Seriál
Tohle jsme my sleduje životy manželů Jacka a Rebeccy Pearsonových a jejich tří dětí, jež přišly na svět v den otcových narozenin. Kate a Kevin se měli narodit z trojčat, ale jejich biologický bratr zemřel při porodu. Rodiče však byli připraveni si odnést domů tři děti, a tak adoptovali dalšího novorozence Randalla, který se narodil ve stejný den a byl přinesený do nemocnice, když ho jeho biologický otec zanechal u hasičské stanice. Pilotní díl začíná v den šestatřicátých narozenin už dospělých sourozenců, z nichž každý se potýká s různými problémy. Kevin se prosadil jako televizní herec, ale není si jistý, kým vlastně je a kým chce být. Kate je obézní a nedokáže s tím nic dělat, dokud se během terapie neseznámí se stejně postiženým Tobym. Nejúspěšnější je Randall, který je partnerem ve velké firmě, ovšem celý život cítí zášť ke svému skutečnému otci, dokud ho blíže nepozná... Působivé drama je vyprávěno nelineárním, a tím pádem na sledování náročnějším způsobem. Volně se pohybuje ve třech časových úsecích – 1980 (narození dětí), 1987–95 (děti rostou), současnost (děti jsou dospělé) – v jedné scéně se tak můžeme dozvědět o úmrtí jednoho z aktérů, abychom ho vzápětí sledovali v jiném období. Silně napsané postavy jsou nesmírně živé, uvěřitelné, a přestože mají řadu negativních rysů, jejich postoje jsou vesměs pozitivní. Všechny jsou bezchybně obsazeny a přesvědčivě ztvárněny svými hereckými představiteli.
Milo Ventimiglia (nar. 1977) se prosadil zejména v televizi. Měl např. velké role v úspěšných seriálech
Gilmorova děvčata (2001–06) a
Hrdinové (2006–10). Za roli Jacka má dvě nominace na Emmy...
Mandy Mooreová (nar. 1984) je známá především jako zpěvačka. Za postavu Rebeccy má jednu nominaci na Zlatý glóbus...
Sterling K. Brown (nar. 1976) je veteránem americké televizní tvorby. Oceňovanou postavu advokáta Christophera Dardena, žalobce ve sledovaném procesu s
O. J. Simpsonem, vytvořil v seriálu
American Crime Story (2015–16). Za roli adoptivního syna Randalla získal Emmy, Zlatý glóbus a Cenu Cechu amerických herců (SAG); ty dvě poslední dokonce jako první afroamerický herec za hlavní úlohu v dramatickém seriálu...
Chrissy Metzová (nar. 1980) se před obsazením do seriálu
Tohle jsme my uplatnila jen v několika menších seriálových rolích. Za postavu Kate byla dvakrát nominovaná na Zlatý glóbus a jednou na Emmy...
Justin Hartley (nar. 1977) se zatím uplatnil zejména v televizi. Dostal větší příležitosti v seriálu
Smallville (2006–11) jako zelený lučištník Green Arrow a pak v populární mýdlové opeře
Mladí a neklidní (2014–16). V seriálu
Tohle jsme my ztělesnil postavu Kevina...
Susan Kelechi Watsonová (nar. 1981) hraje také hlavně v televizi (mj. seriály
Třetí hlídka a
Louie). Postava Randallovy manželky Beth je zatím její největší příležitostí...
Chris Sullivan (nar. 1980) má na svém kontě několik menších filmových rolí, ale i on se uplatnil zejména v televizi, např. v
Soderberghově historickém seriálu z newyorské nemocnice
The Knick, u nás nazvaném
Doktoři bez hranic. Postava Kateina přítele Tobyho je pro něho zatím největší výzvou... Scenárista, producent a režisér
Dan Fogelman (nar. 1976, New Jersey) se prosadil v roce 2003 jako jeden ze scenáristů sitcomu
Jako rodina. Stal se kmenovým autorem studia Pixar, kde se podílel na úspěšných animovaných titulech
Auta,
Bolt – pes pro každý případ a
Na vlásku. Začal se specializovat na komedie pro dospělejší publikum (např.
Bláznivá, zatracená láska nebo
Frajeři ve Vegas), ale největších úspěchů dosáhl v televizi. Po sitcomu o rodině mimozemšťanů v New Jersey
Sousedi (2012–14) a historickém komediálním seriálu
Galavant (2015–16) vytvořil v roce 2016 mimořádně úspěšný příběh trojčat
Tohle jsme my, který byl vyznamenán řadou prestižních ocenění, mj. Emmy a Zlatý glóbus pro jednoho z hlavních představitelů
Sterlinga K. Browna a nominace na Zlatý glóbus a dvě Emmy v kategorii dramatických seriálů.
(Česká televize)
LadyPupu
Výborný pilotní díl vystřídaly epizody, ve kterých se kolikrát zdánlivě nic moc nedělo, aby pár minut před koncem došlo k natolik dramatickému zvratu, že jsem s napětím čekala na pokračování. Zajímavá proplétající se dějová linie jednotlivých postav a různé časové roviny dodávaly seriálu na atraktivnosti, stejně jako problémy, které se tu po většinu času řešily. Bohužel, ke konci už jakoby tvůrci vařili z vody a některé z posledních dílů (ne však díl závěrečný) měly konzistenci nastavované kaše. 1. série 80%.(20.3.2017)
Handle
PILOT (100 %): Už hóóódně dlouho jsem nebyl z Pilotu tak nadšený - bylo tam tak nějak vše, co je třeba k tomu, aby seriál nalákal k dalšímu sledování. Postavy byly přehledně představeny, díl skvěle gradoval a závěr neskutečně mile překvapil. Celé to bylo civilní, netlačilo to zbytečně na pilu, ale přesto se dílu nádherně podařilo vyvolat emoce. Navíc herci jsou sympaťáci, režie přesně ví, co jak kde udělat a výborně zvolená hudba všemu dává třešničku na dortu. Pokud se i další díly ponesou v takovém feel-good stylu, tak budu asi brečet radostí! :) Vážně doporučuji, vypadá to na kvalitní dramedii s obrovským potenciálem. // 1. SÉRIE (100 %): Ano, brečím radostí! Sice miluju tento žánr a věděl jsem, že tento seriál bude pro mě, ale takovou pecku jsem opravdu nečekal. Za sebe můžu říct, že jsem ještě nikdy neviděl lepší první řadu. Naprosto jsem si zamiloval všechny postavy a stále nechápu, kde tvůrci sehnali tak sympatickou bandu herců. Scénář je skvělý a v každém díle mě zajímá každá minuta, takže to vždy uteče jako voda. Často jsem si říkal, že takovou úroveň si přece nemůže udržet každý díl, ale ano, může. Všechny díly si fakt udržely stejnou laťku (až to nechápu). V rámci žánru je to dle mého názoru i nadmíru autentické a realistické, skoro vždy dokážu naprosto pochopit jednání všech postav. Prostě absolutní nadšenost, sledování mě bavilo snad víc než můj vlastní život... :) Jsem také nesmírně rád, že se seriálu daří a tu mega sledovanost mu fakt přeju. Kéž by se televizní stanice a tvůrci seriálů probudili a začali točit více takových seriálů a nejen béčkové Sci-Fi pitomosti. Na další řady se samozřejmě neskutečně těším, jen doufám, že se už nevytáhly všechna esa z rukávu nebo že nepůjde kvalita dolů. Ale něco mi říká, že ne. Každopádně první řada je klenot, to už vím teď. // 2. SÉRIE (100 %): Naprostý vrchol seriálového rodinného dramatu (a možná nejen seriálového). Druhá řada je nejen ještě o chlup lepší než ta první, ale navíc definitivně potvrzuje, že má seriál potenciál klidně na X dalších řad. Pokud jsem se po první sérii trochu bál, že už se vytáhly všechna esa z rukávu a seriál nebude mít dost zajímavého materiálu pro další řady, teď už jen mlčky žasnu a těším se na další a další řady (které zcela jistě budou vzhledem ke sledovanosti). To postupné rozehrávání "minulost - přítomnost - budoucnost" je opravdu geniální tah. Jinak konkrétně druhá řada je samozřejmě neskutečně emotivní záležitost - třeba takový 14. díl Super Bowl Sunday vás samozřejmě rozseká na kousky... i když vlastně zdaleka nejen tento díl. Těch silných momentů je hned celá řada a asi nemá cenu vypisovat tu všechny. Jen prostě řeknu, že This is us naprosto MILUJU. // 3. SÉRIE (85 %): Trochu fňuk, ale naštěstí né až tak rapidně moc. Stále se mi to líbilo a stále na to nedám dopustit, ale buďme zase trochu objektivní a ruku na srdce: jedná se určitě o slabší řadu. Nějaké díly už prostě lehce nudí a zbytečně se natahují a nějaké příběhové linky (např. Vietnam) mě vyloženě nebavily a nestály na silném základu. Osobně mi přišla mnohem víc v pohodě druhá půlka seriálu, kde jsem ocenil i občasné vybočení ze zajetých kolejí (např. díl The waiting room) a také lepší práci s flashbacky/flashforwardy. Takže sečteno podtrženo: stále hodně dobré a kvalitní, ale moc doufám, že další řady budou trošku více originální, udělá se už potřebný krok vpřed a nebude to až taková sázka na jistotu. // 4. SÉRIE (100 %): Jupíjou. Naštěstí se nekoná nešvar klesající kvality a This is us servíruje opět skvělou řadu dokonce i s nějakou tou invencí (nové postavy, práce s časovými posuny apod.). Emoce jsou taktéž zpět v plné síle, takže se opět vesele dojímám i usmívám o sto šest. Tenhle seroš je fakt láska.(27.9.2016)
LeitoSE
Herci hrajú výborne a každý ma dostatok priestoru v deji, hudba sa hodí a rozhodne to nenudí. Problém je v tom, že celý seriál stojí a padá na tom, na koľko sa dokáže divák vžiť do problémov jednej z viacero hlavných postáv, aby ho to mohlo začať citovo vydierať tým správnym spôsobom (celkom okato to už naznačuje aj názov). Mne sú ale všetky ich strasti úplne cudzie, v nikom z nich sa nevidím a tým pádom potreba pustiť si ďalší diel sa vôbec nedostaví. PS: Mám dosť silné podozrenie, že Justin Hartley tam vlastné hrá sám seba s ohľadom na jeho účinkovanie v istých nemenovaných seriáloch. Drop 3/18 – 60%(25.11.2016)
pavlynne
Dojemná vztahová skládanka jedné (ne)dokonalé rodiny, postupně se odkrývají jednotlivé dílky, minulost se prolíná s přítomností a všechno do sebe krásně zapadá. Na tento seriál ale musí být nálada. V každém druhém ne-li v každém díle (obzvlášť v druhé sérii) jsou totiž slzy, hodně slz - dost možná i vašich.(22.2.2018)
novoten
1. série - 85% - Esence kvalitního rodinného dramatu, kde se pro dojemnou momentku nebo hloubavý všeobjímající monolog nejde daleko. Od pilotního dílu, který si diváka namotá falešně návodným konceptem, jsem měl hlavní postavy pod kůží, zejména obdivuhodné rodiče Rebeccu a Jacka. Těsně za nimi se stále nachází i troubík Kevin, který mě sice svými osudy baví téměř nejvíc, ale jeho neustálé chybování, kdy se ve vztahových i rodinných peripetiích chová jako slon v porcelánu, už od jistého bodu překračují hranici klukovin a hraničí s nefalšovanou blbostí. Celá tahle parta sympatických osobností ale nejlépe funguje jako celek a protože i přes do mrtě těžená citlivá témata nikdy neklouže k sebeparodii, fascinuje mě tenhle fenomén stále víc, i kdyby jen tím, jak je pro širokou veřejnost těžké jeho bezelstnosti odolat. 2. série - 80% - Na to, s jak šablonovitě působícím příběhem se hraje, mají tvůrci dost odvahy popírat veškerá očekávání. Pointy předkládají bez přehrocených situací, diváky přiměřeně milovaného Kevina nechávají činit jednu botu za druhou a tvoří z něj nepokrytě sobeckého fracka v obou dějových liniích - aby v nečekaných momentech vyprávěli osudy vedlejší postavy nebo klidně i rodinného auta. Příjemná sázka na jistotu, kterou aby v dnešním seriálovém světě plném rušení či nevyrovnané kvality pohledal. 3. série - 85% - Moc mě baví sledovat, jak neuvěřitelně pevnou pozici si zdánlivě ničím nevybočující seriál dokázal na americkém televizním poli vybojovat. Ani ve třetím roce nejde o nic víc, než "jen" o dokonale zahranou a prostorem pro jednotlivé postavy zkušeně vybalancovanou rodinnou vztahovku, která dokáže díky parádním hrátkám s flashforwardy přijít s nejedním překvapením a jindy naopak celý díl zaonačit jako ten nejobyčejnější sedánek starých známých. Kdybych neměl pocit, že se tvůrci sami zbytečně zdržují flashbacky skrz celé epizody (což po takové době už místy postrádá smysl), krotil bych maximální nadšení jen velmi těžko. 4. série - 90% - Příjemně stabilizované na nejzazší hraně rodinného dramatu právě tak, abych dostatečně často slzel a zatínal pěsti, ale abych zároveň dokázal ocenit, že se do oblasti soap zapadá čím dál hlouběji. Já jsem za to rád, protože to v praxi znamená o to méně speciálních epizod, ale když už takové přijdou, mají svoje místo dostatečně ospravedlněné (viz Randallova dokonale využitá After the Fire). Kdyby se tvůrci nebáli nechat s velkou slávou vítané nové postavy v ději o něco déle a hromadně s nimi nešeredili, cílili by tentokrát snad úplně nejvýš. I tak ale s radostí jásám nad dosud nejlepší sezónou, která zůstává jedním z posledních úkazů dnešní streamům čím dál nakloněnější doby a nutí mě napjatě hledat týden co týden novou epizodu.(18.3.2017)