Zdivočelá země

Zdivočelá země je pro mě jeden z nejlepších porevolučních českých seriálů. Je to snad první ucelenější pokus se bez tendenčních tlaků vypořádat s naší těžkou minulostí. Nebudu vypisovat jednotlivé výhrady, i když jich pár bylo a spíš budu chválit. Příběh mě zaujal hned od začátku. Nejprve se tváří jako hravá kovbojka, postupně jako poválečné drama, přejde do výpovědi vězně v uranovém lágru a skončí v neradostných letech minulého režimu. Každá řada je jiná, každá má i své slabší momenty, ale jako celek vše skvěle funguje a těch silných momentů je daleko více. Všem bych jej rozhodně doporučil. Není dokonalý, ale jako úvodní lekce historie do našich moderních dějin proč ne. Navíc se povedly všechny postavy v čele s Maděrou, Martin Dejdar si tu střihl svou životní roli. Bavily mě ale všechny postavy a rád jsem sledoval jejich osudy. Díky délce seriálu a dlouhému časovému rozpětí měla většina z nich pozoruhodný vývoj. Hynek Bočan a Jiří Stránský to napsali výtečně a rád dám silné čtyři hvězdy. (29.01.2021)

Tak jsem si ZZ po letech oživil. Zatímco první řada je českou parafrázi westernu, druhá hutným průvodcem po komunistických lágrech. Třetí oživuje největší národní trauma ze socialismu (fascinuje mě na ní téma kompromisů, kdy už nešlo o život) a čtvrtá je již vcelku zbytečným dovětkem, i když porušuje pár klišé. Nyní už bych se za seriál tak nebil, ale stále je pro mě v podstatě historickou ságou určitého období našich dějin, které se daří reflektovat tu dobře, tu hůř, stejně jako ostatním (Četnické humoresky, Vyprávěj). Škoda pozdějšího televizního zpracování, oceňuju odstup některých řad od sebe tak, aby přirozeně stáli i herci. A souhlasím, že téměř všechny smrti hlavních postav seriálu jsou na hranici uvěřitelnosti. (11.06.2018)

I třetí reprízování Zdivočelé země sleduji s napětím. Podmanivou atmosféru poválečného pohraničí rámuje příběh začínající klukovskými hrátky na kovboje a končící chlapských přátelstvím. Skvělá hudba Z. Bartáka. Ve druhé sérii při jednom z nastupování muklů v 18. díle zazní mezi čtenými jmény i Jiří Stránský, což je autor předlohy. Těším se na 3. sérii, jestli bude vidět, jak jsem se nenápadně začlenil mezi komparsisty. (08.07.2008)

Tenhle seriál těžko hodnotit. Jsou v něm silné scény, ale také naprosto pochybné, někdy se vše opakuje po několikáté (schéma Maděra ve vězení, ostatní čekají, Maděra statečně nic nepodepíše, žena trpí). A časem se objeví ta ideologická rovina, kdy sice beru, že Stránský to vše prožil (nebo možná ne přímo on, ale jeho spoluvězni, z jejichž historek čerpal), ale něco je dodáno v rámci seriálového vyprávění a stylu, a čím více se blížíme listopadu 1989, tím více z toho leze „ten jediný, správný“ pohled na minulost, včetně angažovanosti Václava Havla pro seriál. Díly jsou časem i nudnější, stále se opakující situace jsou únavné... Chápu, co chtěl seriál říct, klobouk dolů přede všemi, kteří na něm dělali, je to kus práce, který odvedli, ale prostě celkově to ne vždy drží pohromadě a ne vždy je to zajímavé. (07.06.2015)

Zdivočelá země mě uchvátila. průměrný český divák dostal konečně možnost vidět na vlastní oči nejdříve vysídlení českého pohraničí, následně postupující kolektivizaci a socializaci. A zcela jistě si stojím za tím, že pro mě nejlepší díly vznikly v době, kdy byl Martin Dejdar uvězněn v pracovním táboře. (01.07.2008)