Série(6) / Epizody(115)
Obsahy(1)
Co se vám vybaví, když se řekne „šedesátá léta“? Sověti úspěšně vysílají člověka do vesmíru, na Západě probíhá Beatlemanie, přichází srpen 68, v Československu ve volbách vyhrávají komunisté na 98,4% Jak jste tuto dobu prožívali vy? Připadá vám to jako dávná minulost, nebo máte najednou docela živé vzpomínky? Druhá polovina 20. století v rodině Dvořákových. Retro seriál Vyprávěj je pohled do naší nedávné historie prostřednictvím osudů rodiny Dvořákových. Díky vzpomínkám vypravěče Honzy se před diváky odvíjí sága rodiny v průběhu roků, rozplétá se poutavá mozaika lidských osudů a vztahů tří generací. Právě od roku 1964 se začíná rozvíjet děj retro seriálu Vyprávěj. Student Karel Dvořák (Roman Vojtek) chce postoupit do druhého ročníku na pražské technice. Chybí mu poslední zkouška u mladého asistenta France. Eva Martináková (Andrea Kerestešová) ze Slovenska nastupuje do prváku na stejné škole. Vše je pro ni nové...
Hlavní akcent ve vyprávění je kladen na příběh rodiny, na všední problémy jednotlivých členů, ne na politiku či „velkou“ historii. Jako když listujete rodinným fotoalbem. Není záměrem analyzovat nebo nějak hodnotit historické události, jde spíše o to, jak zachytit co nejvěrněji dobu a pocity účastníků v konkrétních situacích. Honzovo vzpomínání rámcuje jednotlivé díly a doplňuje či glosuje jednotlivé příběhy. Výjimečnost retro seriálu Vyprávěj spočívá v kombinaci dvou velkých „taháků“ – napínavé vztahové linky hlavních hrdinů kombinované s dobovými událostmi, situacemi, prostředími. (oficiální text distributora)
(více)Videa (41)
Recenze (639)
Jak už vyplývá z názvu (Vyprávěj (TV seriál) tak je zcela jasné, že jde o seriál s určitým ohlédnutím do minulosti Československa (tedy teď už České republiky). Takhle to přeci v normálním životě u nás v republice fungovalo. Jasně, že nejde o nijak skvostné umělecké dílo či hluboký zážitek. Vlastně jsem ho neviděl ani od začátku, ale přesto a podle toho co jsem viděl, ať chceme, nebo ne, v jednom ohledu je seriál cca na 60% realistický. Především jeho humoristickými pointami uprostřed každodenního údobí života tehdejšího komunistického Československa a také trochu o tom jak se vyvíjelo politické klima. První řada seriálu byla dobrá, ale následně jde kvalita dolu. ()
Ó Evo, nebudu ti lhát, pá pa pá pááá.... Tento seriál tak nějak prošel kolem mně, nikdy jsem neměl sílu jej pravidelně zhlížet. Důvodem je především má nesympatie k Romanu Vojtkovi, kterého jako herce prostě nemám rád. Ale titulní píseň Michala Hrůzy si pamatuji dodnes. Nicméně, uznávám, že na televizní počin jednadvacátého století je seriál celkem povedený. ()
V přemíře naprosto otřesných seriálů, které na nás televize valí čím dál tím víc a zapleveluje jimi hlavní vysílací čas tak chytře, aby nemusela dávat obstojné snímky, si troufám tvrdit, že tenhle je poměrně koukatelný. Ano, stálo mě to poměrně hodně volného času, abych se dostala na konec třetí řady, ale jako oddychový čas, kdy vlastně leckdy stačí pouze poslouchat, to docela šlo. Rodina Dvořákových je poměrně slušně namíchaná, Babička Alžběta mě brala od prvního dílu a ještě víc jsem si oblíbila postavu Miládky, kterou hraje Bočanová. Ono, napsat po 15 minutách prvního dílu, že jsem to vypla, páč je to s*ačka, a napálit tomu odpad, to chce odvahu. Historicky poměrně věrné, herecky zdatně obsazené a pro mě to má vcelku i děj, seriálový, ale děj. To bude ale zřejmě tím, že to seriál je. Stejně tak nemůžu říct, že by mě uráželo popsání režimu. No rozhodně méně, než například zpracování u Hřebejka s Jarchovským. ()
Musim se priznat, ze prvni radu jsem videla jen sporadicky, ale sestrihovy dil me navnadil natolik, ze si pokracovani nenecham ujit. Pribeh samotny sice neni nic moc, ale kouzlo spociva v dobove atmosfere. Kostymy, ucesy, kulisy, hudba, navic retro vsuvky, to dela z tohohle serialu neco vyjimecnejsiho. Clovek si zavzpomina, jak treba jako dite nosil sponky s kopretinami a ucil se basnicku na Mikulase. ()
ACHTUNG! SPOILERS! "Náš svět promění se hned, když zavřeš oči..." Ono se řekne ostalgie, ale jde o to, zda to není jen pouhopouhý starý dobrý sentiment. Jde o to, že ne vše o československé minulosti se dá takhle šmahem zavrhnout. Pro totiž mluví to, že pokud by si chtěl někdo se slzou v oku zavzpomínat na ideální časy socialismu, nemá nárok, jelikož vyváženost situací a postav je v tomto díle takřka na jedničku, což mě překvapilo úplně nejvíc. Postavy jsou životné, vyvíjejí se, většinou nedělají nic, co by bylo v rozporu s nimi samotnými a až na výjímky se vyhýbají plakátovému zobrazení určitých typů. Po technické stránce je to sice klasický, nikoli však laciný český seriál. Spíš negativně na mě působila jen velice urputná snaha zachytit dobové reálie od závěsu v koupelně až po lokomotivu a pak vyprávěcí monology (proč byl obsazen Vojta Kotek, kvůli popularitě?), které buď opakovaly již viděné, anebo vše zbytečně zdržovaly, popřípadě obojí. Takže žádná tragédie. Vše se ale změnilo po roce 1989, pomalu a tiše, seriál přestal vyprávět a začal jen zobrazovat, postavy nereagovaly na události, ty kolem nic pouze propouvaly v dobových zprávách, jako by se jich netýkaly, lidé, u kterých by tato změna byla nevíce křiklavá (Tonda), byli pro jistotu uklizeni pěkně mimo naši republiku, popřípadě zemřeli (babička). Obětní beránek se udělá z Franze, chce to jeden exemplární příklad, pěkně počesku. Celý projekt končí sčítáním jablek a hrušek (objektivní historie a osobní vzpomínky) a tatíkovskou spokojeností, jak jsme si to všechno začali báječně psát, takže jsme s minulostí vyrovnáni. Tím pádem je koncept na začátku sympatického projektu celý porušen a seriál se stává z velké části dost zbytečným. Že je to velká škoda, zjistíme, obávám se, za hodně dlouhou dobu. 50%. ()
Galerie (887)
Photo © Česká televize / Dramedy production
Reklama