Miliardy

Nicneříkající svět Wall stretu mi byl už při upoutávkách u prrdele, šel jsem po osobním souboji dvou jistot a šel jsem správně. Zmatečnost shortů, raisů a já nevim čeho mi brání v plný palbě, ale perfektně hraný řezavý a otevřený dialogy lanařící ke špatnostem nebo poctivosti, ty mě teda uctívaly. Lewis přece jen trochu vyčnívá nad zbytkem, umělá hádka z desátýho dílu se sotva omrzí. (15.05.2017)

Krásně se to střídá, každej je chvíli dole a chvíli nahoře, všichni dostanou nějak nařezáno, ale jen masochista Giamatti se při tom tetelí blahem. Druhá série je výjimečně lepší než první, přestože Lewisovi už došly pózy a osoba jménem Taylor má tolik prostoru, až je mi z ní, teda z něj, teda z nich blbě. (15.05.2017)

Hra o Trůny z Wall Street. No tolik linek a postav tam pořád není, ale intrikama si to s tím nezadá. Baví mě herci, většina charakterů se posunula do úplně super poloh (Wags, Wendy), baví mě dialogy plný hlášek a odkazů i šlágry na úvod a závěr každýho dílu. Prostě kde je Lewis, tam to žije, kde není, tam chcípá pes, viz. Homeland. (18.06.2018)

Nerad to slovo používám, vlastně myslím, že jsem ho ještě nepoužil, ale mám pocit, že nám ten kluk Axelrodu pomalu začal zmrdět. Ale stejně mu s Wendy fandím. Asi "nejakčnější" série, všechny další parametry kvality zůstali na svým skvělým levelu, jen škoda, že zbylo míň času na Wagse. (02.07.2019)