Vražedné pobřeží

Ano vážení tot je opravdu klasika televizni zabavy. Jeden z tech povedenejsich serialu, kterym nas vychovavala Tv nova na pocatcich. Doted si pamatuju odpoledne, kdyz jsem dosel ze skoly a zapnul bednu a sledoval hlaskujiciho detektiva jmenem Nick Slaughter (no kurva nemilujte detektiva co se jmenuje ''Masakr''), ktery pobiha v tropickem prostredi plnym kocek v bikinach v rozevlate kosili a kratasech a sekunduje je mu krasna Sylvie (skvele nadabovana Z. Adamovskou) no radost pohledet. (16.05.2008)

Vedro, písek, slunné pláže, pěkné holky a jeden soukromý detektiv v nevkusné košili, který by se mohl živit jako gigolo. Jenže to on ne. Raději vyšetřuje případy, které jsou napínavé asi jako čtení telefonního seznamu, kdy byl ještě na začátku devadesátých let plný účastníků telefonních stanic. V té době na Novu dorazil po celém světě úspěšný seriál, jehož dojem moc nevylepšil dabing Martina Zounara, který nelenil a než zkrachoval, tak pravidelně opatřoval nedívatelné kousky neposlouchatelným dabingem "quality from sud" ze svého dabingového studia. V té době pochopitelně nikdo příliš nečetl zdrcující kritiky na tento seriál, ti odvážnější se dokonce do postavy Nicka stylizovali a frajeřili. V té době bylo možno spatřit mnoho takových maníků, co s copánkem, květovanou košilí, se slunečními brýlemi navrch hlavy a plážovou obuví žabky posedávali na letních zahrádkách v přesvědčení, že si je někdo splete s Robem Stewartem. Ti úspěšnější dostali pivo zadarmo a ty ještě úspěšnější si mnozí spletli se Stevenem Seagalem, který v té době také frčel. Byla to opravdu uvolněná doba. Všichni se radovali, že socialistické seriály vystřídal kanadský detektivní seriál se sympatickým hercem, který uhrane každou ženu. Ano, mohlo to tak být, ale než k tomu došlo, tak se divák musel prokousat zdlouhavým, nezáživným dějem, který zpravidla obsahoval nějakou tu podprůměrnou akční scénu a pár hlášek, které překvapivě nezlidověly. Jízda Jeepem s mužem ve vlající košili se stala legendou. Dneska si už snad všichni uvědomili, na jakou blbost se to ve vzkvétajících dobách pro tyto typy seriálů dívali. A to nás ještě čekala vlna telenovel v čele s přízrakem Esmeraldou. Televizní Bůh nebyl pro diváka milostiv. 20% (28.03.2014)

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, na kterém mě přitahovalo exotické prostředí, vtip a detektivní zápletky. Znělka byla taky úžasná a vychutnával jsem si ji vždy až do konce. Životní role Roba Stewarta, která mu třeba v Srbsku přinesla takovou popularitu, že Srbové nosili před volbou hlavy státu cedule s nápisem Nick Slaughter for president. p.s. na youtube je celá první série v originále ve velmi slušné kvalitě (29.04.2011)

Pro mě osobně jeden z těch nejlepších seriálů (rovněž co se hudby v titulcích týče) a je mi naprosto jedno, že by jej někdo řadil mezi ty "béčka". Plážový milovník v pravé podobě a jeho detektivní asistentka s uhrančivým pohledem totiž i dnes potěší a pobaví mnohé milovníky akčních seriálů obohacených o lehký každodenní humor. (29.08.2014)

"Ty řešíš záhady, jako když Laurel s Hardym stěhují piano." Tak to je směrem k Nicku Slaughterovi trošku drzé přirovnání, ale z policejních úst nezní až tak neodborně. Nick, ve svých pestrobarevných košilích, totiž pouze poletuje po ostrově, ignoruje své účetnictví, schovává krásné podezřelé dívky, vtipkuje s kamarády ("Všechen nábytek je celý, kolem baru nejsou policejní pásky. Co je? Měl jsi včera zavřeno?") a občas se zatváří vážně - když vyřeší případ. Já jsem měl Vražedné pobřeží vždycky rád, protože je to pohodová záležitost, kterou však hodnotím pouze nostalgicky, protože o kriminální kvalitu zde nedokázal při dovolené zakopnout Sherlock, Columbo ani poručík Libor Krejcárek. (08.08.2016)