Báječná léta

Velmi příjemný seriál, kde z každého záběru divák cítí nostalgii po ztraceném dětství a ideálech, které ještě nestačily okorat pod nánosem přízemní reality a špatných zkušeností. Výborný casting včetně dětských představitelů, kvalitní dialogy, scénář bez zbytečné vaty, uvěřitelné příhody, které i bez scénáristických kotrmelců dokážou zaujmout. Hodně dobrá je i poloha laskavého humoru a zdravé sebeironie v místech, kde hrozí moralizování nebo seriálová klišé. Tomuhle kvalitnímu dílku sluší uvedení na obrazovce veřejnoprávní televize. Celkový dojem: 90 %. (18.06.2006)

Vzpomínám si, že když Báječná léta poprvé běžely v televizi, tak jsem byl ve věku Kevina Arnolda a se seriálem jsem v podstatě vyrůstal. Tenkrát jsem se dokázal s hlavní postavou sžít a opravdu jsem ten seriál doslova hltal. Pak jsem viděl pár dílů, když mi bylo asi tak 18 a tenkrát už mě to moc nebralo. Teď jsem seriál někde našel, takže jsem se zkusil z nostalgie na pár dílů podívat a upřímně řečeno, byl jsem trochu v šoku. Pamatoval jsem si to jako takovej pohodovej seriál o dospívání, ale on je to spíš horor o dospívání. Kevin Arnold žije v příšerný rodině, kde vládne tvrdou rukou otec, což je ukázkovej psychopat a despotickej tyran. Celá rodina před nim musí chodit po špičkách a ve všem mu přikyvovat, protože otec hledá neustále jakýkoliv záminky k tomu, aby vyvolal konflikt. Matka je sice hodná a starostlivá, ale jinak dost smutná existence, která zastává v rodině jenom funkci služky. Její nejčastější téma rozhovoru je bramborová kaše. Starší bratr je totální primitiv se sklony k agresivitě. Chudáka Kevina akorát od rána do večera mlátí a nadává mu. Z tohoto panoptika se trochu vymyká akorát starší sestra, která je relativně normální. Teda až na to, že je to hipík. Ale jako jediná si dovolí třeba s otcem nesouhlasit a dokonce má i vlastní názory. Ta se ovšem později provdá za Rosse z přátel a odjede s nim na Aljašku. Pak je tam Kevinův kamarád Paul, což je totální zoufalec, a Kevinova láska Winnie, která s nim zachází jak s kusem hadru. Kromě toho je Kevin ve škole permanentně šikanován staršími spolužáky. Najdou se tam teda i některý opravdu pohodový a milý epizody, ale prožít takový dětství, tak na to asi nijak nostalgicky vzpomínat nebudu... (03.11.2018)

Pět hvězd je málo, protože ten kluk je symbolem mládí, dospívání , kopanců a drobných úspěchů, které je provázejí. Není to typický dětský seriál, ale spíš pro všechny věkové kategorie. Všechno mělo zvláštní atmosféru. Vypravěč v pravou chvíli propojil jednotlivé obrazy. Trošku dojemné hlavně však veselé příběhy, které pokaždé něco připomenou. Mi se líbil Kevinův otec, který byl dobrák tak trochu jako velký Kevin a Kevinův bratr ho párkrát pořádně doběhl. Kevinův brácha je starší a větší hajzlík, než Kevin, ale v jednom díle překvapí, že má taky dobré srdce. (02.07.2009)

Seriál o dospívání, který se stal nedílnou součástí mého vlastního dospívání. Zásadní i nenápadné životní okamžiky a pravdy s nadhledem načrtnuté na pozadí obrazu přelomu 60. a 70. let, kdy v Americe doznívalo květinové hnutí, Američani dobyli Měsíc, ale nedobyli Vietnam, a podmalované dlouhou řadou dobových šlágrů. A tím vším se jako červená nit vine roztahaná romance hlavního hrdiny Kevina s jeho osudovou dětskou láskou Winnie. Byl jsem do ní tehdy zamilovaný jako všichni a když se s Kevinem rozešla, bylo to jako by se rozešla se mnou. Seriál měl výborné obsazení v čele s představitelem Kevina Fredem Savagem. S odstupem na mě ale působí hodně pateticky a humor je na jedno brdo, v podstatě to celou dobu valí jeden a ten samý fór a vy přesně víte, co bude po každé narážce následovat. A dneska mi přijde Winnie jako po lobotomii. (27.02.2003)

Velmi sofistikovaně podané zlaté šedesátky ze dnešního pohledu dosti neamerického amerického seriálu (jen zkuste postavit Kevina do latě např. vedle Beccy z CALIFORNICATION) s jednou ohromnou předností, a to je naprostá a netypická reálnost v postojích i dialozích, díky níž, domnívám se, nebylo třeba v seriálu "propagovat" 60. léta skrze opravdu radikální témata (Kennedy, King, Studená válka, hippies, Vietnam...) - spíš mě napadají ekvivalenty jako obyčejnost, přízemnost, citlivost, srdečnost, nostalgie. Navíc, některé prosté americké postavy (Lauriův bručoun, Landesův protěžovaný křupan) jsou ve svém hrubém mustru naprosto dokonalé. Ani WONDER YEARS se se nevyhnul nějaký ten opakovaný lapsus, jako příležitostné nafukování banálních světských problémů (Kevínek má díru v zoubku, Kevínkovi se zaběhl zhrzený čokl...) a v podstatě v každém díle se ozve úsměvná replika typu "Umědomili jsme si, že tím dnem se něco změnilo...", nicméně aktuálnost toho seriálu je i po X dekádách a o X tisíc kilometrů jinde na zemi pozoruhodná. (04.03.2008)