Jessica Jones

Z mého pohledu zatím nejlepší komiksový seriál. Nechává za sebou dokonce i oslavovaného Daredevila. Dokonalý noir, který se přehrabuje základními atributy žánru a upravuje si je k obrazu svému. Temný, depresivní, pesimistický, jen místo cynického drsňáka s cigaretou je tu cynická drsná holka s flaškou, a místo bezcitné manipulátorky, bezcitný manipulátor. Seriál občas trýznivě pomalý, umožnující pořádně se vyráchat v té ponuré atmosféře, navíc komiksově nečekaně střídmý, se superschopnostmi spíše jako kořením než stavebním prvkem. Vystavěný na dospělých a v dnešním světě aktuálních tématech manipulace, zneužívání a psychického znásilňování, navíc bez potřeby cpát sem nekonečné souboje kostýmovaných pozérů. Boj za záchranu planety před megalomanským pánem zla tu nahrazuje mnohem působivější boj s vnitřními démony, traumaty minulostí a padouchem, který je děsivý, aniž by k tomu potřeboval atomovku. Krysten Ritter je navíc se svým minimalistickým herectvím dokonalým ztělesněním Jessicy, stejně jako je David Tennant dokonalý coby její protihráč Kilgrave, děsivé monstrum ukryté pod zdánlivě nenápadnou maskou. Bravo! Tohle bude v mých očích velmi těžké překonat. (17.05.2019)

Jessica Jones skvěle začala, ale bohužel na rozdíl od třeba Daredevila nebo i Agentů S.H.I.E.L.D.u se nedokázala dále zlepšovat. Několik prvních dílů to bylo opravdu super, ale pak se to začne natahovat a jediný, kdo seriál skutečně drží je pak Tennantův Kilgrave, ze kterého bohužel scénář udělá "jen" zamilovaného psychopata se schopnostmi. Přesto je al pořád skvělý. Ke zlepšení pak dojde v posledních dílech, kdy přibude akce. I přes tyto výtky, ale pořád považuji Jessicu za velmi dobrý seriál, který ale nevyužil potenciálu. Snad ve druhé sérii změní scénáristku a seriál bude lepší. 80 % (23.12.2015)

Tato série o komixové hrdince je celkem pecka. Další seriál ze stáje Defenders od Netflixu se mi dost líbí. Ale samozřejmě to není tak dobré, jako Daredevil. Přesto že Jessica Jones disponuje opravdu slušnými schopnostmi. Zažila podobnou nehodu jako Matt Murdock. Nyní pracuje v New Yorku jako soukromá detektivka. Dělá svou práci po svém a s ničím se neštve. Taky se potkala se svým nastávajícím partnerem Lukem Cagem, který je také členem Defenders. Hlavní záporák Kilgrave je opravdu drsný. Umí ovládat lidskou mysl a lidský život pro něj absolutně nic neznamená. Je opravdu hodně bezohledný. Jessica to s jeho poražením vůbec nemá jednoduché, protože proti neustále někoho posílá. Jinak si myslím, že volba Krysten Ritter do role Jessicy Jones byla docela povedená. David Tennant jako Kilgrave taky exceluje. Hraje tam i Trinity. :) Bohužel to s Daredevilem moc propojené není. 2. série je tu a s ní i pohled do Jessičiny historie. Přesto že se v této sérii dozvíme mnoho o její historii, chybí zde pořádný záporák, takže je tahle série o dost slabší. 3. série přináší nového záporáka. Nemá sice žádné schopnosti, ale je dost chytrý. Jessice a Trish dost zkomplikuje život. Další série už bohužel nebudou... "Jestli se do dvou hodin nevrátím, uřežte si obličeje!" (26.11.2015)

Marvel se toho nebojí. Neskrývaná brutalita na každém rohu (až se někdy obracel žaludek i mně), netradiční hrdinka a všudypřítomná psychóza. Záporák se povedl a má co nabídnout. Intro opět jako u Daredevila poutavé a celkově to mělo švih. U Jessicy jsem každopádně jako u ničeho jiného měnil hodnocení. Ve většině případů byly epizody atmosférické a skvělé, ale několikrát mě to vůbec nebralo... Ale ve výsledku jsem dostal fantastický zážitek, který jsem neočekával. Druhá řada ukáže, co dál. (20.11.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)