Vražedné pobřeží

Klasika, ktorá sa nezaprie. Každý diel som netrpezlivo čakal a nenásytne hltal. Nick Slaughter bol hrdinom, na ktorého som sa tešil. Ubehol veľmi dlhý čas, aj vďaka nemu je už mi ďaleko jasnejšie, že Tropical Heat nepatril k žiadnym seriálovým opusom, detektívny žáner fungoval na osvedčenej šablóne každú jednú časť, divák vedel, čo očakávať a nikdy to nebolo niečo príliš perfektné ale vždy decentné a pozerateľné. To si teraz cením viac ako predtým. Ani by som si nespomenul, že som ho sledoval nebyť surfovania. Aj z dôvodu nostalgických pocitov prilepším hodnotenie na 75%. (07.06.2013)

Soukromý detektiv v barevné košili s detašovaným pracovištěm v baru na pláži na Havaji s nudnou rezatou Watsonem. Devadesátkovému divákovi stačilo málo - pár holek v bikinách, moře, sluníčko, jeden džíp a něco málo průměrného tv krimi. Začalo to znělkou, kterou si člověk zapamatoval a končilo s pocitem " už aby byly prázdniny". (10.06.2021)

Jé, vždyť v té době v telce celkem nic nebylo a já byla z Nicka s culíkem, barevnou, kýčovitou košilí a Sylvie s jejím pršáčkem nadšená. Jasně, že z pohledu dnešní doby bych musela jít s hodnocením dolů, ale tenkrát mně s nimi bylo bezvadně i když pak se už ani jeden z nich nahoru moc nepropracoval, ale co na tom. Pláže, moře, krásný kluci a holky, mělo to šmrnc, atmoška byla báječně letní, prostě na tehdejší dobu výborný, pohodový seriál. (16.05.2014)

80% za retro nostalgiu, na tomto som vyrastal, sadal som si k tomu každú sobotu doobeda, keď to dávali na Nove abola to moja srdcovka. Menili sa policajti (najradšej som mal toho fúzatého), barmani (Ian, Spider) aj milenky a klientky (čo ale bolo u Nicka vždy tak trochu jedno a to isté), zato niektoré veci našťastie nie - exotické slnečné pláže a iná atraktívna výprava, množstvo humoru a chémia medzi ústrednými detektívmi, u ktorých bolo zaujímavé už to, že šlo o zmiešaný pár, pričom nick ženy rád dostával do postele, no Sylvie ním opovrhuje. (25.12.2004)

Vedro, písek, slunné pláže, pěkné holky a jeden soukromý detektiv v nevkusné košili, který by se mohl živit jako gigolo. Jenže to on ne. Raději vyšetřuje případy, které jsou napínavé asi jako čtení telefonního seznamu, kdy byl ještě na začátku devadesátých let plný účastníků telefonních stanic. V té době na Novu dorazil po celém světě úspěšný seriál, jehož dojem moc nevylepšil dabing Martina Zounara, který nelenil a než zkrachoval, tak pravidelně opatřoval nedívatelné kousky neposlouchatelným dabingem "quality from sud" ze svého dabingového studia. V té době pochopitelně nikdo příliš nečetl zdrcující kritiky na tento seriál, ti odvážnější se dokonce do postavy Nicka stylizovali a frajeřili. V té době bylo možno spatřit mnoho takových maníků, co s copánkem, květovanou košilí, se slunečními brýlemi navrch hlavy a plážovou obuví žabky posedávali na letních zahrádkách v přesvědčení, že si je někdo splete s Robem Stewartem. Ti úspěšnější dostali pivo zadarmo a ty ještě úspěšnější si mnozí spletli se Stevenem Seagalem, který v té době také frčel. Byla to opravdu uvolněná doba. Všichni se radovali, že socialistické seriály vystřídal kanadský detektivní seriál se sympatickým hercem, který uhrane každou ženu. Ano, mohlo to tak být, ale než k tomu došlo, tak se divák musel prokousat zdlouhavým, nezáživným dějem, který zpravidla obsahoval nějakou tu podprůměrnou akční scénu a pár hlášek, které překvapivě nezlidověly. Jízda Jeepem s mužem ve vlající košili se stala legendou. Dneska si už snad všichni uvědomili, na jakou blbost se to ve vzkvétajících dobách pro tyto typy seriálů dívali. A to nás ještě čekala vlna telenovel v čele s přízrakem Esmeraldou. Televizní Bůh nebyl pro diváka milostiv. 20% (28.03.2014)