyprávěný ve více liniích (obvykle ve dvou, ale sem tam i ve třech), první linie se věnuje aktuálnímu dění ve vězení z pohledu Piper a ostatní se věnují minulosti a zločinu, za který se osoba do vězení dostala. Flashbacky prvního dílu se nepřekvapivě věnují zločinu Piper, v dalších ale zjistíme příběhy ostatních vězenkyň, většinou s překvapivou pointou. Sama Piper je dostatečně zajímavá postava, aby seriál utáhla, ne nepodobná Nancy Botwinové, s pohledem plaché laně, za kterým se skrývá nečekaně vynalézavá (MacGyver by občas záviděl) manipulátorka, ona ho ale sama táhnout nemusí, protože i ostatní postavy prakticky bez výjimky baví, ať už ty sympatické (transgender Sophie) nebo ty úplně nejhorší (nutno poznamenat, že ty se dost střídají, takovou Pennsatucky jsem v první sérii nemohl vystát, ale potom...). Orange má navíc i šťastnou ruku na obsazení, představitelka ústřední role, neokoukaná Taylor Schilling, hraje jak o život, a ostatní jí zdatně sekundují, především Laura Prepon v roli osudovky Alex (byť v některých záběrech vypadá jak po zfušované plastice) a Kate Mulgrew jako drsná ale férová Red. Nemůžu si dokonce stěžovat ani na Prcičkáře Natashu Lyonne (lesbička Nicky) a Jasona Biggse (snoubenec Larry). Zkrátka je to skvěle zahrané, pekelně zábavné, většinu času vtipné (Eggplant!), občas drsné a dramatické, zkrátka... Jenji is back! 90% (29.08.2013)

Every sentence is a story. Geniální oficiální slogan přesně vystihuje, v čem spočívá síla tohoto v zásadě melodramatického seriálu z prostředí ženské věznice. Vyprávění o mladé ženě z vyšší střední třídy, která se kvůli škraloupu ve své minulosti dostane na více jak rok do vězení s minimální ostrahou, představuje pouze východisko pro galerii uhrančivých osudů a osobností dalších vězeňkyň. Seriál bravurně proplétá několik vyprávěcích okruhů počínaje klasickým „fish out of the water“ příběhem, kde se civilně obyčejná hrdinka, jejíž úspěšný titěrný život se doposud točil kolem výběru bio potravin a domácí výroby luxusního mýdla, dostává do vězení, kde je za absolutní onuci a neschopačku. Vedle toho zde máme představování světa vězení s jeho vnitřními pravidly a dynamikou, ale i vztahy mezi vězeňkyněmi, včetně těch milostných. Už samy o sobě by tyto linie byly dostatečně zajímavé, aby udržely pozornost diváků napříč díly, ale když se podaří všechny spojit do jednoho směru, jako například ve famózní epizodě se šroubovákem, dostane Orange Is the New Black diváka na kolena. Vedle bravurního scénáře a autobiografické předlohy je pochopitelně potřeba vyzdvihnout obsazení. Už samotný fakt, že tu máme seriál, kde ženy nejsou vyobrazeny podle klasických stereotypů a představují drtivou většinu postav, zatímco muži jsou odsunuti do vedlejších partů, by byl důvodem k ovacím Ale nevíc zde dostáváme ansámbl skvělých hereček nejrůznějších etnik a fyzických typů, které všechny bez rozdílu dostávají od scenáristů ke ztvárnění fascinující mnohovrstevnaté postavy. Orange Is the New Black přináší skvělé, místy humorné a místy ohromně emocionální, melodrama, které se vyhýbá schématům a klišé, ale zato svět ženské věznice, jednotlivé postavy a lesbické, heterosexuální i netělesné mezilidské vztahy ukazuje s maximální otevřeností, empatií i komplexností. (08.01.2014)

Uf. Přišlo to podobně s Wentworthem, který je proti tomuhle dost nuda. Nicméně se zásadně nekouří... moooc amér na lesby, mooooc amér na cigára? Tohle by tam asi moc nevadilo, ale co mi fakt vadí, je ta neuvěřitelná nelogičnost různých prvků ve scénáři. Nejsem si jistá, jestli ty šíleně očividné chyby vznikly až při natáčení, resp. u režie, ale je to do očí bijící a bolící. Něco mezi lepší tři - horší čtyři. (04.01.2014)