Teorie velkého třesku

Dlouho jsem ho ignoroval a dával přednost jen anglickým seriálům (It Crowd, Father Ted, Fawlty Towers) s tím, že těm se nemůže nic rovnat. Loni jsem během cesty do Brna v buse zhlédl jeden díl a říkal si, že to není tak špatné… A letos v lednu kouknul v češtině na 1.sérii…a pak hned na 2.,3.,4…a ono mě to bavilo stále…od 5.série jsem si to stáhnul v původním znění a chviličku trvalo než jsem si zvykl na originální hlasy postav…nyní bych ani jinak nekoukal (dabing v podstatě dělá z jednotlivých postav karikatury)… bavím se zatím u 7.série stále plně a ty starší anglické seriály jsou teď pro mě spíš nuda...Měli by se tady uvádět u seriálů jednotlivé série zvlášt, stejně jako například u britské Černé zmije, jednak kvůli hodnocení, kdy kvalita může kolísat, jednak kvůli tomu, že třeba Billy Bob Thornton má skvělou postavu až v 7.epizodě 8.série a přitom je zde uveden jako, že hrál v seriálu již v roce 2007. (22.05.2015)

"Kámen, nůžky, papír, tapír, Spock. Je to velmi snadné. Takže nůžky stříhají papír, papír balí kámen, kámen rozdrtí tapíra, tapír otráví Spocka, Spock zničí nůžky, nůžky utnou hlavu tapírovi, tapír sní papír, papír usvědčí Spocka, Spock vypaří kámen a jak je zvykem kámen tupí nůžky." Je to skutečně snadné. Zbytečně vysoké IQ podpořené nezodpovědným vzděláváním zkrátka může z lidí občas stvořit zábavné idioty. Pokud přitom nadměrná inteligence čelně narazí do myšlení standardní blondýny, tak se to občas nedá smíchy rozdýchat. Rád se smíchy dusím a doufám, že jednou zemřu při nestrávení výjimečně brutálního vtipu. (22.08.2011)

Chvilku jsem zvažoval tříhvězdné hodnocení, které by možná bylo vzhledem k slušné kvalitě několika prvních dílů spravedlivější, ale těch hrozivých devadesát procent, kterými se zde tenhle chabě průměrný americký sitcom honosí, mě docela vyděsilo. Sitcomy tohohle typu stojí z drtivé většiny na dvou pilířích - dobré práci scénáristů a z ní vyplývající kvalitní charakterizaci postav. No a abych to moc neprotahoval, dle mého skromného názoru jsou tyto pilíře v případě Big Bang Theory velice, velice chabé a vratké. Ze začátku docela slibná premisa o soužití dvou (resp. čtyř) mimoňů a jedné barbíny (rozumějte převelice pomalé a pěkné blondýny) je v tahu dřív než bys řekl IT Crowd. Na vině jsou sami postavy, které jsou buďto fatálně nudné sami o sobě (Leonard, Raj), přestřelené (Sheldon) nebo šablonovité a nekonzistentní (Penny, která začíná jako naivní buranka, která všechno vidí růžově , aby se už několik dílů dál cynicky ušklíbala a znechuceně zvedala obočí nad Sheldonovými úlety). Na zabíjení času to není nejhorší, ale doporučit nemůžu, to by mi dřív upadly prstíky... 50% Reviduju po nějakých dvou třech sezónách. Mé mladší já bylo přespříliš namlsané konkurencí a dopustilo se trochu nespravedlivého srovnávání s prvními dvěma sezónami HIMYMu a mému vkusu nesrovnatelně bližšími britskými kolegy (nejen IT Crowd), které jsem tehdy sledoval. Faktem je, že si Big Bang narozdíl od třeba právě toho HIMYMu stále drží sledovatelnou kvalitu a každý díl je zárukou slušné zábavy. Na tom, že v první desítce nejlepších seriálu nemá co dělat samozřejmě trvám. 70% (18.04.2008)

Ach jo, některé výroky mě baví i dodnes a asi kvůli nim nedám nižší hodnocení než průměrné tři hvězdičky, jestli to dává smysl, ale vnitřně se nemůžu smířit s tím, že ten seriál nemá žádnou kladnou hlavní postavu. Teoreticky by se to dalo snést v dobách, kdy to byl "jenom sitcom", ale s přesunem dějových linek do roviny rodinných vztahů a příběhu s ponaučením je to nesnesitelné. A věc, která mi přijde neodpustitelná, pokud bezmyšlenkovité seriály můžou mít neodpustitelné vlastnosti, a můžou, pokud se stanou tak velkým kulturním fenoménem, je scenáristický princip, kterým tvůrci ta ponaučení řeší. S výjimkou Sheldona, kterému jeho nevhodné chování všichni s gustem vyčítají, pokud se zrovna tvůrci rozhodnou pro konflikt v konkrétní epizodě (třeba vždycky když Leonard řekne, že to byla poslední kapka, a za deset minut se bezdůvodně uklidní), nebo nad ním rezignovaně mávnou rukou pro komediální hodnotu takové reakce (například asi milionkrát opakované "I can't even tell anymore" -that something is strange or off-) se provinění každé osoby řeší tak, že se ten, komu je řečeno, že se chová nevhodně, hrubě, sprostě, úchylácky, urazí, zavře se doma a přestane nosit kalhoty/chová se ublíženecky a ostatní emocionálně manipuluje tak dlouho, dokud se mu nedostane omluvy. Když má Howard pervezrácké kecy a Penny mu řekne, že má perverzácké kecy, tak epizoda končí tím, že se Penny omlouvá Howardovi za to, že na něj byla hrubá, místo aby si Howard uvědomil, že on by alespoň nemusel některé věci říkat nahlas. Když se Bernadette chová jako panovačná mrcha a Penny nebo Amy ji upozorní na to, že se chová jako panovačná mrcha, Bernadette začne brečet, že musí být panovačná, protože je malá a jinak ji nikdo nebude brát vážně, a epizoda končí jak jinak než tím, že se Amy nebo Penny nebo kdokoliv jiný omluví Bernadette, že na ni byli hrubí. A když to takhle jako mlýnek jede víc jak deset let jako jeden z nejsledovanějších seriálů, tak nad tím nejde mávnout rukou, že je to jenom komedie, ale člověk musí souhlasit se všemi těmi kritickými články, které BBT obvinují z toho, že je sexistická, misogynní, manipulativní, repetitivní a strašná. (03.06.2019)

Obzvláště začátek je legendární. Po prvních pár sériích lehce klesne úroveň a ze seriálu se stane jakýsi milostný propletenec a už to vůbec není o těch čtyřech intouších, ale o ženáčích, co řeší běžné problémy s partnerkami. PS: Poslení epizoda zajistila jeden z nejepších seriálových koncův historii. (25.01.2020)