Orange Is the New Black

Během dvou dnů jsem to celé zkoukla.. tak je to podle mě dobré. Potěšilo mě, že jsem po dlouhé době někde viděla Lauru Prepon od That '70s show. Ta tu válela, stejně jako Natasha Lyonne a spousta dalších.. ovšem hlavní hrdinka mi přišla jako šedá myška tak trochu.. ale postupně jsem si na ní zvykla. Další z paradoxů, kdy jsem žrala všechny postavy kromě té hlavní. VELKÝ SPOILER - ty pi*o!!! Ten poslední díl?Úplně na konci, jak ji nemohla přestat mlátit a bylo mi jasné, co se stane jsem jen zírala s děsem v očích a ústy dokořán a k tomu zpívali Adeste fideles? What the f*ck??? Úplnou husinu jsem z toho měla. KONEC SPOILERU. Tenhle klenot mě opravdu překvapil. P.S. Nemůžu se dočkat 2. série. Konec 2. série (10. 8. mnou dodíváno.. teprve): Tak jo, v průběhu celé 4. série jsem si říkala, že je to pořád skvělé a něco se tam děje, ale už to není takový ten "wau efekt", tím pádem bych tomu možná i snížila hodnocení na 4*, ale poslední dva díly mě přesvědčily, že je to stále klenot na 5*, oh jeee. Rossa to prostě rozjela a to doslova a do písmene, až někoho neomaleného přejela a nakonec ujela užít si své 3 poslední týdny svého života na svobodu, než ji dojede rakovina. (03.01.2014)

Pre mňa sklamanie. Herecky, je to zvládnuté dobre. No môj problém je v scénkach v kontexte, ktoré podľa mňa veľa-krát vyzneli smiešne (a nie v tom dobrom zmysle). Ak sa počas seriálu musím veľa-krát facepalmovať, môj postoj k seriálu tým poriadne utrpí. No aby som len nepoukazovala na negatíva, tak čo sa mi zo seriálu najviac páčilo boli nahliadnutia do minulostí. Ak seriál o lezbách, tak The L Word sa mi páči omnoho viac. Od Jenji Kohan dávam prednosť Weeds. A ak seriál s oranžovými oblekmi, tak okrem tohto som zatiaľ videla iba Misfits. Mimochodom, našla som LEPŠÍ OPENING (16.04.2014)

1.-4. série: První série mě moc nenadchla a chtěl jsem se seriálem skončit. Nakonec jsem mu dal ještě šanci a nelitoval jsem. Žádný etrémní zážitek to nebyl, spíš jen vězeňská oddychovka, která občas bavila, dokázala být i napínavá, někdy se ovšem řešily kraviny a člověk musel přetrpět některá ta ženská témata. Osobně bych řekl, že sudé série (2 a 4) byly lepší než ty liché (1 a 3) (nejlepší sérií byla a zůstala série druhá). 5. série: Dobré a vtipné momenty se určitě našly (top je asi Litchfield got talent), bohužel tu byla spousta balastu a co je asi nejhorší, je to, jak se snažili být hrozně politicky, nábožensky, rasově korektní a sluníčkoví. Tato série byla zajímavá otočenými rolemi vězeň/bachař. 6. a 7. série: V závěrečných dvou sériích to šlo ještě víc z kopce, což mě donutilo srazit hodnocení na finální 3 hvězdy. V šestce se zpočátku ještě objevovaly scény, které dokázaly vyloudit úsměv na tváři, ale obě série se už nesly v rytmu řešení samých kokotin, tak typických pro dnešní dementní US společnost. Dost těžce jsem se tím prokousával a sledoval to mnohdy jen jedním okem. Některé postavy byly až nesnesitelně otravné. No, podtrženo sečteno, tento seriál se rozhodně k mým oblíbeným nepřidá. PS: Předpokládám, že obecný pohled na seriál od ženského publika bude značně pozitivnější. (24.11.2016)

Every sentence is a story. Geniální oficiální slogan přesně vystihuje, v čem spočívá síla tohoto v zásadě melodramatického seriálu z prostředí ženské věznice. Vyprávění o mladé ženě z vyšší střední třídy, která se kvůli škraloupu ve své minulosti dostane na více jak rok do vězení s minimální ostrahou, představuje pouze východisko pro galerii uhrančivých osudů a osobností dalších vězeňkyň. Seriál bravurně proplétá několik vyprávěcích okruhů počínaje klasickým „fish out of the water“ příběhem, kde se civilně obyčejná hrdinka, jejíž úspěšný titěrný život se doposud točil kolem výběru bio potravin a domácí výroby luxusního mýdla, dostává do vězení, kde je za absolutní onuci a neschopačku. Vedle toho zde máme představování světa vězení s jeho vnitřními pravidly a dynamikou, ale i vztahy mezi vězeňkyněmi, včetně těch milostných. Už samy o sobě by tyto linie byly dostatečně zajímavé, aby udržely pozornost diváků napříč díly, ale když se podaří všechny spojit do jednoho směru, jako například ve famózní epizodě se šroubovákem, dostane Orange Is the New Black diváka na kolena. Vedle bravurního scénáře a autobiografické předlohy je pochopitelně potřeba vyzdvihnout obsazení. Už samotný fakt, že tu máme seriál, kde ženy nejsou vyobrazeny podle klasických stereotypů a představují drtivou většinu postav, zatímco muži jsou odsunuti do vedlejších partů, by byl důvodem k ovacím Ale nevíc zde dostáváme ansámbl skvělých hereček nejrůznějších etnik a fyzických typů, které všechny bez rozdílu dostávají od scenáristů ke ztvárnění fascinující mnohovrstevnaté postavy. Orange Is the New Black přináší skvělé, místy humorné a místy ohromně emocionální, melodrama, které se vyhýbá schématům a klišé, ale zato svět ženské věznice, jednotlivé postavy a lesbické, heterosexuální i netělesné mezilidské vztahy ukazuje s maximální otevřeností, empatií i komplexností. (08.01.2014)

Při sledování seriálu Oz (HBO, vřele doporučuju) mě mnohdy napadalo, jak by to asi vypadalo, kdyby se příběh odehrával v ženském vězení místo mužského. Díky za Jenji Kohan, svéráznou scénáristku a tvůrkyni Trávy, která se rozhodla tohle téma prozkoumat ve svém dalším díle. Středobodem všeho je Piper Chapman, privilegovaná blondýnka, která před deseti lety spáchala zločin (drogy, Jenji to očividně baví), a teď za něj musí pykat. Příběh je vyprávěný ve více liniích (obvykle ve dvou, ale sem tam i ve třech), první linie se věnuje aktuálnímu dění ve vězení z pohledu Piper a ostatní se věnují minulosti a zločinu, za který se osoba do vězení dostala. Flashbacky prvního dílu se nepřekvapivě věnují zločinu Piper, v dalších ale zjistíme příběhy ostatních vězenkyň, většinou s překvapivou pointou. Sama Piper je dostatečně zajímavá postava, aby seriál utáhla, ne nepodobná Nancy Botwinové, s pohledem plaché laně, za kterým se skrývá nečekaně vynalézavá (MacGyver by občas záviděl) manipulátorka, ona ho ale sama táhnout nemusí, protože i ostatní postavy prakticky bez výjimky baví, ať už ty sympatické (transgender Sophie) nebo ty úplně nejhorší (nutno poznamenat, že ty se dost střídají, takovou Pennsatucky jsem v první sérii nemohl vystát, ale potom...). Orange má navíc i šťastnou ruku na obsazení, představitelka ústřední role, neokoukaná Taylor Schilling, hraje jak o život, a ostatní jí zdatně sekundují, především Laura Prepon v roli osudovky Alex (byť v některých záběrech vypadá jak po zfušované plastice) a Kate Mulgrew jako drsná ale férová Red. Nemůžu si dokonce stěžovat ani na Prcičkáře Natashu Lyonne (lesbička Nicky) a Jasona Biggse (snoubenec Larry). Zkrátka je to skvěle zahrané, pekelně zábavné, většinu času vtipné (Eggplant!), občas drsné a dramatické, zkrátka... Jenji is back! 90% (29.08.2013)