Tohle jsme my

1. série - 85% - Esence kvalitního rodinného dramatu, kde se pro dojemnou momentku nebo hloubavý všeobjímající monolog nejde daleko. Od pilotního dílu, který si diváka namotá falešně návodným konceptem, jsem měl hlavní postavy pod kůží, zejména obdivuhodné rodiče Rebeccu a Jacka. Těsně za nimi se stále nachází i troubík Kevin, který mě sice svými osudy baví téměř nejvíc, ale jeho neustálé chybování, kdy se ve vztahových i rodinných peripetiích chová jako slon v porcelánu, už od jistého bodu překračují hranici klukovin a hraničí s nefalšovanou blbostí. Celá tahle parta sympatických osobností ale nejlépe funguje jako celek a protože i přes do mrtě těžená citlivá témata nikdy neklouže k sebeparodii, fascinuje mě tenhle fenomén stále víc, i kdyby jen tím, jak je pro širokou veřejnost těžké jeho bezelstnosti odolat. 2. série - 80% - Na to, s jak šablonovitě působícím příběhem se hraje, mají tvůrci dost odvahy popírat veškerá očekávání. Pointy předkládají bez přehrocených situací, diváky přiměřeně milovaného Kevina nechávají činit jednu botu za druhou a tvoří z něj nepokrytě sobeckého fracka v obou dějových liniích - aby v nečekaných momentech vyprávěli osudy vedlejší postavy nebo klidně i rodinného auta. Příjemná sázka na jistotu, kterou aby v dnešním seriálovém světě plném rušení či nevyrovnané kvality pohledal. 3. série - 85% - Moc mě baví sledovat, jak neuvěřitelně pevnou pozici si zdánlivě ničím nevybočující seriál dokázal na americkém televizním poli vybojovat. Ani ve třetím roce nejde o nic víc, než "jen" o dokonale zahranou a prostorem pro jednotlivé postavy zkušeně vybalancovanou rodinnou vztahovku, která dokáže díky parádním hrátkám s flashforwardy přijít s nejedním překvapením a jindy naopak celý díl zaonačit jako ten nejobyčejnější sedánek starých známých. Kdybych neměl pocit, že se tvůrci sami zbytečně zdržují flashbacky skrz celé epizody (což po takové době už místy postrádá smysl), krotil bych maximální nadšení jen velmi těžko. 4. série - 90% - Příjemně stabilizované na nejzazší hraně rodinného dramatu právě tak, abych dostatečně často slzel a zatínal pěsti, ale abych zároveň dokázal ocenit, že se do oblasti soap zapadá čím dál hlouběji. Já jsem za to rád, protože to v praxi znamená o to méně speciálních epizod, ale když už takové přijdou, mají svoje místo dostatečně ospravedlněné (viz Randallova dokonale využitá After the Fire). Kdyby se tvůrci nebáli nechat s velkou slávou vítané nové postavy v ději o něco déle a hromadně s nimi nešeredili, cílili by tentokrát snad úplně nejvýš. I tak ale s radostí jásám nad dosud nejlepší sezónou, která zůstává jedním z posledních úkazů dnešní streamům čím dál nakloněnější doby a nutí mě napjatě hledat týden co týden novou epizodu. 5. série - 90% - Neopakovatelný úkaz čistočistě rodinného seriálu, který vzdělává, poňouká a radí už úplně ve všech oblastech včetně stokrát přemletých covidových témat - a přesto neotravuje, neunavuje a téměř výhradně baví. Dost možná nejlepší sezóna, která mě má v každé pointě či překvapivém nakročení do budoucnosti dokonale omotaného kolem prstu, aby mi právě těmi odhaleními lámala srdce. Justin Hartley byl sympaťák vždycky, ale způsob, jakým se vedle oceňovanějších kolegů "vyhrál" k dokonalosti, mi opakovaně bere dech. 6. série - 85% - Splněné přání všech tvůrců. Finální osudy postav, leckde načrtnuté nebo odvážně prozrazené už několik sezón nazad, konečně docházejí posledních point, seriál je prodloužen na dostatek let dopředu přesně tak, aby se daly plánovat drobky do obrazů z budoucnosti včetně falešných stop. Až se nechce věřit, že všechno do sebe zaklaplo, že ty správné momenty mě dojaly k slzám, ať už šťastným nebo truchlivým. Sázek na jistotu bylo dost, proto ve výsledku relativně střídmé hodnocení, ale naopak finále je překvapivě civilní a poněkud nepřekvapivé, tedy opak všeho, co divák mohl čekat. A taková epizoda The Night Before the Wedding plnila přání, o kterých jsem nevěděl, že je vůbec můžu mít. Konec This Is Us může znamenat další kapitolu v předělu amerických seriálů, kdy se jedná o dost možná poslední kousek, který diváci milují a zároveň sbírá nominace na Emmy, aniž by musel být vysílán na streamu nebo na kabelové televizi. Rád bych se pletl, protože starým pořádkům odvykám jen nerad, podobně jako ústřední rodinka, která bude s kloboukem Poutníka Ricka a videokazetou Policejní akademie 3 slavit nejspíš ještě za sto let. (18.03.2017) (méně) (více)

PILOT (100 %): Už hóóódně dlouho jsem nebyl z Pilotu tak nadšený - bylo tam tak nějak vše, co je třeba k tomu, aby seriál nalákal k dalšímu sledování. Postavy byly přehledně představeny, díl skvěle gradoval a závěr neskutečně mile překvapil. Celé to bylo civilní, netlačilo to zbytečně na pilu, ale přesto se dílu nádherně podařilo vyvolat emoce. Navíc herci jsou sympaťáci, režie přesně ví, co jak kde udělat a výborně zvolená hudba všemu dává třešničku na dortu. Pokud se i další díly ponesou v takovém feel-good stylu, tak budu asi brečet radostí! :) Vážně doporučuji, vypadá to na kvalitní dramedii s obrovským potenciálem. // 1. SÉRIE (100 %): Ano, brečím radostí! Sice miluju tento žánr a věděl jsem, že tento seriál bude pro mě, ale takovou pecku jsem opravdu nečekal. Za sebe můžu říct, že jsem ještě nikdy neviděl lepší první řadu. Naprosto jsem si zamiloval všechny postavy a stále nechápu, kde tvůrci sehnali tak sympatickou bandu herců. Scénář je skvělý a v každém díle mě zajímá každá minuta, takže to vždy uteče jako voda. Často jsem si říkal, že takovou úroveň si přece nemůže udržet každý díl, ale ano, může. Všechny díly si fakt udržely stejnou laťku (až to nechápu). V rámci žánru je to dle mého názoru i nadmíru autentické a realistické, skoro vždy dokážu naprosto pochopit jednání všech postav. Prostě absolutní nadšenost, sledování mě bavilo snad víc než můj vlastní život... :) Jsem také nesmírně rád, že se seriálu daří a tu mega sledovanost mu fakt přeju. Kéž by se televizní stanice a tvůrci seriálů probudili a začali točit více takových seriálů a nejen béčkové Sci-Fi pitomosti. Na další řady se samozřejmě neskutečně těším, jen doufám, že se už nevytáhly všechna esa z rukávu nebo že nepůjde kvalita dolů. Ale něco mi říká, že ne. Každopádně první řada je klenot, to už vím teď. // 2. SÉRIE (100 %): Naprostý vrchol seriálového rodinného dramatu (a možná nejen seriálového). Druhá řada je nejen ještě o chlup lepší než ta první, ale navíc definitivně potvrzuje, že má seriál potenciál klidně na X dalších řad. Pokud jsem se po první sérii trochu bál, že už se vytáhly všechna esa z rukávu a seriál nebude mít dost zajímavého materiálu pro další řady, teď už jen mlčky žasnu a těším se na další a další řady (které zcela jistě budou vzhledem ke sledovanosti). To postupné rozehrávání "minulost - přítomnost - budoucnost" je opravdu geniální tah. Jinak konkrétně druhá řada je samozřejmě neskutečně emotivní záležitost - třeba takový 14. díl Super Bowl Sunday vás samozřejmě rozseká na kousky... i když vlastně zdaleka nejen tento díl. Těch silných momentů je hned celá řada a asi nemá cenu vypisovat tu všechny. Jen prostě řeknu, že This is us naprosto MILUJU. // 3. SÉRIE (85 %): Trochu fňuk, ale naštěstí né až tak rapidně moc. Stále se mi to líbilo a stále na to nedám dopustit, ale buďme zase trochu objektivní a ruku na srdce: jedná se určitě o slabší řadu. Nějaké díly už prostě lehce nudí a zbytečně se natahují a nějaké příběhové linky (např. Vietnam) mě vyloženě nebavily a nestály na silném základu. Osobně mi přišla mnohem víc v pohodě druhá půlka seriálu, kde jsem ocenil i občasné vybočení ze zajetých kolejí (např. díl The waiting room) a také lepší práci s flashbacky/flashforwardy. Takže sečteno podtrženo: stále hodně dobré a kvalitní, ale moc doufám, že další řady budou trošku více originální, udělá se už potřebný krok vpřed a nebude to až taková sázka na jistotu. // 4. SÉRIE (100 %): Jupíjou. Naštěstí se nekoná nešvar klesající kvality a This is us servíruje opět skvělou řadu dokonce i s nějakou tou invencí (nové postavy, práce s časovými posuny apod.). Emoce jsou taktéž zpět v plné síle, takže se opět vesele dojímám i usmívám o sto šest. Tenhle seroš je fakt láska. // 5. SÉRIE (95 %): Doják pokračuje v plné jeho kráse. Rozjezd a dojezd byl možná lehce za očekáváním, ale mnohé epizody naopak udeřily o to silněji. Rozhodnutí o závěrečné šesté řadě mě překvapilo, ale na druhou stranu jsem i rád, že This is us zřejmě zůstane kvalitním počinem v celé jeho délce. Tato řada byla skvělá, dokonce i v určitých ohledech lehce (ale nenásilně) edukativní, což je určitě plus. Teď už jen doufat, že šestá řada nebude až příliš uspěchaná a seriál už jen udělá skvělou tečku, kterou si zaslouží... (27.09.2016) (méně) (více)