Daredevil

Velmi respektuhodný počin. Netflix opět vytáhl další parádičku, která baví po celou dobu. I když tu slyším opěvné hlasy hlavně na Charlieho Coxe, tak hlavní hřeb je padouch Vincenta d'Onofria. Jeho postava je rozebrána komplexněji co Murdockova a v mnoha smyslech chápu její uvažování více: Méně naivní a hlavně více lidské. Neberte mě špatně, Charlie Cox zahrál svůj part s velkým odhodláním, ale seděl mi víc jako Daredevil než jako slepý advokát. Co ještě hodně vybočuje pozitivním směrem je efektivní hra se světly, a i když se nedočkáváme náhledu skrze Murdockovi oči, tak město opravdu připomíná hořkou příchuť pekla a špíny. Mírně mi pokulhává dějová linka někde uprostřed, ale to scénaristé vždy bravurně zachrání vloženou bojovou ekvilibristikou a choreografiíí, které mě nikdy nezklamaly. Závěr skvěle graduje a jen tesně nedávám plný počet. (26.04.2015)

V mých dřívějších dnech, tedy dnech nevědomosti, jsem bláhově litoval všechny zrakově postižené, obzvláště ty, co pro samé oči nevidí, pravidelně přispíval Světlušce a převáděl slepce přes chodníky až na silnici. Nyní však již vím, že mi lhali! Jsou to čichoví vlčáci, křížení s netopýry a americkou odposlechovou družicí. Prachy však budu raději sypat i nadále, jinak to ze mě ti kungfušaolini beztak vymlátí. Jasná mafie, frajerské brejličky, švihácká hůlka, drsné způsoby, protože když se jim neklidíte z cesty, tak vám tou stylovou valaškou během chvilky přinejmenším omlátí kotníky, v horším případě vypíchnou oko. Eh - tyhle komickové omalovánky mě vážně umí rozhodit. Každý z nás ví, že kdyby se náhle nedejbože transformoval do krtka, sotva se dokáže bez nehody byť jen posadit do tureckého sedu, ale tohle Amíky vážně netrápí. Nadělali sjůprhýrou z kdejaké absurdní figurky, jako je nerdík hryznutý pokoutníkem nebo mimino spadlé z Kryplonu, proč tedy ne z oslepeného chlapce. Ok, ser to pes. Samotný seriál je v oboru podobných pitomostí hvězdou. Až na jednu - dvě epizody, které se vlekly jako noha mrtvičkáře, jde o solidně nabušenou jízdu. A nejhezčí na tom je, že ústřední záporák svým otylým šarmem přebije celou tu grupu Dušínů. Za Fiska vyndavám na čtverku. (19.10.2015)

Trochu mě mrzí, že dal Goddard nakonec naplno přednost Sony s jejím retardovaným Spidey-universe, protože soudě z první epizody, kterou sám režíroval, by byl výsledek ještě o fous lepší - tj. nápaditější, možná i podvratnější a dravější. Nic proti DeKnightovi. Svoje si jednoznačně odkroutil (i když finální střet mohl být výrazně lepší) a jeho Daredevil je temný syčák, který funguje jak v heroické, tak dramatické rovině, jež do puntíku ždíme hlavně pravidlo o kvalitě hrdiny vycházející z kvality záporáka. Moc bych se nedivil, kdyby D'Onofrio sahal za pár měsíců po cenách. Vystřihnul totiž náramného padoucha lavírujícího mezi světlou a temnou stranou síly, u něhož vlastně do poslední chvíle nevíte, jestli je padouch, nebo chudák. Výtečný zrod jedné z největších antigonistů Marvelu. Cox se ale taky neztrácí a charismatem se snaží vydolovat vlastní film, co to jenom jde. Co ale překvapuje nejvíc je, že svůj prostor dostanou opravdu všichni, kvalita mezi díly nijak zvlášť nekolísá, většina motivů a linek se hezky uzavře (občas trochu klišovitě, ale budiž) a někdy od osmé epizody vše graduje způsobem, že se jen těžko vypíná přehrávač. Porovnávat s telenovelami typu Arrow mi přijde na hraně divácké demence. 9/10 (15.04.2015)

Marvel prekonal konkurenciu, ale hlavne sám seba. Diabol z Hell´s Kitchen je späť a až netflixovská reinkarnácia naplno odhaľuje potenciál tejto látky a súčasne nedostatky pôvodnej filmovej verzie. V menej podstatných detailoch možno tesne prehráva (kostým, vnútorný zrak hlavného hrdinu), ale inak ide o nečakane pôsobivý vstup do temnejších vôd, kde vládne o niečo väčšia civilnosť a realizmus. Partia okolo Drewa Goddarda si však nezaslúži uznanie len preto, že im to takto vyšlo na prvýkrát. Zaslúži si ho hlavne preto, že seriálový formát a supehrdinská tematika nikdy predtým neboli v tak dokonalej symbióze. (11.06.2015)

Další šmakózní balíček od Netflixu, který mě ušetřil každotýdenního hryzání nehtů a netrpělivého žmoulání upoceného sáčku. Tím sáčkem myslím svá varlata, jenom pro pořádek. Samozřejmě to má své mouchy. Kupříkladu ufňukaná slečna Karen a lehce teatrální pan Kingpin. Rovněž krutopřísnost soubojů utrpěla po kulervoucí jednozáběrové řezanici oldboyovského rázu (s01e02) znatelný pokles do vod zkurveného průměru. Takový je ale život - ne každá kuřba končí výstřikem a ne každé hovno jde dobře ven. Po bryskní výměně čirých okulárů za ty růžové to však vidím tak, že nový Daredevil je jakýmsi prvním oficiálním mezníkem mezi superhrdinštinou pro slaboduchou omladinu a superhrdinštinou pro lidi, co mají rádi krev, šukání a středně sprostá slova. Krví se tu totiž šplouchá, až mému vnitřnímu Patricku Batemanovi modrají varlat, postavy jsou rozehrané do řádné hloubky, příběh je více než nosný a celé je to zabalené do vyžehleného fráčku precizního vizuálu. Plus fakt, že jsem celou první sérii (cca 13 hodin) sjel za necelé tři dny už něčemu napovídá. PS: Z komiksů mám o Daredevilovi přečtený snad jen Zmrtvýchvstání od Franka Millera a jednu dvoustránkovou konfrotaci s Punisherem od Gartha Ennise. Docela mě to i mrzí, neboť předražená série Muž beze strachu mě už dlouho kurevsky rajcuje. (15.04.2015)