Orange Is the New Black

Nahé dámy? Máme. Dámy všech tvarů a barev? Máme. Lesbičky? Máme. Hetero? Máme. Transgender? Máme. Homofoby? Máme. Vše, co k odchodu do vězení patří? Máme. Vše, co k životu ve vězení patří? Máme. Flashbacky o tom, proč se člověk do vězení dostal? Máme. Drogové dealerky? Máme. Scammerky? Máme. Vražedkyně? Máme. Klasické zlodějky? Máme. Hipíky? Máme. Mafiánky? Máme. Jeptišky? Máme. Hodné dozorce? Máme. Zlé dozorce? Máme. Španělštinu? Máme. Ruštinu? Máme. Sympatický výběr písní různých interpretů? Máme. A to je jenom první díl, zaměřený na jednu z méně oblíbených postav. S každým dalším se pozná další a další člen/ka věznice na libovolné straně mříží, takže je pořád na co koukat, někdy méně, někdy více. (u mě je to tak na 3,5*, povedená závěrečná série potvrzuje zaokrouhlení nahoru) (15.08.2016)

Když jsem OITNB viděla poprvé, byla jsem nadšena, protože 1. série byla zvládnutá na jedničku a navíc to bylo něco nového. Nicméně každou sérií to jde dolů, nic nového se neděje, sledovala jsem to jen ze zvyku. Oproti tomu další seriál z vězeňského ženského prostředí Wentworth je úplný opak, každá další série vás přítáhne ještě silněji - doporučuju všem, kteří chtějí vězeňské drama, a ne komedii. 1. série - 10/10, 2. série - 7/10, 3. série - 5/10, 4. série - 8/10, 4. série - 3/10 (16.07.2013)

Seriál, při jehož sledování mi je skoro líto, že mi podmínka vypršela bez postihu, tak příjemně v něm je. Chtěla jsem dát před spaním pilot a nakonec jsem si dokázala říct dost až nad ránem, po zkouknutí šestého dílu a to jen proto, že k dalším zatím nebyly titulky. Po dokoukání celé série nemůžu dát míň než pět, ani chvíli jsem se nenudila a hned bych brala nášup. Druhá série šla v mém subjektivním dojmu o dvě třídy níže, ani jeden díl ve mně nevzbudil touhu pustit si hned další. Alex mi většinu stopáže znatelně chyběla. Bez ní je Piper vyloženě průměrná postava. Druhá série za tři. Třetí série se veze na stejné vlně jako druhá, zábavnost jde spíše do kopru, nic významného, co by drželo u obrazovky se neděje, na obrazovce se prostě jenom tak odbourává čas za katrem. Zatímco Wentworth jde sériema kvalitativně výš a výš, jeho známější bráška v oranžových barvách jede přesně opačným směrem. Za třetí sérku 3 hvězdy. Za čtvrtou, pátou a šestou víceméně taky. Není moc na co koukat a neděje se nic, do by nutilo k rychlému zkouknutí další epizody. Což je u seriálu docela průser. (30.08.2013)

Bylo nebylo, Piper Chapman měla přítelkyni Alex. Žily si skvěle, milovaly se, pořádaly večírky, hodně cestovaly, ale místo aby si z cest do Kambodže, Istanbulu nebo na Seychely přivezly nějaký ten suvenýr, vozily...heroin. O deset let později ale minulost Piper dostihne a ona vyfasuje 15měsíců natvrdo. K velkému překvapení Larryho, jejího snoubence, který do té chvíle neslyšel nejen o heroinu, ale ani o jisté Alex, která byla na import bílého prášku expert a která, scénáristo div se, sedí ve stejné base, do níž teď zamířila Piper. Takhle nějak začíná Orange is the New Black, nová série Netflixu. Překvapivě, vtipně, naivně a trochu sebelítostivě. Ale během třinácti epizod, které nám Jenji Kohan podle knižní předlohy Piper Kerman pěkně najednou a bez čekání nachystala, se celá ta přehlídka lidských trosek, podivínek, gangsterek a smažek, jak se Piper (a nám) na první pohled chovanky státního vězení zdály, změní pomocí skvělých flashbacků v lidské bytosti, z nichž každá se ve vězení ocitla z jiného důvodu, ovšem podobně jako Piper kvůli sérii chybných rozhodnutí. Seriál stojí a padá s lidskými příběhy a s herečkami a herci, kteří je ztvárňují. Scénář je brilantní, graduje z prvotního oťukávání nového prostředí (pilot), přes humornou vložku (The Chickening) až po husté drama (Fucksgiving a závěrečné epizody). Taylor Schilling je výborná, jako zpočátku zdánlivě nevinná Piper, v níž se ve vězení možná probudí to pravé, sobecké já, stejně jako Laura Prepon a její (the hot one) Alex, Kate Mulgrew nebo Natasha Lyonne (nemluvě o ultra slizkém dozorci v podání Pabla Schreibera). (Jen ten Biggs mi tam nesedí, ale jenom proto, že totálně shippuju Piper a Alex). Systém jedna epizoda - jedna postava o jejíž minulosti se dozvídáme, mi plně vyhovuje, stejně jako černý humor, kterým je to celé proložené. A titlní song od Reginy Spektor to celé jen korunuje. Takže pro mě seriál roku, směle do druhé řady!_"I've been starved out, teased, stalked, threatened, and called Taylor Swift!" // "Everything is different, the second time around..." zní v titulní písni z úst Reginy Spektor a na druhou řadu to sedí víc než přesně, protože to, co bylo napoprvé jen takové pošťuchování v druhé řadě nabralo neuvěřitelné obrátky. Piper a její příběh byly tentokrát lehce upozaděny (ale ne na úkor několika výživných flashbacků), Alex se taky na čas ztratila, ale zato Litchfield přivítal novou vězenkyni Vee, která pořádně zamíchala kartami. A hlavně - ti, o nichž jsme v první řadě jenom matně tušili, jaký jej jejich příběh, se dostali konečně ke slovu a že jde o pořádně silné příběhy - sestra Ingalls, Morello, Black Cindy, Poussey (Poussey!) a taky slečna Rosa mají za sebou ( a před sebou) spoustu věcí a Jenji Kohan to dobře ví a umí to divákovi naservírovat víc než skvěle. Druhá řada je za skvělých pět a za rok se zase těším. (18.07.2013)

Vězeňské prostředí a její tématiku mám rád a proto ani tento seroš mě nezklamal ba naopak. Dokázal jsem si s některýma hrdinkami ztotožnit natolik, až jsem jim fandil. Také tématické retrospektivy od každé postavy leccos odhalí, což doplňuje a vysvětluje kontext dění ve vězení. Samozřejmě ani tomuto devadesáti jedna epizodnímu seriálu se nevyhnou slabší chvilky, které nicméně poslední 3 série nabývají na četnosti a i hlavní linka v těchto zmíněných sérií nedosahuje již tolik neotřelosti a nadšení. Přesto jsem rád, že jsem seriál viděl, doporučuji. (31.05.2020)