Ulice

Možná jsem rozmlsanej seriály z produkce HBO a možná mi budete chtít rozbít držku za to, že to srovnávám, ale tento počin je tak strašný, že to snad už ani strašnější být nemůže. Nečumím na to a moc to ani neznám (do hloubky). Viděl jsem pár báječných scén po návštěvách, všichni na to totiž čumí, i když jsem u nich na návštěvě (!) a nepřál bych si tomu podlehnout a taky na to čumět až do úplného vygumovaní. Pak jedině restartovat mozog prudkým náběhem na zeď. Rád bych ještě napsal o čem to je, ale myslím, že si vystačím tím, že napíšu, že je to o hovně. (24.04.2011)

Dám vám dobrou radu, dámy a pánové (ti především): pokud kojíte u zapnuté televize, vždy mějte ovladač po ruce. Jestliže skončí vaše oblíbená kriminálka, přetrpíte blok reklam a upoutávek, může se vám stát, že se na obrazovce vyskytne "Ulice". Sebrat dítěti kozu, abyste se dostali k ovladači příliš vzdálenému, je skutečný problém - kojenec vám při tomto pokusu pravděpodobně utrhne bradavku. Ale riskněte to. Zvolíte-li raději uchovat poprsí v jednom kuse, vlivem sledování telehovnely vám mlíko zkysne a váš mozek se za pár desítek vteřin změní v pudink. Už nikdy více, ovladač od tohoto zážitku nosím na šňůrce u krku a v kapse mám pro jistotu náhradní baterie! Dávám "Ulici" 10% za tu nepatrnou možnost, že je na ní třeba něco pozitivního. Odmítám vydat svou příčetnost všanc, abych po onom (pravděpodobně imaginárním) kladu pátrala. (11.11.2015)

Jestliže Ulice něčemu prospěla, tak hlavně obrovskému nárůstu popularity paní Hany Maciuchové. Která si to jistě zaslouží a sama byla jistě překvapená, k čemu účast v dlouhodobě pochybném projektu může vést. Přiznávám, cca prvního půlroku jsem příležitostně Ulici viděl, ovšem to tam ještě hráli herci. A vybavuju si díl, kdy Tereza Brodská chtěla péct krůtu na Den díkůvzdání. Tenkrát jsem se vážně bavil, jenže to už je nějakých pět šest let zpátky. (24.08.2012)

Seriál Ulice je dalším nesledovatelným dílem, které na nás vykouklo z dílny pana Dušana Kleina. Nikdy jsem netajil, že snímky tohoto režiséra nejsou zrovna těmi, na které bych se rád díval. Ve většině Kleiových pokusů o film vystupuje český neherec jménem Pavel Kříž, jenž svým vklouznutím do jakékoli scény nekazí pouze ji, ale většinou celé dílo. Bylo tomu jak u nezábavné Pentalogie „Básníci“, tak i u seriálů a filmů, kam se nejspíš dostal omylem, neboť je nerežíroval jediný muž, který je jej schopen i přes jeho naprostou hereckou neschopnost obsazovat a to i do hlavních rolí – ano, pan Klein (!). Můžu se jen domnívat, z jakého důvodu se televize Nova rozhodla najmout na realizaci prvních dílů nekonečného seriálů právě diskutovaného režiséra. Možná je to proto, že nějaký chytrý člověk z Novy shlédl seriál Strážce duší na ČT1 a zaujala ho jeho hrůznost, kterou nelze jen tak někde spatřit a možná je ten důvod úplně jiný. Každopádně můžu být rád, že televizi nesleduji moc často a pokud ano, komerční Nova je to – pokud možno – co nejméně. Proto mě tento strašná projekt nebude již nikdy kazit náladu byť jediným svým záběrem. (03.09.2005)

Jednotlivé dějové linie nejsou špatné, jsou dokonce mnohem zajímavější než v jiných českých seriálech současné doby. Ale ale naprosto vražedně působí absurdní scény typy "Dáme si na snídani marmeládu nebo salám?Salám máme pořád ..." nebo vysvětlování nějaké události nejméně čtyřem postavám. Dalším vrahem jsou epizodní postavy ztvárněné lidmi, kdy si kladu otázku, zda se jde o pokus o hraní, nebo se snaží o parodii herectví. Závěrem: sledovat nějakým nedopatřením tento seriál častěji než jednou za týden a jiným způsobem než jedním uchem tam, druhým ven a přitom si dělat svou práci, asi bych zešílela. A to bych zapomněla na tu protivnou hudbu! (16.09.2007)