Báječná léta

Nostalgická slza z mého koutku oka ukápla. Vzpomínky na mé vysedávání před obrazovkou s právě běžícím seriálem bez pořádného tempa, smyslu a hereckých hvězd za doprovodu tradičního dabingu České televize jsou pro mě částečně záhadou a částečně perlou mého dětství. Kevin byl pro mě ideální hrdina, nic nevyhazoval do vzduchu, nechtěl změnit svět, jen dospíval a sledoval svou rodinu, kamarády a celou obyčejnou ulici. Síla tohoto díla je v jeho kouzelné atmosféře jedné doby, jednoho rostoucího chlapce a jeho životní lásky. Po závěru seriálu jsem měl chuť pustit slzy, ne protože se zastavil svět, ale že něco důležitého z něj odešlo... (kdo neviděl i konec, neviděl nic) (16.02.2010)

Seriál o dospívání, kterému u nás dominoval vypravěčský hlas Miroslava Donutila a jím předkládané glosy a moudra (doufám, že si to tedy po letech stále správně pamatuji), výtečně zvolená hudba, hořkosladké chvíle, vzpomínky...a především ukázka, že časy se zkrátka mění (a především nezastavují). Seriál dětství... (13.04.2009)

K Wonder Years jsem se dostal díky komentářům u seriálu Freaks and Geeks, se kterým mají WY společnou hezkou hlavní ženskou (dívčí) postavu a naprosto vynikajicí hudbu (Cockerovu With a Little Help... už budu mít navždy spojenu s tímhle úžasným seriálem). Obě díla ukazují, že jde (šlo) natočit i teenage seriály, na které se dá koukat; tady je to navíc umocněno tím, že se děj odehrává koncem 60./začátkem 70. let minulého století, což je moje oblíbená éra a u téměř všeho z hudby a filmu té doby zažívám neuvěřitelnou nostalgii, přesto, že jsem 60. léta minul o čtvrt století. Seriál si drží vysokou úroveň od začátku do konce, přesto, že poslední dvě série už jsou o něco málo slabší (Kevin už není ten roztomilý klučina z junior high - dospívá, řídí auto, zevluje, je často naštvaný...), jediné dvě věci, které bych vytknul je možná až moc časté moralizování (a komentáře "dospělého" Kevina ve stylu "A v tu chvíli jsem věděl, že se můj vztah s XY jednou provždy změnil") a konec poslední epizody, zejména to, jak dopadl vztah Kevina s Vinnie... V nějaké alternativní realitě bych chtěl žít v 60. letech někde v USA na předměstí a prožít si svoje Wonder Years... (27.01.2011)

Dospívání ve Spojených Státech v šedesátých letech podané s laskavým humorem a výborným dabingem, nic víc. Ale tohle je takové "nic víc", že to hravě vydá na ****, protože (jak tu mnozí podotýkají) Báječná Léta si držela vysokou úroveň po celou dobu svého trvání a hlavně se tu neobjevila tradiční patosovitá klišé, kterými jsou "velké" seriály typu BH 90210 napěchované. (16.09.2003)

Jeden z mých dětských nejoblíbenějších amerických seriálů a zároveň také jeden z prvních který se mě nesmazatelně vryli do mé paměti, vždycky jsem chtěl vypadat jako Kevin, fandil jsem mu, chtěl jsem být také tak inteligentí a pyšný na své rodiče a vždycky jsem si přál mít i takovou okouzlující holku, moji tajnou platonickou lásku Winnie (my generation). Miloval jsem ji tenkrát (ještě dřív než Jennie Garth nebo Annu Chlumsky) miluji ji dodnes ovšem s tím rozdílem, že tenkrát jsem ještě nevěděl co je to pořádně láska, dnes to možná vím ale ona by mě zas nechtěla:-) Samozřejmě báječná hudba z šedesátek, výchova po americku, svoboda, nostalgie ze vším všudy, prostě krása a hlavně mé bezstrarostné dospívání společně s tímto dlouhým seriálem. Nevím jestli by neuškodilo zopakování ale zároveň nevím jestli by to v dnešní době mělo ještě to prvotní kouzlo a jestli by to mladého diváka tak jako mě tenkrát oslovilo... (14.05.2006)